Režie:
Claudia LlosaScénář:
Claudia LlosaKamera:
Natasha BraierHudba:
Selma MutalHrají:
Magaly Solier, Susi Sánchez, Efraín Solís, Bárbara Lazón, Antolín Prieto, Marino Ballón, Karla Heredia, Delci HerediaObsahy(1)
Fausta trpí syndromem, který nasála s mateřským mlékem. Jde o psychické onemocnění dětí narozených ženám, jež byly v Peru znásilněny v dobách hrůzné války 70. let. Válka je dávno pryč, ale Faustě ukradla duši i dětství. Náhlá matčina smrt ji však přinutí, aby se začala vyrovnávat nejen se strachem, jímž byla odkojena a kterým ji spolu se vzpomínkami a smutnými písněmi za života živila její matka, ale i se svým vlastním tajemstvím: za neustálého strachu ze znásilnění si chrání svou nedotknutelnost tím, že si zasunula do lůna bramboru... „Prosím Boha, aby mi dovolil na všechno zapomenout,“ věta, kterou od žen, postižených stejným osudem jako ve filmu Faustina matka, často slýchala také představitelka hlavní role Magaly Solierová. Možná právě zoufalství a vztek, které se jí zmocňovaly při výpovědích obětí, se podílely na jejím skvělém výkonu, kdy rolí Fausty potvrzuje, že spolu s režisérkou za ty čtyři roky, které uběhly od jejich společné prvotiny Madeinusa, prošla dalším intenzivním uměleckým zráním. (MFF Cinema Mundi)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
bílá zazobaná panička, dělající v Peru naprostý hovno, vyhodí piáno z okna a klidně si tam kontrastuje s překrásnou holčinou ze slumu. Jo, tak to tam běžně chodí...nenechte se unášet písní sirén, dokoukáte to a hned to pujdete hledat po netu. Laaa la la la laaaa cuando la sirena termine de contar se lo lleva al hombre y le suelta al mar. ()
Na film jsem šla víceméně "náhodou" v rámci loňského ročníku MFF KV. Dobře jsem udělala. Na to, jaké téma zpracovává je velmi jemný, nenápadný, a přitom emocionálně silný. Výtvarně překrásný snímek (barevnost, široké záběry na krajinu, detaily obličeje...) Pro mě zajímávý "výlet" do úplně cizího světa, kde duchové, pohanské mýty a lidové pověry mají stále své místo. Vedle Panny Marie, květin, svatebních šatů a telenovel. Krásná hudba, hlavní představitelka (Magaly Solier) je na své mládí výjimečně citlivá, talentovaná a charismatická herečka. Jedním slovem SÍLA. ()
Na vítěze Zlatýho medvěda jsem byl opravdu zvědavej. Je to zvláštní film, který řeší pro Středoevropana dost neuchopitelný téma - a proto na mě film působí divně. Už ten úvod... Ale je to zajímavá sonda do života v Peru a hlavní představitelka je zvláštním způsobem charizmatická. Vlastně se to těžko hodnotí, z čehož mi vyšlo 60 %. A vůbec nejzvláštnější jsou asi ty zpěvy - uvědomuju si, že režisérka při přebírání ceny taktéž zpívala - neuvěřitelná směs krásy, smutku a dost šílenejch "textů"! ( 44. KVIFF ) ()
Obávám se, že i přes smutné téma, kde je čerpáno zřejmě ze skutečných vzpomínek, tak mě Mléko strachu osobně emotivně nestrhlo. Ve výsledku jsem se víc soustředila na práci s kamerou a některými jejími zajímavými záběry. Netradiční drama, které je i netradičně zpracované bylo pro mě tentokrát těžko uchopitelné a nebo jsem nebyla zrovna dnes na stejné vlně jako Claudia Llosa. Jednou to opráším....... ()
Po zhlednuti reziserskeho debutu Madeinusa, ktery me zaujal, jsem se tesil na dalsi film Claudie Llosy. Mleko strachu me nechalo chladnym, nedokazal jsem se vcitit do problemu hlavni hrdinky. Ac uznavam, ze Magaly Solier je velmi charismaticka herecka a myslim, ze je skoda, ze jeji kinematografie neni bohatsi. ()
Galerie (13)
Photo © Neue Visionen
Zajímavosti (1)
- Tento film získal ocenění Zlatý medvěd 2009 za nejlepší film. (ganjaman)
Reklama