Oddělené světy

Komu este nezaklopali na dvere domu? Takych bude ozaj malo. Stale zoberiem ich podklady slusne podakujem a poviem porozmyslam. Viac sa k tomu neda povedat pretoze sila slova a ich presvedcenie je tak trochu duchovne sialenstvo a zaslepenost ktoremu ja celkom nerozumiem . Pribeh je presne taky ako som cakal kde farba je iba biela alebo cierna. Nic medzi tym. Film je na svoju temu vyborne spracovany a cloveka dokaze zaujat. 4 hviezdy a 75%. (08.05.2013)

Téma vášně a trpělivosti v setkání víry s nevírou již stálo u zrodu zpracování vícera děl. Je právě TO, o čem jsem přesvědčen to jediné a pravé? Nebo mi z úzce vymezeného úhlu pohledu na svět něco podstatného uniká. Mladá dívka, jejíž víru testuje setkání s první láskou nakonec odsouvá zčásti zkostnatělá dogmata (přejatá výchovou) a vydává se svou vlastní cestou. Něčí pravda nemusí být nutně poplatná jinému, striktně a trojjedině. Film přichází s mnohaúrovňovou možností k zamyšlení… otázka hodnot, lásky k Bohu versus lásky k dítěti, témata identity, identifikace, introjektů, osobní svobody, bezmocnosti… vlastně volby, nejsou vynechána. (11.10.2011)

Nesmírně děkuji a jsem vděčná České televizi, že nám ve Filmovém klubu zprostředkovává ty krystalicky čisté, opravdové, a komerčně neobroušené klenoty evropské tvorby. A proto bych i ráda, aby zvláště u severských snímků, prosím ponechávala původní znění s titulky:) Velká škoda, v tomto případě zrovna dánského jazyka, který sotva dokáže filmu dodat ten správný "chladivý" pocit a celkový dojem, když se na něj "naháže" náš dabing. Příběh je nenásilně, civilně, skromně a přitom velmi účinně divákovi předkládán, aniž by tak činil nějakou šokující formou, vytvářel z filmu drsné a mrazivé drama. Nepoukazuje na to velké "zlo" ani nesmyslnost či zaslepenost tohoto vyznání. Což jsem myslela, že tomu tak bude. Hezky a mému dojmu velmi blízko to vyjádřil ve svém komentáři Radek99. Velmi sympatická ústřední dvojice mladého páru vede příjemně celý snímek. A nemůžu si pomoci, ale Johan Philip Asbæk mi připomíná Ewana McGregora. Ještě někomu?:) (10.10.2011)

Ještě teď mi běhá mráz po zádech.. Chvílemi jsem jen kroutila hlavou nad tím, čemu je člověk ochoten uvěřit a podlehnout i za cenu vlastního života.. Rosalinde Mynster byla krásná a svoji roli zahrála lépe než přesvědčivě.. Skutečně jsem jí věřila všechny slzy i radost.. Kdo mě ale zaujal mnohem víc, to byl Johan Philip Asbæk.. Není to kdovíjaký krasavec, ale vyzařuje z něj něco, díky čemuž mě film bavil mnohem víc.. Možná to byla lidskost.. Každopádně byl úžasně přirozený a skutečný! I hudba je nádherná.. A líbí se mi, že film si na nic nehraje.. Vše je natočeno prostě tak, jak to chodí - a to je skvělé!!! (10.04.2012)

Skutečný příběh o vítězství srdce a zdravého rozumu nad zvráceným bohem, který nutí otce a matky vyhnat a již nikdy nespatřit své děti, pokud se „proviní“ něčím tak lidským, jako je láska (nebo taky čtením nedoporučených knih nebo sledováním TV...) Pokud nás tento Bůh odmítá přijmout se všemi lidskými chybami, potřebami a city, tak jaké nás tedy chce? Vygumované poslušné robůtky, kterým pak za odměnu nadělí věčný život? Takový Bůh, který vám sebere veškeré právo na vlastní úsudek a svobodnou vůli, aby za to vykšeftoval do svého rajského královstvíčka další rozesmáté šťastné figurky si má říkat Bůh?? A skutečně nás tento „Bůh“ počastuje svojí milosrdnou přízní jen když nosíme uniformu jedné z mnoha jeho politických stran, které si říkají církve nebo sekty? Jsem šťastná za Sáru, jejíž příběh jsem ve filmu sledovala, že zvolila tak, jak zvolila. Pokud bych také někdy musela volit mezi vírou, rodinou a láskou..a nepochybuji, že je to ta nejtěžší volba, zvolila bych stejně jako ona. (13.11.2011)