Reklama

Reklama

Trest uložený soudem končí, ale tíha viny i nemožnost odpuštění zůstávají. Velkými mezinárodními festivaly neprávem přehlédnutý snímek norského režiséra Erika Poppeho předkládá mnohovrstevnatou úvahu o tíze viny a o tom, jak je nelehké odpustit. Mladík Thomas byl čerstvě propuštěný z vězení, kde si odseděl trest za zabití malého chlapce, a dostal místo varhaníka v kostele. Svou minulost cíleně tají a jeho talent i energie, kterou dává do každé skladby, si získávají srdce lidí z jeho okolí. Thomas se postupně začíná sbližovat s farářkou Annou a jejím chlapcem. Jednoho dne ho náhodou v kostele pozná Agnes, matka hocha, kterého zabil. Vypjaté psychologické drama staví na pečlivě profilovaných osobnostech hlavních i vedlejších postav a také na důmyslně rozloženém vyprávění. To skládá obraz popsané situace ze dvou odlišných perspektiv: nejprve divák vidí dění jakoby očima Thomase a pak se v zásadě totožné události ukáží z pohledu Agnes. Díky tomu publikum nejprve vidí pachatele sužovaného tíhou viny, ale také doufajícího v nový život, a posléze dostane pocítit vnitřní strach i ztrátu jistot matky, která přišla o dítě, a nedostalo se jí odpovědi na prostou otázku: Proč? (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (71)

klukluka 

všechny recenze uživatele

Ty dvě pecky...chci se vymezit vůči těm aktuálním 81 procentům. Tenhle film si je nezaslouží. Ždímat za každou cenu divákovi city, to je jakási podivná podlost. A tady o nic jinýho vlastně nejde. Filmovou matku nechali odpustit...ale proč? Mohl by někdo něco takového chtít po nějaké skutečné matce, která by podobným způsobem přišla o dítě? A tenhle film je jako vzkaz ve znění "vidíš, jde to, jenom musíš chtít, ty bláznivko pomatená". Některý věci prostě odpustit nelze, a nic na tom nemění ani vrahův věk, natož jeho vzhled nebo fakt, že hraje pěkně na varhany. Jinak bych rád poukázal na to, že děti, který už si všímají sousedů a dokážou určit, že ten a ten pán bydlí v tom a v tom domě, se UŽ NEVOZÍ V KOČÁRKU. Jo, bez něj by to nešlo, já vím. Pak je ovšem celý tohle drama vystavěný na holým nesmyslu. Proč ho tedy brát vážně? Ne, tohle je poctivý asi jako kvalitní kuřba od nafukovací panny. Nemusím to zkoušet, abych se utvrdil v přesvědčení, že to nefunguje. Prostě to nefunguje. Konstrukt, že po přiznání k vraždě dítěte přistane na vrahově tváři matčino pohlazení, ani procítěné latexové doteky. Proberte se, lidi... :( ()

berusche 

všechny recenze uživatele

Seveřani prostě vědí, jak vás u snímku totálně vydepkařit. Flashbacky dodávají na neuvěřitelné autentičnosti a pomáhají ději tak, že jsem dlouho přemýšlela, zda jsem někdy viděla tak dobré jejich samotné použití. Až jsem se děsila každého dalšího a jen se modlila, abych už raději víc nevěděla. A celému snímku vévodí "smíření", ať už v jakékoli podobě. A právě ono samo bohatě stačí k tomu, aby si pohrálo s naším vlastním aneb rozhřešení hledej sám u sebe. ()

Reklama

mat.ilda 

všechny recenze uživatele

Ekte rechte, katarze byla, tak čím to, že nejsem uspokojená? Že by duchovním, morálním a dost průhledným kalkulem, kterému by ještě mohly nahnat bodíky sympatické postavy - tak to by tam ovšem nějaké musely být... No a co varhany? Ty to samy neutáhly... Život opravdu nevychází podle našich představ... a ani některé filmy - aneb severský chlad to ke mně tentokrát vzal přes nějakou blbou okluzní frontu. ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Celou dobu se to tváří jako hrozně formálně konvenční film, který svou uměleckost dává okázale najevo flashbackovou strukturou, hudbou i prostředím a především tématem vyrovnávání se s minulostí, smíření se s vinou a odpuštěním. Poté ale přijde posledních několik minut, které si dovolí drze podvrátit dříve viděné tím, že jsou vzpomínky zasazeny do zcela nového kontextu a to, co se zdálo jako postupné odhalování v rámci vyprávění, bylo celou dobu ovlivněné nespolehlivou optikou jednoho z antagonistů. Na konci si tak nemůžeme být jistí, jak to tedy doopravdy bylo a zda-li je nám odhalena pravda, nebo mělo jít jenom o útěchu. Na místo katarze vyvedení z konceptu a vybídnutí k zamyšlení nad komplexnějšími morálními otázkami. Takže přece umění. ()

andrii 

všechny recenze uživatele

Osvobozen. Milost prosím mi na pozemské půdě dopřejte. Snaha všech slov k ospravedlnění přináší jen další naříkání, do duše přilévají slzy připomínání. Ať se sami před sebou dokážeme nadechnout i pod vodní hladinou. Volně dýchat v lidských hloubkách, v hlubinách žalu druhé šanci nadbíhají. Vnitřní pnutí nebohé, pokorně přicházím do společnosti nové. Jaký to štít z vůle boží? Nad oltářem splynutí, mé já na kůru miráklu velikášství hudby, prolnutí. Představit si tu plachost ducha hudby, která je nástrojem královským rozezvučena, chvění, jímž se prostory naplní, doteky metafyzična, které plují tím opusem chóru znělým. Poetika a koncentrace citové bolesti rozevře dvojí kruh osudové události. Zastavit čas by se chtělo, setrvat na místě, oprostit se. Svobodný to fyzicky, nitro pozřeno lůnem tragiky. Osobní metafora smývá trest z našeho těla. Kolébáme se těžkým bděním. Elegie, která meditativně se strojí. Odpusť, obejmi, miluj. I rozbouřené vody se časem zklidní. Omluva a pokání utiší naše zoufání? Kde spásu a oproštění najít mají? Jen čelem postavit se k vině stran. Ta bolest zrcadlí se v tónech chrámových varhan, vykoupit se z útrob ran. Oslabeni, posilněni, nechť nepopírejme tu cest dál. Mrtva buď „řeč“ útěků stigmat minulosti, katarzí buďme propuštěni. ()

Galerie (32)

Související novinky

Severská filmová zima - 15 filmů v 7 městech

Severská filmová zima - 15 filmů v 7 městech

04.02.2013

Sjednocujícím prvkem českého a severského filmu je obdobné společenské a kulturní klima. Severské filmy však nabízí výrazně odlišný přístup ke zpracování tématu. Ten se vyznačuje především… (více)

Další nálož severských filmů

Další nálož severských filmů

20.02.2010

Severský filmový klub zahájí letos v březnu další rok spolupráce s pražským kinem Atlas a brněnským kinem Art třídenní přehlídkou, během které bude uvedeno šest skandinávských snímků. 4. března nás… (více)

Reklama

Reklama