Hadewijch
Hadewijch - medzi Kristom a Alahom
Hadewijch
Obsahy(1)
Matka představená je šokována slepou a fanatickou vírou mladé novicky Hadewijch a pošle ji pryč z kláštera, aby objevila sebe samu. Hadewijch se znovu stává Céline, dvacetiletou dcerou ministra francouzské vlády. Její vášnivá láska k Bohu, vztek a setkání s Yassinem a Nassirem ji svedou na nebezpečnou stezku. Po vypovězení z kláštera se Céline vrhne do prozkoumávání svého okolí. Potkává arabského mladíka Yassina a brzy spolu s ním navštěvuje koncerty a projíždí se na skútru po Paříži. Céline však nechce sex a neustále odolává Yassinovým návrhům, z čehož je mladík nešťastný a zmatený. Yassine má bratra Nassira, který je fanatickým vyznavačem své víry. Jakmile se Céline seznámí s Nassirem a zjistí, že sdílejí společné myšlenkové základy (navzdory faktu, že ona je Křesťanka a on Muslim), může začít drama. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Čtyři hvězdičky za formu, chvílemi jsem se v kině radoval jak malý kluk, když kamera desítky vteřin sledovala jen drobné nuance v obličeji (o to víc se dělo (mělo asi dít) uvnitř). Jenže dvě hvězdičky za obsah. První půlka ještě ano, ale to vyústění mi nějak do palice nešlo. Naprosto jsem ztratil nějakou kontinuitu vyprávění. Přitom ten námět je velmi nosný. Ještě - výborná kapela v parku, kdo to byl? (FK, 2.12.2010) ()
Poněkud těžce uchopitelný film, zvláště když se Céline nedokáže pořádně vyjádřit o co ji jde, jasně o hledání cesty, ale pokud je film o tomto, tak je velmi zkratkovitý a neurčitý. Takový vlažný film, od Bruna jsem čekal trochu víc života. ()
Forma, tj. kamera je výborná, aj keď nás zásobuje zábermi, ktorých permanentným atribútom je okrem iného nuda, to sa ale prežiť dá (a ono to niekoľkominútové sledovanie jemne žmurkajúcej tváre Céline či pred nehybným oltárom nehybne kľačiacej Hadewijch môže niekomu spôsobovať dokonca isté zvrátené potešenie - napr. autorovi týchto riadkov). Kardinálny problém filmu však je, že je sotva pochopiteľný pre niekoho iného ako jeho scenárista. Zásadné informácie mi síce unikli nesporne aj preto, že použité titulky za mnoho nestáli, ale obávam sa, že ešte dôležitejším faktorom bolo to, že priamo vo filme tie informácie často jednoducho - chýbali! Ale samozrejme: pochopiť skutočného neurotika (alebo "iba" náruživejšieho [spolu]veriaceho) je problém, takže v rámci vierohodnosti postavy sme aspoň trochu nazrieť do duše Céline/Hadewijch ani nemohli! Takže napr. akékoľvek explicitné predstavovanie Céline a jej zázemia si ušetríme (že je dvadsaťročnou dcérou ministra, dozvedám sa až v obsahu k filmu na ČSFD). Blahoželám tvorcom, to sa im podarilo... - Jedna hviezdička za zmienenú kameru a vcelku obdivuhodný herecký výkon J. Sokolowski, v kolonkách "príbeh", "dialógy", "idea/posolstvo", "psychológia postáv" však toto dielko odo mňa nedostane ani deravý groš. - Výborný komentár: lepo (obsahuje spoilery, ale pomáha človeku ujasniť si, čo videl a čo asi podľa zbožných prianí tvorcov vidieť mal). - P. S. Potom, čo som v poslednej dobe videl pár neskutočne idiotských, ale podľa mienky ich tvorcov a aj väčšiny divákov zrejme "coolových" moderných akčných filmov, musím hodnotenie Hadewijch vytiahnúť vyššie. Tento film totiž divákovi nelezie do priazne (možno s výnimkou jednej scény, ktorá nám hlavnú postavu servíruje tak, ako ju Boh stvoril), ale sleduje svoj, ehm, rozprávačský a tematický zámer, takže je mi s odstupom času omnoho sympatickejší. ()
Nekonzistentní, promrhaný potenciál mezináboženského dialogu. Zcela hloupé a nelogické chování Anny a většiny představených. Pointa, hloupá a nic neříkající. Hrdinka se nevyvíjí a spíše než zarytý věřící je emo girl, která by si zasloužila hrábě do ruky. Patologické zobrazení víry, která vlastně ani není vírou, ale neurozou. Kdybych byl křesťan urazím se na hloupostí hlavní hrdinky. Kdybych byl muslim nechápal bych, proč do všech filmů musí tlačit radikální kretény. A protože nejsem ani jedno z toho, jen smutně kroutím hlavou a doufám, že jednou někdo natočí film, který bude mít smysl a ne jen akutní potřebu ukázat něco velice pseudo. ()
(festival Hořice) Minimálně jedna hvězdička patří Julii Sokolowské, která ztvárnila hlavní postavu. Film rozhodně nějaký potenciál měl, ale nebyl využit ani zlomek. Dlouhé scény většinou plní nějaký úkol, ale zde byly použity nejspíš proto, aby navodily pocit hloubky a zaplnily stopáž. Forma připomíná film k zamyšlení, ale obsah tady prostě chybí. ()
