Muži, kteří nenávidí ženy

Valná většina rozladění v komentářích je způsobena obvyklým porovnáváním s knižní předlohou a končí stejně obvyklou lamentací nad tím, že ve filmu (logicky) schází či nemají prostor některé postavy, motivy či prvky. Tenhle problém mě minul, protože od narození dětí času dramaticky ubylo a ten, který zbývá, věnuji filmovému světu. Takže knižní bestsellery typu Milénia se ke mně pravidelně dostávají až prostřednictvím filmové verze. Muži, kteří nenávidí ženy se s lehkou nadsázkou dají označit za evropskou variantu temných thrillerů typu Mlčení jehňátek. Pátrání po dávno ztracené dívce z bohaté podnikatelské rodiny se postupně mění v honbu za běsy minulosti a ústí v odhalení pachatelů dlouhé série brutálních vražd mladých žen. Od rutinních hollywoodských blocbusterů se liší pomalejším tempem, určitou uměřeností (umím si opravdu představit nepoměrně akčnější, krvavější a celkově efektnější verzi téhož). Švédský snímek se řekl bych až záměrně vyhýbá velkým jménům a známým tvářím, které by i evropská kinematografie bez problémů dokázala poskytnout. Neokoukaní herci přitom hrají jako z partesu a bodují spolu s výbornou kamerou, která spolu se skvělým zneklidňujícím soundrackem vytváří pochmurnou atmosféru světa, kde můžete od kohokoliv čekat spíš ránu ze zálohy než vstřícnost a přátelství. Svou nikoliv bezvýznamnou roli hraje díky vé tvrdosti i švédština - je lepší dát přednost otitulkovanému originálu. Základem úspěchu snímku je ale propracovaný kvalitní scénář a především postavy, kde kontrastní dvojici tvoří tvrdohlavý, nicméně splehlivý a v osobním životě konzervativní investigativní novinář Blomkvist. Jeho akčnějšním a drnějším protipólem je pak punková hackerka Lisbeth, která s oblibou pátrá po zločinech, co sama nespáchala. Její charakter se stále pohybuje na hraně ať už činy nebo schopnostmi a jde o postavu, která jakoby pronikla do příběhu ze stránek komiksu. Díky svérázné otcově "výchově" a sexuálním lekcím od svého dohližitele nemá důvěru k mužům a experimentuje s lesbickými vztahy. Islanďanka Noomi Rapace jí sice zahrála přesvědčivě a dala jí zajímavou a přitažlivou podobu, jenže Lisbeth je už ze své podstaty natolik "cool", že mám s jejím přijetím určité problémy a kdyby se tady jen trochu víc tlačilo na pilu, ztratila by se úplně její uvěřitelnost. Film se díky své profesionalitě dá považovat za kvalitní výzvu současné americké dominanci v komerční oblasti. Nejde o žádný výlučný a odtažitý art, ale chytrý, napínavý midkult pro širokou obec filmových diváků. Celkový dojem: 80 %. (20.07.2010)

Zatím jsem neviděl novou verzi s Craigem, ani jsem nečetl knižní předlohu. Nevím tedy, do jaké míry se film drží linie originálního příběhu. Co ale konstatuju je fakt, že výbornej detektivní příběh na konci vyšumí v sentimentálním blábolu. Dcera se po letech setkává s nemocnou matkou, novinář konečně získá důkaz ve svém případu a finální zjištění, co se vlastně stalo s Harrietou mě, mírně řečeno, uvedlo do rozpaků. Škoda no. (28.01.2012)

70% Slušná adaptace výtečné knížky, kterou před zhlédnutím snímku vřele doporučuji. Ve filmu toho chybí hodně, místy je těch kompromisů až příliš, ale do dvou a půl hodin prostě šestisetstránkový komplexní román nenacpete. Až dočtu další dva díly, určitě na filmy ale zase mrknu. P.S. Fincher si prý dělá zálusk na remake. No proč ne, když bude mít aspoň tři hodiny... (14.03.2010)

Toto by ani Fincher nenatočil lepšie. Naposledy som mal podobné pocity dokonalosti príbehu a zauzlenia zápletky pociťoval práve pri jeho 'Se7en'. Film disponuje dokonalou pútavosťou, majstrovským gradovaním zápletky, poirotovským rozuzlením a nonšalantným ukončením. Jednoducho skvostík. 95%. (23.06.2010)

Literární setkání s dračím tetováním ozdobenou dívkou mě teprve čeká, takže jsem zcela prost výhrad proti osekanému ději, obsazení postav i jejich filmové "plochosti". Naopak můžu jenom říct, že jsem dostal skoro na sto procent to, co jsem očekával - pořádnou současnou detektivku, natočenou jistou rukou, a s výpravou hodnou stříbrného plátna (na které se tento žánr příliš často nedostává). To "skoro" znamená, že jsem měl tu a tam pocit, že by se dalo jít víc do hloubky, a že chyběla nějaká kontinuální (nikoliv nezbytně depresivní) atmosféra, kterou zajisté není problém dát divákovi filmu zasazeného povětšinou do kulis švédského venkova okusit. Nejde o žádný životní zážitek, ale s trochou nadsázky řečeno o "řemeslo at its finest". Za ty dvě a půl hodiny jsem se ani jednou nepodíval na hodinky, užíval si dobré hudby a rozhodně ne vždy příjemného pokoukání, a děj se stále někam posouval. Muži, Kteří Nenávidí Ženy jsou prostě solidní film, na nějž stojí za to jít do kina - jak už jsem říkal zejména také proto, že podobných příležitostí divák zrovna moc nemá. Závěrem jde říct snad jen to, že jsem zvědav na román a na Fincherovo zpracování. Tomuto "vyhotovení" dávám 80% ochvějných leda tak srovnáním s předlohou. PS: Předloha je prostě "jiná". Vypráví příběh jinak, dává nahlížet věci i z "trochu neobvyklého" pohledu Lisbeth, a působí komplexněji. Ale že bych si dovedl představit filmové zpracování, které by to dokázalo zdařile zachytit, to tedy ne. Takže osmdesátka pro film zůstává. A ještě jedna věc - rozhodně mě to o Larssonově genialitě ani o tom, že by stálo za to přelouskat i další dva díly, nepřesvědčilo. (29.08.2010)