Oddělené světy

Výborným námet, tému jehovizmu je treba podobne ako Mormonov a iných pološialencov prezentovať čoraz viac. A ak je to možné, vytlačiť ich zo spoločnosti, veď sami sa oddeľujú. Škoda, že tento film nebol dostatočne vyhrotený. Mal na to dobrý základ, dobrý vývoj, ale ten vrchol v závere nebol niečím, čím by zasiahol diváka. Hoci ide vo finále o tragickú udalosť, jej poňatie bolo také suché, škandinávske. Hoci na zamyslenie, stále málo emočné. (05.08.2017)

Určitě každý z nás už minimálně jednou otevřel dveře těm prazvláštním lidem, kteří vám chtěli sdělit dobrou zprávu. Narodíte-li se do podobné rodiny, tak je pro vás dosti obtížné se z podobné mašinérie vymanit. Je to podobné, jako kdyby jste se narodili s černou barvou pleti a v dospělosti se rozhodli, že černí nebudete. Pokud tedy nejste Michael Jackson, tak je to prakticky nemožné. S některými, pro běžného smrtelníka těžko pochopitelnými, záležitostmi nás seznamuje běžný smrtelník Michael Shannon Jr. Velkou výtku bych měl zejména k tomu, že se snímek točí kolem těch dobře známých neduhů (odmítnutí krevní transfuze, intimní zdrženlivost, apod.). Myslím si, že snímek mohl zajít trošku hlouběji a poodkrýt prvky života Svědků Jehovových, které nejsou široké veřejnosti až tak dobře známé. Taktéž si snímek zasloužil poněkud intenzivnější závěr a tím pádem i vyznění. Ani hlavní hrdinka mi nebyla příliš sympatická. Pokud někdo našel zalíbení v daném tématu, tak doporučuji zhlédnout spíše snímek Kreuzweg. Naopak mě celkem fascinovalo, že vydání se po stopách Svědků Jehovových je celkem fajn způsob na strávení ucházejícího života v případě absence vyššího či v podstatě jakéhokoli stupně vzdělání. Je to jedna z mála sfér lidského života, kde je vzdělání škodná. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (12.03.2017)

Ještě teď mi běhá mráz po zádech.. Chvílemi jsem jen kroutila hlavou nad tím, čemu je člověk ochoten uvěřit a podlehnout i za cenu vlastního života.. Rosalinde Mynster byla krásná a svoji roli zahrála lépe než přesvědčivě.. Skutečně jsem jí věřila všechny slzy i radost.. Kdo mě ale zaujal mnohem víc, to byl Johan Philip Asbæk.. Není to kdovíjaký krasavec, ale vyzařuje z něj něco, díky čemuž mě film bavil mnohem víc.. Možná to byla lidskost.. Každopádně byl úžasně přirozený a skutečný! I hudba je nádherná.. A líbí se mi, že film si na nic nehraje.. Vše je natočeno prostě tak, jak to chodí - a to je skvělé!!! (10.04.2012)

Takový komorní, svým vyzněním až televizní film, který ve svém lpění na detailech a soustředěním se jen na několik jednotlivých osudů dobře vystihuje celkový zrůdný model fungování mechanismu sektářského života a ostrakizování z něj. K Svědkům Jehovovým přistupují tvůrci navíc až překvapivě civilně a zbytečně je nedémonizují, jejich postavy zůstaly stále obyčejnými lidmi a nevyzněly jako monstra, což je velký klad snímku. Ač mám k této sektě/církvi ambivalentní vztah, v podstatě je jen jednou z mnoha několika desítek, možná stovek jí podobných, na příkladu fungování Svědků Jehovových v kontextu tohoto rodinného dramatu je dobře patrné, jak zhoubný vliv má na jedince i na strukturu jeho rodiny ortodoxní praktikování víry a obecně vlastně čehokoliv v lidském životě... (10.10.2011)

S oblibou občas listuji Strážnou věží, zejména sekcí s dotazy čtenářů. Při čtení této sekce se stejným dílem bavím absurdními otázkámi i ještě absurdnějšími odpověďmi (na sebetriviálnější dotaz je věřícímu seriózně odpovězeno z kontextu vytrženým, abstraktním a nicneříkajícím citátem z Bible) a stejným dílem je mi smutno. Nemám rád dogmatismus a fanatismus v kterékoli podobě - a esencí členství ve Svědcích Jehovových je, zdá se, být právě dogmatikem a fanatikem, tedy nepřipouštět si jakékoli pochyby o svém přesvědčení či o jeho schopnosti zodpovědět každou otázku lidského bytí. Právě v tomto bodě působí film To verderer naivně. Znám osobně několik fanatických lidí různých zaměření (byť se jim úporně snažím vyhýbat) a musím konstatovat, že jakákoliv racionální diskuse s nimi je nemožná a předem odsouzená k nezdaru. Film To verderer se však diváka snaží přesvědčit, že stačí poměrně málo k tomu, aby se vírou zaslepenému člověku otevřely oči, zejména že je prý potřeba láska. Film však nedostatečně vykresluje a zdůvodňuje psychologické motivy jednání postav, resp. je podává zkratkovitě, a působí tak nevěrohodně. Stejně tak se zde vyskytuje určitá tezovitost a přehnaná doslovnost (všichni víme, že Svědci Jehovovi rozdávají po domech své publikace s kýčovitými obrázky, stejně jako že odmítají transfuzi krve a věří v brzký Armageddon - film to však nezapomene několikrát zdůraznit a současně odsoudit, čímž pouze neinvenčně přebírá zažitý stereotyp). Snímku se však v žádném případě nedá upřít technická zručnost (zejména práce s kamerou a střihem je skvělá a upomíná stylem na jiná dánská filmová dramata poslední doby - kupodivu mívají v tomto ohledu dost společného) a herecké výkony jsou vynikající. (18.02.2009)