Poslední noc v Římě

Noční Řím a dvě ženy, pro které se jejich setkání stává nocí plné nespoutané vášně a něhy, poodhalováním důvěry, citů a poznáváním se sebe navzájem hlouběji a víc, než jim dovolí žárem spálená nahá těla (přijít, odbýt si to svým, popř. ráno repete, zvládne každý blbec). Dvě představitelky jsou téměř po celý film prakticky nahé, což by mělo ocenit hlavně pánské publikum, neboť je dle mého na co se dívat. PS: Chudák Max. (29.12.2013)

Zapomenutý telefon může způsobit (ne)milé situace. Pro jednu z nich to není ani zdaleka poprvé, pro druhou je poznávání křivek a vůní ženského těla premiérou. Přesto na začátku léta, v jednom římském bytě začne naplno propukat prazvláštní vztah mezi dvěma ženami, Španělkou Albou a Ruskou Natashou. Hned následující den je Řím pošle každou na jinou stranu starého kontinentu, do té doby ale poznávají snad alespoň trochu pravdivé a ne zrovna veselé osudy jedna druhé. Jenže když se po sobě neválí, tak toho režisér Julio Medem moc nenabízí (samozřejmě to není jen o dvou nahých ženách). Stále víc tlačí na pilu jako umělec, jako vypravěč ale pokulhává. Opět tak předkládá především záběry, ze kterých by si člověk mohl nechat zarámovat obraz na zeď, prázdnotu příběhu tím ale nezakryje. Je něžný, je poetický, ale právě bez oněch erotických a vášnivých scén by toho moc nezbylo, protože konverzace dvou dosud neznámých duší ani zdaleka nestačí kouskům typu Před úsvitem/Před soumrakem.. výborný plakát!! (05.09.2011)

Po skončení snímku jsem měla hodně smíšené pocity. Na jednu stranu tu byly ty psychologické zamyšlení, na druhou erotické scény. Nakonec jsem ale došla k závěru, že ta psychika tu nebyla až tak hluboká a spíše, se jen režisér snažil z toho vymámit něco světového - podle mě se nepovedlo. To neznamená, že by se mi ale film nelíbil a rozhodně nelituju jeho zhlédnutí. Líbilo se mi hlavně vícejazykové zpracování - tyto filmy, kde se nemluví jen anglicky, jsou prostě skvělé a mám je ráda, protože jsou reálné, ne všichni totiž všude mluví anglicky a filmy, které se třeba odehrávají v Itálii nebo nevímkde, a mluví se v nich zásadně anglicky mě někdy dokážou značně iritovat. (04.05.2013)

Krásné, vzrušující, erotické, smyslné, něžné a hluboké. Snímek odehrávající se skoro celé dvě hodiny pouze na prostoru hotelového pokoje. V něm dvě ženy, které se poznaly. I na tak malém a obyčejném prostoru, jakým se zdi pokoje zdají být, dokázali tvůrci díky hlavním aktérkám, zpracování a scénáři vytvořit silné scény a emoce. Touha, vášeň, láska, cit, strach, bolest. Tyto všechny pocity naplnily ten večer celý pokoj. Dýchal jimi. A ony dýchaly jedna pro druhou. Elena Anaya a Natasha Yarovenko byly naprosto fenomenální a zcela se odevzdaly svým postavám. Jedni budou Room in Rome brát jako pouze ten film, kde "jsou herečky po celou dobu nahé a dělají to spolu" a jiní v něm spatří něco víc, podobající se až jisté formě umění. Je to odvážně, odhaleně, možná provokativně, ale také velmi citlivě, prokresleně a bravurně zpracovaný portrét o setkání, citech a okamžicích, které často přijdou jen jednou. V tu magickou chvíli, kdy neexistuje nic jiného a na níž je nejbolestnější to, že prostě skončí... (11.07.2011)

Nevedel som čo od tohto filmu čakať, napokon som však bol veľmi milo prekvapený. Priateľské náhodné stretnutie Alby a Nataše sa napriek počiatočným tajnostiam a záhadnými rozhovormi mení v silnú náklonnosť. Rád by som vyzdvihol úžasný zmysel pre detail, malebnosť a umeleckú symboliku, a tiež príznačné skladby Russian Red (najmä Loving Strangers), ktoré ešte viac vyzdvihli celú atmosféru tohto zaujímavého snímku. A čo hodnotím ako mínus je asi tá prehnaná nahota, ktorá sa v podstate tiahne celým filmom - nieže by Elena Anaya a Nataša Yarovenko neboli dosť príťažlivé (práve naopak - až príliš), ale tomuto filmu to trošku ubralo na tom celkovom dojme... Ale aj tak, výborné! (08.12.2012)