Režie:
Jason ReitmanKamera:
Eric SteelbergHudba:
Rolfe KentHrají:
George Clooney, Vera Farmiga, Anna Kendrick, Jason Bateman, Amy Morton, Melanie Lynskey, J.K. Simmons, Sam Elliott, Danny McBride, Zach Galifianakis (více)Obsahy(2)
Ryan Bingham pracuje pro kariérní přechodové poradenství se sídlem v Omaze, jehož specializací je podnikový downsizing. Jinými slovy – propouštění lidí. Ryan létá po celých Spojených státech přes tři sta dvacet dní v roce a létání je podle jeho názoru nejlepší část jeho práce. Snaží se stát členem exkluzivního klubu častých letců, ke kterému potřebuje nashromáždit určitý počet letových mil. Zároveň se vyžívá v přednášení motivačních projevů o tom, jak si ulehčit život o fyzickou i emoční zátěž. Sám v tento způsob života věří, žije jen se svým příručním zavazadlem, se svým bytem má společné jen jméno na smlouvě, není si blízký se svou rodinou a nemá ani žádnou jinou blízkou osobou. Jeho život se ale obrátí vzhůru nohama, když jeho společnost najme Natalii Keenrovou, mladou ambiciózní ženu, která firmě doporučí, aby přešla k propouštění lidí „online“. Ryan věří, že Natalie tak docela nechápe, jaké to je někoho propustit z mnohaleté práce. Jejich šéf tak navrhne, aby Ryan a Natalie vyrazili na další pracovní cestu spolu. Ryana k přesvědčení Natalie vedou i osobní záměry, protože při svých pracovních cestách se stýká s Alex, která stejně jako on oceňuje elitní status jejich leteckého klubu. (Viacom)
(více)Videa (4)
Recenze (1 152)
Scénář: Jason Reitman, Sheldon Turner .. Hodnotné. Šarmantní George Clooney v roli střižené na míru osobnosti a zároveň výborně satirická reflexe krize, plná úvah a čistých pravd ze života. Progresivní Anna Kendrick a uhlazené filmařské řemeslo jako potěšující přídavek. Naplnit dlouho prázdný batoh může bolet, ale odhodit svůj zaplněný taky nejde lehce. ()
Také jste jednou chtěli sbalit stereotypní byt v kterém žijete, fotky u kterých nostalgicky vzpomínáte, rodinou s kterou se hádáte, práci či školu pro vás nadmíru iritující a rádoby pokulhávající vztah do batohu z jarní výprodeje v Tescu, polít jej litrem benzínu, zapálit a odletět hodně daleko od toho všeho? Pokud zní odpověď ano, tak se před ohnivým rituálem proměny ještě koukněte na Reitmanův nový počin. Možná změníte názor, třeba i kompletně úhel pohledu na existenci jako takovou. Lítám v tom vám přinese v neokoukaném balení mnoho užitečných faktů do života. Zjištěním, že za deset milionů mil dostane Boeing vaše jméno počínaje, přes důkaz o hereckých schopnostech Anny Kendrick mimo Twilight pokračujíc a konče utvrzením v tom nejzákladnějším pravidlu: Každý potřebujeme na cestě životem svého kopilota. ()
Absolutne nadcasove, prirodzene, inteligentne a do/vyspele... Bez pretvarky, bez umelych vsuviek, ktore so zivotom nemaju nic spolocne. Po Away We Go a 500 days of summer sa Up in the Air stava pre mna rozhodne tym najlepsim, co som v poslednej dobe videla. A poprosim Oscara pre Veru Farmigu - ta zena ma tolko talentu, tolko charizmy, ze aj keby nevyhrala, pre mna je vitazkou vo vsetkych ohladoch. ()
"Ameriku potkaly nejhorší časy v dějinách, takže nadešla naše chvíle." Profesionální personální čističi proto využili své příležitosti, hromadně naskákali do letadel a začali odborně vyhazovat z práce lidi, jejichž šéfové na to neměli žaludek. A já jsem s překvapením zjistil, jak je zábavně demagogické brát lidem práci, když je to ve filmu. Ve skutečném životě bych Ryana Binghama i s jeho úsměvem s chutí prohnal drtičem odpadků, kdybych nějaký měl, ale v tomto snímku je poměrně snadné mu fandit. A taky závidět mu jeho prachy a svobodu, ale přesto bych jeho spontánní nabídku na výměnu našich osudů s povýšeným úsměvem odmítl. Mě totiž nebaví trávit večery počítáním nalétaných kilometrů a nul na svém kontě, ()
Galerie (72)
Zajímavosti (18)
