See prang

Čtyři strašidelné povídky v podání čtyř thajských režisérů specializujících se na horrory. Těšil jsem se především na třetí a čtvrtou od tvůrců Shutter a Alone... V Happiness se mladá nezaměstnaná dívka s nohou v sádře oddává v bytě smskové komunikaci. Příjemná bude jen ze začátku... Režisér pravděpodobně nevěděl, jakou podobu dát předpokládanému finálnímu elementu. Neměl vůbec šťastnou ruku... 6/10 _ Tit for Tat má na svědomí režisér Body #19, což je zásluhou digitálních bubáků, kamerových obletů a místy chaotického střihu pěkně poznat. Autor jakoby chtěl napodobovat styl bratří Pangů. Více vizuální střídmosti a krvavá okultní povídka by byla hned údernější... 6-7/10 _ Na In the Middle je vidět, kdo z režisérského tandemu stojícím za nejlepším thajským horrorem zřejmě tahal při natáčení za kratší provaz. Příběh 4 kamarádů sjíždějích na člunu řeku absolutně ničím nepřekvapí... 6/10 _ Režisérský čtyřboj vyhrává s přehledem Parkpoom Wongpoom! Řemeslně nejvytříbenější segment, Last Fright, o podivném pasažérovi a vystrašené letušce na palubě letadla zdobí asi největší porce napětí. Méně sázky na jistotu a více šoku a bylo by to lepší, než za 8/10. _ Celkově dobře koukatelné, ale vzhledem k tvůrčí sestavě mírné zklamání. (16.08.2008)

1)Režisér Youngyooth Thongkonthun doteď natáčel převážně komedie a tak tohle pro něj byl první těžký křest ohněm, co se hororového žánru týče. No a nedopadlo to vůbec špatně. Úplně si vystačil s jednou herečkou, malým bytem a mobilním telefonem. Atmosféra sice zezačátku postrádá potřebné napětí, ale postupem času šlo ve vzduchu vycítit zlepšení. Sice nešlo o nic převratného, u čeho bychom lapali po dechu, ale určitě to byla příjemná změna oproti těm všech černovláskám lezoucích odevšad. Jen ten konec byl takový hodně zmatený, ale na efekt dobré. Rozhodně mě to příjemně navnadilo na další příběhy. 2)Tentokrát nás dostanou do varu již pěkně od začátku. Surové chování zdejší mládeže určitě v nikom nevykouzlí úsměvy ve tváři, ale spíše opovržení. Jaké však bylo mé překvapení v tom, kam se začal tento snímek ubírat dále. Režisér má rád zřejmě pořádné extrémy (Asiati jsou občas pěkní úchyláci) a tak se diváci dočkají několika velice podařených záběrů, při nichž se slabším povahám možná zvedne kufr. Bohužel na druhou stranu je zřejmá i oduševnělá masturbace nad digitálními efekty, které se tedy nepovedli vůbec a kvalitu příběhu srazili v některých momentech dolů. I tak mi však druhý příběh nadlouho utkví v paměti, protože něco takového se hned tak nevidí. Pochválil bych především práci kameramana, který odvedl pořádný kus práce. 3)Tak tento příběh mnozí označují za nejslabší článek a i v mých očích byl asi nejhorší. To však neznamená, že by mě tato průměrná podívaná nezaujala. Ba spíše naopak. Alespoň už teď vím, že nebudu ve stanu spát nikdy uprostřed. Navíc je vše pojato spíše jako taková hororová komedie i když s tímto označením budu opatrný. Některé dialogy byly trefné, jiné trapné, ale to už tak většinou bývá. I zde se podařilo režisérovi „místy“ vystihnout opravdu skvěle ponurou atmosféru a i samotný závěr bude pro leckoho nečekaný. 4)Říká se to nejlepší nakonec a já s tím souhlasím. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já si zde vytvořenou atmosféru užíval asi nejvíce. Když pominu fakt, že tu hrála asi nejpěknější herečka, tak napětí by se dalo v určitých pasážích doslova krájet. Již samotná představa, že musíte letět několik hodin s mrtvolou vedle sebe je zneklidňující a co teprve, když se začne odehrávat něco mnohem horšího. Jde jen o iluzi? Může naše svědomí vytvořit něco tak hrůzostrašného, zvláště když ho nemáme zrovna dvakrát čisté? Finální vygradování bylo důstojným rozloučením s touto minisérií. (26.04.2012)

Musím říc, že tímhle povídkovým filmem si u mě Thajci na poli filmového horroru trochu spravili reputaci. Hlavně tedy výborně zpracovanou první povídkou o dívce esemeskující si s tajemným mužem (****) a silně atmosférickou poslední povídkou o letušce, přepravující tělo mrtvé princezny, kterou zabila a s jejímž mužem měla poměr (****). Prostřední dvě povídky jsou trošku slabší. Druhá pojednává sice o žánrově vděčném tématu kletby šikanovaného jedince, která je náležitě razantní a krvavá, ale přehnaně digitální (***). Nejslabší pak je povídka třetí, lehce komediální příběh o síle pověry a jejího naplnění (**). Nakonec z toho ale film, na thajské poměry, vychází docela dobře a je celkově konzistetntní. 3,5* (17.08.2013)

Čtyři hororové povídky na duchařské téma. 1. Happiness - vcelku příjemná záležitost, navíc s pohlednou dívčinou v hlavní roli, a obejde se zcela beze slov. Finální napětí by se dalo krájet..60% 2. Tit For Tat - pro mě osobně největší zklamání čišící zřejmě z nedomrlé trikové stránky a zběsilého pojetí vyprávění, myšlenka vcelku dobrá, provedení příšerné - 30% 3. In the middle - lehce komediální vyprávěnka s vtipnými odkazy na duchařské majstrštyky Šestý smysl či Ti druzí, masky se navíc vcelku povedly a i když pointa byla předem jasná, tak se tahle jednohubka povedla - 60% 4. Last Fright .. tak tohle je ta nejlepší asijská duchařská škola, ty dlouhovlasé potvůrky já prostě můžu pořád a jedna lekačka je vážně na posrání se -90 %. Podtrženo, sečteno - příjemné 3 hvězdičky a těším se na druhý díl s pěti povídkami. (10.10.2013)

Čtyři představy thajských režisérů, jak má vypadat horrorová povídka (kaidan). První povídka bez jediného proneseného slova, skvěle vygradovaná. Druhá povídka je důkazem toho, že přestože jsou drogy v Thajsku nelegální a tvrdě postihované, šikovný režisér si zvládne namíchat takovou směs houbiček, že pak dokáže natočit nemyslitelnou fantasmagorii. Ale správně krvavé. Třetí povídka je na humornou notu, cituje spoustu filmů a na cca 5 filmů je zde docela solidní a úmyslný spoiler. Za mě nejlepší. A bohužel, poslední povídka mi moc nesedla, je asi nejklasičtějšího typu, ač v nejvíc netypickém prostředí (na palubě letadla). Špatný dojem nejspíš kvůli oběma herečkám a tomu, jak se brala přehnaně vážně a seriozně. Povídky jsou pospojovány zpravidla jen jednou zmínkou nebo souvislostí, fugují samostatně. 5/1/5/3 (08.06.2013)