Věrná kopie

Velmi pěkné, velmi příjemné a zábavné. Film je úžasně promyšlený. Určitě je snadné to označit za festivalové klišé. Objevuje se podobný námět, motivy, rozvolněnost a vše ostatní na co jsme zvyklí z receptu pro umělý festivalový film. Jenže tady to funguje, má to smysl, Kiarostami pracuje nápaditě a rafinovaně. A já si film užil... (13.04.2011)

100-minútový dialóg muža a ženy putujúcich po toskánskom vidieku. Nábeh to malo úžasný a dialógy o kópiach a origináloch ma naozaj bavila a naozaj to pôsobilo nesmierne inšpiratívne. Horšie to však bolo po návšteve tej kaviarne, keď sa začala tá psychologická hra na manželský pár. Je mi jasné, že aj to odkazovalo na samotný úvod filmu, no u mňa to až také nadšenie nevyvolalo. Prvá polovica filmu jasne lepšia ako druhá, no celé tie filozofické úvahy o umení a následne tá ich "hra" dodala filmu poriadnu tajomnosť, no najmä neurčitosť. (29.05.2014)

Ten Kiarostami v tom sice trochu znát je, ale stejně se mu tenhle film bohužel moc nepovedl. Snaží se to být něčím na styl Before trilogie od Linklatera, ale té to nesahá ani po kotníky (aspoň prvním dvěma dílům). Dialogy často působí strojeně a jejich návaznost je zase často nahodilá a nepřirozená, celková zápletka zase podivně strojeně a taky nedotaženě (popravdě jsem na konci moc nepochopil, jak to ti dva mezi sebou ve skutečnosti vlastně měli), po filmařské stránce to sice není špatné, ale zároveň se s ní dalo víc vyhrát a ačkoli v tom určitá poutavost jak od Linklatera je, pořádně podmanivá atmosféra jako u jeho filmů tomu prostě znatelně chybí. Je to takový průměrný udělaný pokus o něco na tenhle způsob, s pár zajímavými myšlenkami a dobrými scénami, ale bohužel to jako celek moc nefunguje. Slabé 3* (18.01.2022)

Dokonale nefilmový film. Pokiaľ mám hodnotiť len na škále inakosti, dávam vysoké hodnotenie . Lenže byť iný pri tvorbe nestačí. Niekedy je potrebné kopírovať. Ale radšej overene. Forma spočíva v akože netradičných obrazoch, plných nasilu vyšroubovaných dialógov, tváriacich sa ako nejaké veľké múdra, či tajničky, ktoré má divák rozlúštiť. Prečo mám niečomu takémuto fandiť, ak je forma nanič a citovo rozodierajúce plkanice zabezpečených literátov a starožitníkov vôbec ma nijako nezaujímajú a netrápia? (ešte horšie sú snáď len citové problémy poslancov, astrofyzikov, významných profesorov alebo burzových maklérov). Prostredie, v ktorom sa pohybujú a problémy, čo riešia sú mi cudzie a nepochopiteľné. A ešte: chýbajúcu iskru medzi hlavným párom som nikde nenašiel, ba dokonca ani vyhasínajúcu. Tak nudný film som už dlho nevidel. Naposledy tuším, keď som pozeral niečo od Lyncha, či Almodóvara. (15.10.2012)

Smilla má laptop asi z roku 10 000 p. n. l., proto, když se na tomto zázraku techniky kouká na film, nemá cenu pouštět si žádnej vizuální skvost, kterej vynikne jen v případě, že jste vlastníkem grafické karty, tudíž se dá očekávat, že se z ní stane velká odbornice na komorní dramata z iránské distribuce. Začne pěkně zlehka, film postavený na dialogu, hmm, to snad pochopí, hraje Juliette Binoche, která je moc hezká a baví už jen pohled na ni, supr. A ono ouha, režisér Abbas Kiarostami nám naservíroval zamotanou hru plnou postřehů o mezilidských vztazích a dlouholetém partnerství, kde nic není takové, jak se na první pohled zdá, takže docela makačka na Smillyn mozkový závit. Těžko říct, jestli to pochopila, ale jako výlet po toskánských památkách to bylo prej moc fajn. (14.08.2014)