Tak já fakt nevím jestli je tendence točit filmy o ničem, pokud ano, měl by dostat 5*. Na můj vkus bylo tohle poměrně složité téma vyjádřeno tak jednoduše, jako si hurvínek představuje válku. Chybělo tomu vlastně všechno, děj, konfrontace obou světů, dobrá hudba, prvních 75 minut tomu chybí i myšlenka. Za tu poslední pseudozápletku to má u mě *. Jinak to by bylo skoro až na odpad. Jestli existuje označení Déčkové film, tak tomuto kousku směle dávám "D" medaili. ()
Pozérský, nelogický, a veskrze mimózní art. Někalikaminutové záběry, ve kterých se nic neděje, a které nemají žádný význam pro celkový příběh ještě nejsou tím nejhorším. Tím je absolutní zmatení pojmů, totální neuvěřitelnost a nekonzistentnost postav a celého filmu. 20% ()
3 hvězdy za vizuální stránku. Neumím francouzsky, takže nevím, co to o Ježíši hlavní hrdinka vlastně Arabům říkala, v titulcích byly bezobsažné fráze, spíš slovní salát. ()
Po shlédnutí jsem byl velice překvapen, že mě může znechutit pěkně vypadající film štrádující Febio Festem, když to není žádné filmové Béčko. Ano, je to spíš Céčko. Myšlenka filmu kde nic tu nic - i kdybyste se ji pokoušeli hledat, žádná hlavní myšlenka tam není. Příběh je pomalý, nezáživný - spíš než poutavý, tak vám připadá, že ztrácíte čas víc, než kdybyste se válely doma na gauči. Dlouhé, tiché záběry a konverzace téměř bez dialogů - to je stručná charakteristika. Nebýt pěkné kamery, jednu hvězdičku by to ode mě nezískalo. ()
Těžko hodnotit... doufala jsem, že se mladá dívka Hadewijch pod vlivem společnosti, potažmo nových kamarádů muslimů, změní... že ji ovlivní natolik, aby si uvědomila, že může být ku pomoci i jinak... otevřený konec sice nechal vrátka, ale celkově vidět znovu nepotřebuji... ()
Prvních deset minut jsem se modlila, aby to nebyla nuda. Ouvej, tam nahoře asi nikdo nejni, nebo se zrovna zaposlouchal do "šíleně špatný kapely u řeky". Ano oduševnělost nechybí, pár vět by se dalo aplikovat do běžnýho života, ale to je asi tak všechno. Nudné obličeje. Nudné záběry. Nudné nálady. Nudné záběry. Nudné modlení. Nudné záběry.. pořád dokola. Plus mají za dva až tři pohledy na francouzskou krajinu. Spoiler: nechápu metro a výbuch u oblouku, ty jejich pohledy když nastoupili do vlaku jasně říkaly "jen co se zavřou dveře, hodíme to tu do zvduchu" a ejhle, v dalším záběru nám Celine skáče živá, zdravá v dešti... Co se týče konce, od poloviny filmu jsem si říkala, jak tohle dílo můžou zakončit - nepletala jsem se v tom, že s tím bude chtít praštit, co mě překvapilo je, že ji nakonec zahránili. Dávám 20% a to jsem ještě moc hodná.. ()
Ležérnosť kamery a statické kreácie filmových rolí, nie predstaviteľov, ktorí sa nemali ani trošku možnosť prejaviť, mali veľmi ďaleko od upútavky k filmu. Céline, ako postava absolútne nereálna v dnešnom svete - milovala niekoho, ktorému ale chýbala podstata fyzického bytia. Platonická láska k "Personal Jesus", vyústila do zmagorenia skupinkou oddaných moslimov, pre ktorých je láska k Bohu "nekonečná", účasti na teroristickom útoku, návratu na psychiatriu v podobe akéhosi diskutabilného kláštora, a vlastnej sebaskazy. Záchrana v pravý moment recidivistom, by mohla ísť do filozofického neurčeného konca medzi "Ježiš je aj v poslednom človeku", alebo konečne som našla zosobnenie Krista v mladom mužovi, ktorý ma možno aj pretiahne. Asi všetko. ()
Jakožto panic jsem již vzal také v úvahu, jak se zprovodit ze světa a proč při tom s sebou nevzít nějakého toho náhodného kolemjdoucího. Z Hadewijch si odnáším následující: když už se zmůžu na auto s náloží, bude to chtít zvolit aspoň trochu víc než liduprázdou ulici, a nebo, ve snaze způsobit co nejvíc utrpení ostatním, natočím něco podobného. ()
Julie chodí a trpí, modlí se a pláče. Vykázána z kláštera pro fanatismus víry, neb nejí a nestrojí se. Útěchu hledá u kamaráda muslima. Po účasti na odpálení bombičky vrací se zpět do kláštera. Těžká depresárna. Sokolowski hraje jak o život, vystavuje své mínus jedničky a její utrpení ji skutečně věříme, neboť my trpíme těšíce se na konec filmu a nezbytnou závěrečnou katarzi. Někdy bych raději katar než katarzi... ()
Tak nevím co si mám o tom myslet. Je to film proti náboženství nebo pro? Je to o komplikované lidské psychice nebo jen o znuděnosti, je to kritika odcizených rodinných vztahů nebo oslava nezištného přátelství? V každém případě mě zaujalo srovnání komunit islámu a křesťanství. Zatímco v prvním případě nabádali k boji, v druhém případě k umírněnosti. ()
Nevadí mi statické záběry, snad mi ani nevadí, že hrdinové nejsou myslícímu člověku příliš pochopitelní; vadí mi základní vlastnost takto "nezávislých" filmů - režiséři si zcela úmyslně vybírají necharismatické herce, kteří by film neutáhli ani kdyby šlo o Mission Impossible. Proč? Připadá mi to jako snaha se odlišit za každou cenu a v každém ohledu. To není umělecký záměr - to je pubertální revolta. Příběh, nicméně, je docela zajímavý. ()