Nevěrně tvá

Na několika stránkách jsem tento film viděl uvedený v žánru noirových komedií. Čekal bych asi trochu víc černější humor, aby tomu tak bylo. Tohle byl podle mě klasický screwball o milostném trojúhelníku se třemi trochu temnějšími vložkami. Jinak možná, že trochu moc zbytečně dlouhá a místy užvaněná komedie, ale jako celek docela dobrá sranda. Rex Harrison je super a jeho hledání nahrávacího přístroje opravdu nemělo chybu. (16.11.2015)

Za tou nadhernou Lindou je mi vzdycky tak smutno...ale co clovek nadela. Jsem rad, ze ji alespon za nas za vsechny na konci filmu Rex Harrison tak hezky podekoval... Jinak, film ma strasne pomaly rozjezd, ale je vtipny a graduje, coz je fajn. Celou dobu jsem si ale rikal, jak by to vypadalo, kdyby se toho chopil treba Billy Wilder... :-) Celkove tedy slabsi 4. (25.01.2012)

Scéna s prvním pokusem o vraždu je naprosto boží. Škoda, že je dalekým vrcholem filmu. Harrison sice pořád dokazuje, že se pro rychlopalné odříkávání složitých monologů snad narodil, ale po zbytek filmu se probíjí šedivým komediálním průměrem a vývoj příběhu se s blížícím se závěrem stává lehce předvídatelným. P.S. Ani ta Linda Darnell tu není tak sexy jako ve Fallen Angel. To ty vlasy... (16.08.2008)

Zřejmě poslední hodnotnější film předčasně vyhořelého Prestona Sturgese je žánrovým hybridem, který míchá hitchcockovský thriller s ryzím slapstickem a lecčím předjímá černé komedie studia Ealing i filmy bratrů Coenových (postavy jsou ve všech případech tak trochu idioti). Několik nečekaně moderních nápadů (např. prudké změny tónu), které způsobily odmítnutí filmu dobovým publikem a sesadily Sturgese z pozice krále Hollywoodu, se zde bohužel rozprostírá na výrazně větší ploše, než prostá zápletka potřebuje. „Konstrukční“ problémy jsou patrné již během zdlouhavé expozice, která dlouho nedává znát, oč ve filmu poběží. Nelze přeslechnout, jak rád si Sturges hraje se slovy a jejich možnými významy, zároveň ale nelze přehlédnout, jak při tom zapomíná vyprávět (obrazem) a vést herce. Například Harrisonova divadelní průprava je místy dost očividná, což může souviset také s divadelním řešením mnohých scén. Některé vpády grotesky jsou v kontrastu s těmito mrtvými body brilantně gradované a díky své kompoziční motivovanosti ani nepůsobí násilně. (Zrežírování pokusu o vraždu dvojím diametrálně odlišným způsobem proti zvyklostem klasického Hollywoodu směřuje naši pozornost ke stylu, namísto k vyprávění, zároveň je tím rozveden s hudbou neodmyslitelně spjatý motiv variace.) Nevyskytuje-li se Alfred ve svých představách, nad nimiž má plnou kontrolu, připomíná jeho život frašku s hrdinou, proti kterému se spikli nejen ostatní lidé, ale také neživé objekty. Protagonistova potřeba dirigovat život svůj i svých nejbližších (což se mu daří pouze iluzorně), vlastně odráží režisérskou profesi. Je zřejmě přehnané označovat kvůli tomu Unfaithfully Yours za autobiografický film. Na druhou stranu byl Sturges bezesporu tvůrcem s dost vyvinutou schopností sebereflexe, aby narážky na kanalizační funkci uměleckého vyjádření, kdy zakomplexovaný umělec namísto vraždy spáchá třeba film, zakomponoval do scénáře vědomě. 65% (27.06.2015)

Polovina filmu je koncertem jednoho muže a to doslova. Plány na ztrestání nevěry jsou rozdílné podle skladeb, které právě provádí (Rossini, Wagner, Čajkovskij), a které se mu v představě odvíjejí v jejich skutečné délce. Stejné skladby potom ve slapstickové úpravě doprovází jeho zoufalou snahu ten který z plánů uskutečnit. Komedie sice postrádá lehkost i švih Sturgesových předchozích děl, ale za ten nápad si určitě hvězdičku navíc zaslouží. (18.03.2009)