- Jason Reitman pracoval na scénáři už v roce 2002, kdy byla americká ekonomika ještě v rozkvětu. Mezitím se mu naskytla šance natočit Děkujeme, že kouříte (2005) a Juno (2007), proto na tento snímek došlo až v roce 2009. Reitman se nechal se slyšet, že film tak kvůli ekonomické krizi vyznívá zcela jinak. (HellFire)
- Každá osoba (s výjimkou slavných herců) která ve filmu dostane padáka, je skutečně člověk, který nedávno dostala vyhazov z práce. Štáb v St. Louis a Detroitu pomocí reklamy hledal lidi k natočení reakcí právě při takové situaci. Dobrovolníci pak byli instruováni, aby na kameru mluvili jako k osobě, která jim právě sděluje, že jsou propuštěni a řekli, co si myslí. (HellFire)
- Ve skutečnosti Americké aerolinie neposkytují žádná zvláštní privilegia po odlétání 10 milionů mil. Nicméně všechny významné společnosti s pravidelnými leteckými trasami vydávají speciální statusy po odlétání jednoho milionu mil. Ke konci roku 2009, v němž měl film premiéru, bylo odhadováno, že tohoto statusu dosáhlo na světě alespoň u jednoho dopravce zhruba 400 000 zákazníků. (HellFire)
You Will Believe a Man Can Fly...Jeden z nejšťastnějších dnů Jasona Reitmana prý nastal, když Clooney přijal scénář psaný přímo pro něj. Ryan je záletník, notorický bachelor, který žije na oblaku číslo devět a vzrušují jej dvě výzvy: dobytí bájné hranice nalétaných mil American Airlines a sex v letové hladině FL 125. Zatímco spousta mužů má problém vyletět z rodinného hnízda, Ryan má problém dosednout na zem, je totiž doma ve vzduchu, nepolapitelný pták s křídly businessclass, jehož letištní manévry a pro ostatní otravné rituály tvoří osu jeho života. Zemská i lidská gravitace ho tak trochu odpuzují, coby zákazník je loajální až za hrob a kartičky věrného zákazníka jsou pro něj totéž, co pro ostatní fotky dětí v peněžence. Trousí za sebou cynické hlášky jako oživlý Oscar Wilde, vypadá jako Cary Grant, neuznává závazky a s elegantní arogancí dává lidem padáka. Je moderní, ale na rozdíl od jiných není otrokem technologií, na elektronické řešení personálních věcí /výpovědi, rozchody/ má naštěstí staromódní názor a přes odstup od lidí ukazuje svou lidumilnou stránku, protože osobní kontakt považuje za nenahraditelný. Koneckonců, ve filmu to schytá jenom Myspace, ale dost vypovídá můj oblíbený Clooneyho citát: “I would rather have a prostate exam on live television by a guy with very cold hands than have a Facebook page.” Asi tak. Jakmile zaútočí Reitman se třemi postavami, které reprezentují rodinné hodnoty a soudržnost, náš hrdina správně dí, že je to otázka volby, nikoli povinnost pro každého. Zatímco mladá, technologiemi nekriticky nadšená, ale naivní kolegyně mu nutí svou verzi ideálního života a chce z něj udělat sympaťáka s plány do budoucna, krásná spolupasažérka s podobně rozlítaným životním stylem představuje jeho ženské zrcadlo. Jenže u muže vypadá nezávislost sexy, u ženy působí tak trochu jako znouzectnost. Clooney koneckonců lehce reprízuje svou postavu z Coenovic veselohry Intolerable Cruelty a zároveň hraje sám sebe. V polidštěné podobě, no kidding. Ačkoli je Reitman zjevně na straně plápolajícího rodinného krbu, je ochoten poskytnout druhé straně prostor pro žraločí strategie, prázdný batoh a život " v letu" a v zásadě, byť nerad, uznává, že některá divoká zvířata zkrátka potřebují svobodu a k ochočení se nehodí. Dost o tom vypovídá třeba porovnání scén: aféra na jednu noc je roztomile cynická a skvostně stylová, svatba působí jako nucené vlečení oběti k oltáři. Největší síla Up in the Air ale není George. A vlastně ani příběh krocení zlého muže. Jsou to Jasonovy dialogy: chytré, řízné, plné narážek a ironie, konverzační humor se satirickými hroty par excellence, umění špičkování dovedené k dokonalosti, v kině se tomu zasměje každý pátý člověk, ale pro mě definitivní důkaz, že Jason Reitman mi stejně jako Sofia Coppola ROZUMÍ. Smějeme se stejným věcem, všímáme si stejných maličkostí a pokládáme podobné otázky. Někdy si splníte sen sami, někdy Vám ho splní člověk, který bydlí tisíce mil daleko a o Vaší existenci netuší.(projekce) 90% () (méně) (více)