Ip Man

opravdu mistrná choreografie a nasnímání bojových scén, yen ten příběh by mohl být trochu méně čitelný, týpci méně létající a hlavní kladňák aspoň trochu omylný... nicméně milovníci akce si rozhodně přijdou na své, film nepostrádá i špetku vtipu a celý je podbarven krásnou hudbou. odpůrce pytlíkové rýže YippyMan spokoYen na 80% (25.07.2011)

Není to úplně typický asijský bojový film - hrdina je konfrontován s konkrétní historickou epochou, jinými slovy jeho nepřítelem nejsou jen filmové postavy, ale i skutečné dějinné události, jímž musí čelit, a ani se nejedná o klasickou filmovou biografii - snímek není sledem faktů, ale spíše se jen opírá o některé důležité události, přičemž se mu podařilo naplnit jak žánrová očekávání (choreografie a nasnímání soubojů ad.), tak i složit poctu skutečnému Ip Manovi (ideologické zaměření nechme stranou). (04.07.2011)

Nehraje v tom ani jedna panda a je to asi takhle: "Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Ne, to se mýlíš, pane! Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Při vší úctě a s maximální pokorou, mýlíš se ty, pane! Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Ne, ne, ne a tisíckrát ne! Neuraž se, pane, ale mé Kung-fu je nejlepší Kung-fu ze všech Kung-fu, tudíž logicky musí být lepší než tvé Kung-fu! Taková drzost! Jsi neskonale domýšlivý ohledně svého Kung-fu! Ač mě mé Kung-fu učí pokoře a Kung-fu sebeovládání, nedáváš mi jinou možnost než porovnat, je-li mé Kung-fu lepší než tvé Kung-Fu.... (Urrrgh, Vzzzzum, Sssssvist)". Choreograficky perfektní Kung-fu, zabalené do klišovitého patosu tak hustého, že jej má místy problém prokopnout i dokonalé Mavashi pana Yena. (08.04.2010)

Pokud se Donnie Yen tváří drsně a trestá všechny, co někomu něco udělaj špatnýho, tak si neni šance vůbec na nic stěžovat, protože Donnie tam všechny masakruje neuvěřitelně hustě a jeho superrychlý ruční komba sem sledoval s otevřenou tlamou a podporovanej je ještě perfektní choreografií a dokonale vychytanou kamerou. Jenže jakmile se film věnuje něčemu, kde se musí Donnie byť jen pousmát, tak je po prdeli, hodnej taťka učitel na něj prostě nesedí a nikdy nebude a pokud se do toho ještě Wilson Yip snaží vyprávět drama o utlačování číňanů zlejma japonema, tak je konec se všema nadějeme, že to bude jeden z nej akčních filmů posledních let. Mimoto se nejedná ani o moc kvalitní drama, všechno je takový až moc prvoplánový, jednoduchý a nesmyslně poslepovaný, vlastně ani nechápu kde to vzalo takový hodnocení (92%), asi to ještě půjde hodně dolu (09.01.2009)

Ani po třetím sledování Ip Mana jsem nedokázala setřást pochybnosti, které ve mně vyvolal. Ano, na první pohled je to určitě výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými souboji (pravda, lehce předrátováno na tak drsný a kontaktní styl), ale další věci ve mně vzbuzují rozporuplné reakce. Laděním do tmavších a tlumených barev se odklání od jasných barevných kompozic nedávných wu-xia nebo Fearless, připomíná temnou SPL přenesenou do tradičních kulis kung-fu filmů. Bohužel ale nepřebírá nejednoznačné postavy a je to vidět hlavně na Ip Manovi. Např. Fearless měl lidského a chybujícího hrdinu, který se překonáváním svých nedostatků vyvíjí v opravdovou osobnost. Ip Man je osobnost, ale je to idealizovaná osobnost, značně lichotící obraz. Ip Man se buď straní zásahů do kritických událostí nebo se vmísí pod tlakem vnejších okolností. Kde je nějaký vnitřní konflikt, vývoj, nějaký hnací prvek pro jeho jednání x nejednání? Něco takového tu není, protože Ip Man zkrátka žádné špatné vlastnosti nemá. Bohužel tu není ani žádné odlehčení, které by ho polidštilo. Humor (v jediném okamžiku – jsem přece ve válce) přináší situace, nikoli samotný hlavní hrdina, v tom se liší od sympatičtějšího Iron Monkey. Na mém hodnocení se tedy z velké části podílí nadšení z tvrdých a nápaditých soubojů ale zůstavá tu mírná výčitka k přehnané glorifikaci hlavní postavy. (24.03.2009)