Rozkaz

Film jako finská pálenka z bahna, březové kůry, staré vojenské škorně, předjarního vánku (a mraženého mamuta). Když se jí v jejím vlastním tempu propijete až do dna, všechny nuance se spojí v něco neuchopitelného, pradávného, co vítr šeptal už Goethemu... "Ký pozdní to jezdec větrem a tmou? To otec se vrací s chlapcem tmou, Bezpečně drží ho na rukou. - Můj synku, proč tiskneš se ke mně blíž? - Je tu král duchů, nevidíš? Má korunu, žezlo a bílý šat. - To je cár mlhy jen, noční chlad..." (17.07.2021)

JFL ****, i přestože se mu filmový přepis líbí, v podstatě jej považuje ze trailler na knihu. I mně ve filmu něco scházelo, na rozdíl od něj jsem však nevěděl co. A tak z toho byla jen procházka mezi vypjatými osudy několika hrdinů; podobně, jako jsem se kdysi procházel finskou jezerní krajinou severně od Jyväskylä (od osmi večer do půlnoci, jindy nebyl čas - chodil jsem lesem podél břehů, abych věděl, kudy se vrátit - jednou jsem břeh jednoho jezera zaměnil za břeh druhého jezera, a měl jsem namále). Pozn. 1: Možná bychom ty hrdiny mohli zúžit tři - otce, syna a Erlköniga - a tak se snáze dobrat podstaty. ("Ich liebe dich, mich reizt deine schöne Gestalt; Und bist du nicht willig, so brauch' ich Gewalt." – nebo jak se domnívá Otokar Fischer: "„Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád – pojď po dobrém, sic budeš litovat!“ — nebo jak bych řekl já: "Mám moc tě rád a tvá postava se mi líbí, nebudeš-li však chtít, použiji násilí." Pozn. 2: Tesně před slednutím filmu byla v televizi reportáž o sexuálním zneužívání opečovávaných charitativními organizace; sotva to může být jinak, za nejušlechtilejšími, stejně tak jako za nejodpornějšími cíly, hledejme vždy ještě cíle jiné. Kdo neví jaké, ať se zeptá Sigmunda Freuda, je to ve všech jeho knihách. (01.03.2018)

Chladné severské drama, které má několik zajímavých momentů, ale jinak se utápí v náznacích i trochu promarněných šancích. Za první světové války jsou povstalci Rudé gardy nemilosrdně popravováni, řada žen opakovaně znásilňována. Čestný desátník Aaro Harjula se na válečných zvěrstev ale nehodlá podílet a chce vězeňkyni a jedinou přeživší Miinu dovézt k řádnému soudu. Jenže to nebude tak snadné, když si k sobě mladý voják a plavovlasá revolucionářka začnou hledat cestu. Příběh z roku 1918 je tak trochu typickým severským dramatem, co se nálady a atmosféry týče. Nádherně nasnímáno a hudebně stejně výtečně podkresleno. Komorní a neokázalé líčení vztahu mezi Aarem a Miinou má také své kouzlo. I herecky je o co stát. Rodačku z Helsinek Pihlu Viitalu snímek uvedl do mezinárodního podvědomí, snad jsme její minimalistické herectví neviděli naposledy. I přes výše zmíněné nedostatky určitě převládá (70%) spokojenost, jen to mnohdy chtělo divácky řekněme přitažlivější a stravitelnější momenty. (12.01.2010)

Výborné dramatické momenty utopené v mori slabšej, vodovej omáčky. Navyše snímok nemá ani zďaleka takú emotívnu úroveň na akú som pri severských drámach zvyknutý. Myslím, že išlo v tomto smere urobiť omnoho viac, pretože námet je celkom zaujímavý a pointa na záver nie je vôbec zlá. Koniec prišiel ani neviem ako a s ním aj otázka - No a čo? Pritom by ma to nemalo vôbec napadnúť. Silný priemer. 65/100 (09.01.2015)

Film vychází z ceněné předlohy finské spisovatelky Leeny Lander a právě v tom je jeho úskalí. Bez znalosti předlohy snímek uchvátí svým psychologicky a eticky vyostřeným příběhem, který představuje úvahu o humanismu vystavenému válce, coby stavu absolutního bezpráví a tedy i beztrestnosti. Bohužel se znalostí předlohy se ukazuje, že se jedná o poměrně nezdařilou adaptaci, která zůstává na povrchu a přináší úlitbu divákům v přemíře tělesnosti a prvoplánovosti. Absence minulosti a na ní vázaných motivací postav sice napomáhá obecnému vyznění snímku, ale lineární vyprávění zase zbavuje film potencionálního napětí. Nejvíce do očí bije mnohoznačný konec, který sice skýtá možnost výkladu vážným směrem, ale spíše vyznívá jako kýčovité rozmělnění dopadu předchozího dění na diváky. Přes to se jedná o dílo, které má řadu kladů, při čemž předním z nich je fakt, že pojímá závažné téma domácí historie (finskou občanskou válku) a problematizuje její vnímání. Sloučením závažného historického tématu a diváckého potenciálu se nabízí srovnání s německými 6ivoty těch druhých či Hřebejkovými počiny o komunismu a druhé světové válce. Nicméně oproti nim je finský snímek v naprosto odlišné kategorii, neboť ačkoli také chlácholí, dělá to jen pro vyvážení soustavného tíživého náporu, kterému diváka vystavuje po větší část vyprávění. (01.09.2010)