Anvil! The Story of Anvil
Obsahy(1)
Inspirující příběh dvou rockových veteránů a jejich přátelství. Anvil byla populární metalová kapela v osmdesátých letech 20. století, která na nějaký čas zmizela, ale pak se opět vrátila na scénu. (oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (47)
Metal mi nic neříká, o kanadské kapele Anvil slyším poprvé díky tomuto dokumentu, ale režírujícímu fanouškovi Gervasiovi musím smeknout. Vyspělost a dospělost, se kterou nenápadně řídí dokument je obdivuhodná a navíc ho naplnil nejrůznějšími emocemi. Zachytil přátelskou atmosféru i chemii samotné kapely a divákovi pěkně srozumitelně interpretuje jejich cíle, sny a motivace. Celý snímek je něco mezi underground Wrestlerem a, dnes už klasickým, mockumentary filmem Hraje skupina Spinal Tap. Pro našince není příliš dobrou vizitkou pikantní návštěva kapely v Praze. 75 % ()
Líbilo, hodně. Čekal jsem teda podstatně víc hudby, ale nakonec mi výsledek vůbec nevadí. Pražáci se opět vyznamenali. Docela mi to sere, protože tohle se nemůže stát ani v Rumunsku. Nakonec mi největší radost udělali Japonci a ne jenom mně, ale především Anvil. Doufám, že aspoň na starý kolena se jim začne dařit. 80% ()
Přiznám se, že tenhle dokument bych neobjevila, kdyby nebylo Trenta Reznora z NIN a jeho vychvalování. Takže jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám a koukla na to. Sice metal neposlouchám, ale rozhodně nelituju. Je to hlavně o oddanosti k hudbě a nepřestávající víře, že se těm dvěma chlapíkům splní i po padesátce velký hudební sen. ()
Perfektní dokument se vším všudy. Inspirace Wrestlerem je očividná (nebo naopak?). Ovšem nálepku "nejsmůlovatější skupina všech dob" si Anvil zaslouží. Pokud neudělala komerční průlom v 80.-tých letech, tak dnes už těžko. Ale je fascinující vidět Lipse, jak se nevzdává v jakékoliv situaci. Šokující je vidět, jak se zachovají (spíš nepřekvapující) k Anvilům v Praze. Nechybí ani rozhovory s Arayou, Ianem, Lemmym, Ulrichem.... A nechybí emoce, ty nehrané. Dlouho jsem neviděl upřímnější dokument, na jehož závěru je přece jen určité blýskání na lepší časy, i přes všechny prohry..- ()
neskutocna cesta od slubnych pociatkov metalistov v zlatych rokoch heavy metalu az k trpkemu koncu v dnesnych rokoch. je to smutne a miestami az k neuvereniu ze je to skutocny pribeh a ziadny rockument typu spinal tap... pred zaverecnym koncertom som mal skoro slzy na krajicku a chalanom som drzal palce aby im konecne nieco v zivote vyslo... ()
Reklama