Oddělené světy

Tohle je další z kvalitních severských filmů, který nabízí divákovi zase něco jiného, něco nového, vhled do světa, kam se člověk jen tak nedostane. Téma život mezi svědky Jehovovými je určitě samo o sobě velmi zajímavé, ale když je navíc natočené podle skutečnosti, tak film získává ještě více na zajímavosti. A ve vnímání tohoto filmu mi dost pomohl i fakt, že jsem asi dva nebo tři týdny zpátky viděl v nočních hodinách na Nově v rámci vysílání archivních pořadů vydání pořadu Tabu z roku 1996, které se celé věnovalo dětství a dospívání mezi svědky Jehovovými. V kontextu svědectví zpovídané ženy v pořadu Tabu získal tenhle film z mého pohledu tak maximálně na zajímavosti, jak jen to může být možné. To, co popisovala ta žena v pořadu Tabu jako by téměř věrně kopíroval tento film z Dánska. Složité dospívání plné zákazů, plné života v nesvobodě, dojde i na zakázanou lásku a pochybování, to vše nabízí film Oddělené světy a opravdu je na co se dívat. Ani na okamžik jsem se nenudil, ani na okamžik jsem nezaváhal, že by snad něco v tomto příběhu mohlo být vymyšleno. Tohle je tak silný příběh, že na něj určitě jen tak nezapomenu. Navíc jsou zde vynikající herecké výkony všech zúčastněných. Nakonec jsem Sáře přál, že se dokázala odtrhnout od Jehovy, ale bylo mi trochu líto, že tím přišla o možnost styku se svou rodinou. Každopádně rád jsem tento film viděl, rád jsem s ním strávil svůj čas a rozhodně na něj jen tak nezapomenu. Váhám, jestli udělit čtyři nebo pět hvězd, je to někde přesně mezi, tomuhle filmu totiž nic nechybělo a je po všech stránkách dokonalý, ale zároveň necítím, že by to bylo na maximální hodnocení. Zatím tedy uděluji čtyři hvězdy a možná to časem změním. (10.05.2010)

Díky osobní zkušenosti jsem byla hodně zvědavá, jak se dánští filmaři s problematikou odchodu ze sekty vypořádají. Vcelku obstojně a věrně vystihli do jaké samoty se člověk vrhá, když zvažuje, zda opustí svědky Jehovovy. S denním odstupem bych však filmařům asi vytkla přílišnou zkratkovitost. Ta vnitřní proměna mi přišla příliš rychlá a snadná a neodpovídá tak úplně osobním prožitkům lidí, které znám a kteří tuto organizaci opouštěli. Až na pár drobností ale žádnou větší faktickou chybu ve filmu neshledávám. Rozhodně užitečný a prospěšný počin. Anders W. Berthelsen je přesný co by "hodný" a "sympatický" starší. Tedy z psychologického hlediska. Ale ty polodlouhé vlasy a strniště, to by jmenovanému staršímu rozhodně neprošlo... :-) (22.08.2008)

Na tento snímek jsem narazila úplnou náhodou a vzhledem k faktu, že mi severská kinematografie není příliš známá, jsem jej velmi uvítala. Osobně mám ráda filmy, které zpracovávají témata, o kterých toho příliš nevím, a které mě svým způsobem posunou v jejich znalosti zase o kousek dál. Každý z nás se nepochybně někdy ve svém životě setkal se Svědky Jehovovými - občas zazvoní u našich dveřích, povídají o očekávaném Armagedonu či rozdávají časopis Strážná věž. Ovšem o fungování jejich společnosti (lépe řečeno sekty) je nám toho známo velice pramálo. Film nám ukazuje, jak mají Jehovisté postavený úplně jiný žebříček hodnot (např. šíření víry stojí zcela nad vzděláním), v případě, že se člověk proviní proti pravidlům náboženství, je nemilosrdně vykázán ze společenství a zcela odříznut od kontaktů s rodinou a přáteli a další. Dánsko je nepochybně země, kde tato sekta má daleko více příznivců než u nás v ČR, což ukazují i hromadné několikatisícové srazy, jak film zobrazuje. Tento film pro mě svým tématem a zpracováním představoval příjemné překvapení tohoto roku. (22.04.2011)

S oblibou občas listuji Strážnou věží, zejména sekcí s dotazy čtenářů. Při čtení této sekce se stejným dílem bavím absurdními otázkámi i ještě absurdnějšími odpověďmi (na sebetriviálnější dotaz je věřícímu seriózně odpovězeno z kontextu vytrženým, abstraktním a nicneříkajícím citátem z Bible) a stejným dílem je mi smutno. Nemám rád dogmatismus a fanatismus v kterékoli podobě - a esencí členství ve Svědcích Jehovových je, zdá se, být právě dogmatikem a fanatikem, tedy nepřipouštět si jakékoli pochyby o svém přesvědčení či o jeho schopnosti zodpovědět každou otázku lidského bytí. Právě v tomto bodě působí film To verderer naivně. Znám osobně několik fanatických lidí různých zaměření (byť se jim úporně snažím vyhýbat) a musím konstatovat, že jakákoliv racionální diskuse s nimi je nemožná a předem odsouzená k nezdaru. Film To verderer se však diváka snaží přesvědčit, že stačí poměrně málo k tomu, aby se vírou zaslepenému člověku otevřely oči, zejména že je prý potřeba láska. Film však nedostatečně vykresluje a zdůvodňuje psychologické motivy jednání postav, resp. je podává zkratkovitě, a působí tak nevěrohodně. Stejně tak se zde vyskytuje určitá tezovitost a přehnaná doslovnost (všichni víme, že Svědci Jehovovi rozdávají po domech své publikace s kýčovitými obrázky, stejně jako že odmítají transfuzi krve a věří v brzký Armageddon - film to však nezapomene několikrát zdůraznit a současně odsoudit, čímž pouze neinvenčně přebírá zažitý stereotyp). Snímku se však v žádném případě nedá upřít technická zručnost (zejména práce s kamerou a střihem je skvělá a upomíná stylem na jiná dánská filmová dramata poslední doby - kupodivu mívají v tomto ohledu dost společného) a herecké výkony jsou vynikající. (18.02.2009)

Solidní drama z prostředí sekty kteří si říkají jehovisté. Skvělé byly zahráné scény kdy rodinu čím dál více ovlivňovala sekta která pro rodiče byla víc než jejich děti. První film kde jsem mohl nadlédnout jak funguje tahle sebranka magorů. Hlavní představitelka byla hodně sympatická stejně jako její herecký výkon. (18.02.2010)