První den zbytku tvýho života

Vychytaný název zlomového okamžiku v životě jednoho každého z obyčejné pětičlenné rodiny, jehož důležitost je uchopena jako subjektivní vjem jednotlivých členů. Žádná velká morální dilemata ani extrémy, jen ubíhající čas, který nás učí přizpůsobovat postoje, prohazovat přední místa priorit a nacházet cesty zpět. Více, než čím jiným se snímek zabývá procesem odpouštění - co všechno musí rodiče prominout svým dětem a samozřejmě naopak, aby byli schopni nadále se navzájem milovat a tím se mnohem lépe vyrovnávat se ztrátami, které neodvratně přijdou. Jedině pak se může i den z nejsmutnějších stát perfektním, jak praví skvěle vybraná finálová skladba... Skvělý Marc-André Grondin a soutěž ve hře na kytaru bez kytary :-) (20.02.2013)

-4* Tenhle film jsem už před deseti lety viděl, ale moc jsem si ho nepamatoval a protože moje čtyři hvězdičky nejsou špatná známka, tak jsem si ho chtěl zopakovat … a naštěstí ani teď nezklamal a svou známku si nadále zaslouží. Jedná se skoro o rodinný film ze života, který však nesklouzává k moralizování a dokáže po celou dobu bavit. I když ze začátku působí hodně teenagersky, tak díky různým pohledům jednotlivých členů rodiny citlivě objasnil jejich chování. Rodina je prostě základ všeho a soužití členů by možná někde zasloužilo i nobelovku. Možná teď moc moralizuju já, ale film mi svou dobrou a optimistickou náladou sedl a nestydím se ho doporučit dále. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (07.07.2012)

Príjemný, mierne melancholický snímoček s nádychom zmesi humoru a trpkosti. Skladá sa z jednotlivých dní, ktoré hrajú pre sympatickú rodinku zásadný význam, pričom diváka až na konci zasiahne emotívna stránka príbehu, keď si to človek premietne v hlave ako celok. Je veľa toho, čo by sme chceli v živote skúsiť alebo dokázať, tak hor sa do práce, čas neúprosne beží a nedá sa zastaviť. 80/100 (12.03.2015)

Už dlouho ze mě žádný film neždímal slzičky tak přirozeně a nevlezdoprdelsky. Skoro jsem měl chuť vyrvat z laptotu harddisk a vlepit mu slintavého hubana. A že to byla celá škála slziček - od veskrze radostných až po ty brutálně zkormoucené. Ale abych nepředbíhal. U tohoto typu filmů mám neodbytnou potřebu vyžblebtnout svou rozjuchanost nad bezvadně strávenou skorodvouhodinovkou, ovšem u všech se opakuje ten samý vzorec - skvělí herci, scénář, režie, blablabla. Znenadání však vyvstává nepříjemná skutečnost, že o filmech vím naprosté hovno, a já si zahanbeně tisknu čelo ke kolenům. Ale v cuku letu se mi sebevědomí opět vlévá do žil a já se zdviženým frňákem pronáším: "Cítím tu ryzí dokonalost každé filmařské složky ve svém srdci!" O vteřinu později si vzpomínám, jaký to jsem cynický zmrd a větu lehce upravuji na: "Cítím to ve svém čůrakovi..." A o další vteřinu později mám už všechno na háku, neboť si uvědomuji, že tu jsou všude okolo samí moudří filmoví kritici, a všichni souhlasně pokyvují makovicemi, když sděluji světu následující: "Svéráznější, vymazlenější a originálnější rodinnou ságu byste těžko pohledali." (11.02.2014)

"Život je pohlavně přenosná choroba."... Ale někdy to může být to nejlepší, co vás potkalo. Naprosto úžasný film, jsem téměř beze slov, a jsem za to rád... dodám snad jen, že jsem ještě nikdy neviděl snímek, který by vás dokázal tak moc dojmout, a v další vteřině tak krásně rozesmát. A když se do toho přidá ještě můj milovaný "grunge", tak to prostě nemá chybu. Ohromný a nečekaný zážitek hrdě přidávám do své pomyslné TOP, a těším se, až si tento zachycený kus života budu moct opět vychutnat. "You see, Dad, that's grunge." 5* (06.07.2012)