Deník nymfomanky

Nádhernej film, totálně mě dostal. A to se mi přitom nelíbila hlavní představitelka... O erotiku tady šlo až až... Mám pocit, že jsem pronikl o kousíček hlouběji do způsobu ženského myšlení. A vzhledem k tomu, že o něco takového dlouhodobě usiluju, se mi ten film musel nutně líbit. A to nemluvím o tom, jak to bylo zmáknutý filmařsky. Už jen ten úvodní záběr! Super! (20.06.2014)

Pardon, ale kdybych se chtěla dívat jak nehezký chlap strká nehezké ženě do **** láhev od džusu tak si pustím porno a ne film. Deník nymfomanky je slibný název,který mi evokuuje zábavu,potrhlost a vtipné scény ze sexuálního života nebo nějáký pevný lidský příběh,který se dá pochopit. Místo tohoto jsem se bohužel dočkala hrůzy ve své tváři....Ženská,která se vykecává své matce nebo matce matky....Hned na začátku popisuje svůj první sexuální styk,který se troufám tvrdit nemůže napoprvé líbit žádné ženské a poté jak přiběhne za tím ohyzdným dlouhovlasým chlápkem a nadrženě ho vyzve aby jí to udělal v koupelně??KDE TO JSME?? Takhle se točí filmy?No jedna velká přehlídka sexu a to ještě sexu nehezkých lidí.Jediné co mi to dalo byl chaos v myšlenkách o stavu kinematografie jako takové i když přiznejme si co čekat od Španělska?? (30.08.2012)

Takhle nějak by vypadala Bridget Jonesová, kdyby se natáčela jako drama ve Španělsku :-)) Na jednu stranu chápu vaše rozčarování, že směr filmu se velice často měnil a nerozhodný tvůrce působí nevhodně, ale přesto za sebe říkám, že to byl silnej zážitek! Film má myšlenku a určitě hlubší, než tu, kterou zjistil Bluntman, že když sexuje chlap, je to macho a když ženská, je to coura. __ Erotiky je dost. Tedy takhle, na drama je jí tam dost, ale pokud čekáte soft porníčka, kde se lížou koberce místo těla, to jste na špatné adrese. (31.07.2009)

Trochu, chvíľami snáď aj dosť, mi vadila taká tá typická frázovitosť, skratkovitosť a rozvrstvenie príznačné mnohým európskym filmom, príliš náhle a nepravdepodobné vyhrotenia deja bez prechodov, škodiace prípadnej realistickosti a riešeniu či nastoleniu skutočného spoločenského problému, a takisto tlak smerom k „provokatívnosti“ občas vyznievajúci dosť samoúčelne, akoby len k potvrdeniu toho, že „európsky“ film môže byť „artový“ hoci sa v ňom takmer iba súloží a otvorene sexuálny stranou od akejkoľvek prudérnosti, prílišné zjednodušovanie až takmer do schémy a zavádzanie v téme, nakoľko nymfománia vôbec nie je o rozkoši ale o neschopnosti dosiahnuť ju ( aspoň lekársky, hoci uznávam, že je to len problém názvu, nakoľko výstižný by znel Denník promiskuitnej a nakoľko pojem je to značne problematický a dnes už znovu diskutovaný a zo zoznamov chorôb vypúšťaný ). Takisto v deji by som uvítal viac ako iba jednoduchý rozprávačský oblúk od „a“ cez „Z“ po veľké „A“, pričom sa vynechá trištvrte abecedy a mám podozrenie, že knižná predloha bola asi značne košatejšia. Že som väčšinou nemal čas uvažovať nad nedostatkami, mal na svedomí južanský temperament v hraní i obraze, plnokrvný a dynamický, bohatý prúd kvalitne vzrušujúcich sexuálnych scén a v celkom neobvyklej miere vťahujúca hudba. A že som to nerozoberal potom, spôsobilo stupňovanie niekoľkých oslobodzujúcich okamihov, ktoré napokon vybuchli v extázu oslavy slobody jednotlivca. Tie síce nezmenili vyznenie celého filmu, ale určite pocity z neho, ktoré prestali film obviňovať z lacnej lascívnosti a maskovania sa za rádoby hlbokomyseľné filozofovanie o slobode človeka. Pretože aj keď v niektorých rozhovoroch zazneli podnetné vety, zoči-voči tej erotickej otvorenosti, o ktorej kdekto sníva, ale málokto ju skutočne prežíva, to stále vyznievalo ako pichanie do osieho hniezda. Našťastie: niekoľko scén, slov a obrazov s ešte o hodný kus vytiahnutou hudbou potom v okamihu dokázalo to, čo sa francúzskej babičke s jej múdrosťami a uvoľneným neskrývaným sexuálnym pasážam darilo iba čiastočne : - presvedčiť. A príval eufórie potom už ako rozvodnená rieka zahladil všetky početné nerovnosti brehov, dna i hladiny. (17.12.2008)

Promarněný potenciál. Úvodem předesílám: jsem šťastnej jako blecha za ženy, které rády poznávají tělem, nemají nikdy dost a jdou i s těmi, kteří se jim ani moc nelíbí. To ale neznamená, že mile promiskuitní baba nemůže být kráva. Lecos svádí k podezření, že autorkou předlohy je * kulantně řečeno * extrémně nevyzrálá osoba, jejíž komplexnost se střídáním sexuálních partnerů zdaleka nevyčerpává. Jistě - to se dá u excentrické osobnosti předpokládat. Stravitelné by to bylo ale jen tehdy, kdyby se vůči předloze autoři vymezili kritičtěji, nepracovali s "deníkem" jako objektivním dokumentem, v němž očima hrdinky překvapeně seznáváme, že okamžitě se zamilovávající muži jsou podezřelí a labilní a že práce v bordelu má i své stinné stránky. Jednorozměrné postavy můžu, zprvu úžasných, posléze prasáků, bezděky napovídají, že to mohlo být celé i trochu jinak... Kdyby Vás napadlo, že bychom mohli mezi řádky a jednotlivými píchačkami na fenomén nymfomanie a promiskuity vrhnout nějaké nové světlo, tak - ne. Jestliže pro Vás tedy nejsou objevná moudra o nedostatku lásky a to, že promiskuitní žena nezískává stejný společenský kredit jako promiskuitní muž. Belle de jour light resp. zero. Útěchu mi zbývalo hledat v prasečinkách. Ani tady se neurodilo, přinejmenším co do kvality ne. Buchta se masíruje nepřetržitě, ale erotická atmosféra je řídká jako stolice po kilogramu hroznového vína a prezentuje se výhradně v playboyovsky zpomalných, rozostřených etudách polévání se různými druhy chlastu ve vaně, vedle vany a na hajzlíku, které nemají s mojí představou výbojů maniakálního puzení k sexu nic společného. Možná jsem zaujatý a nakloněný nevnímat hlavní hrdinku kladně v žádném směru [a jednoho by mohlo napadnout, že si obrázek osoby dokresluji na základě vyloženě falických duševních charakteristik], ale ke všem výše uvedeným podezřením mám ještě jedno navíc - totiž že hrdinka se svými špičatými rameny, ostrými rysy a nulovými prsíčky vypadá jako ne moc hezkej tranďák. Hvězdičku k dobru spíš než za konec, který je alespoň v mých očích méně happy-endem, než jak si ho autoři asi přáli mít, uděluji za odvahu v současném hyper-konformním světě uznat promiskuitu jako legitimní strategii [byť podpořenou přiblblými argumenty]. Snad nám co nevidět otevře oči Trier. (09.03.2013)