Leningrad

Seriálová verze. Jeden z nejnákladnějších ruských filmových projektů. Hollywoodské cukrkandlové zpracování pro hollywoodského diváka, podobně jak to zcela vypočítavě udělal Michalkov s Lazebníkem sibiřským v naději zabodovat na západních trzích. Ruská kritika prohlásila Leningrad za komiks o válce a urážku pro diváky a ty, kdo zažili blokádu. Jednoduše řečeno Hollywood, blokáda a hlad jsou neslučitelné věci. Škoda peněz. (11.06.2011)

Tak a opäť tu máme tému druhej svetovej vojny-východný front.Leningrad si vybral cestu mierne psychologického filmu. Máte k dispozícii pohlad obyvatelov blokovaného Leningradu, pohlad zahraničnej novinárky ktorá ma sidealizované predstavy,nacistického predáka a nacistického pilota ktorý ma na rukách krv nevinných civilistov. Zrejme rozpočet nepustil že tvorcovia sa vybrali touto cestou a oželeli boje, chceli zrejme na tomto čiernobielom plátne ešte výraznejšie podčiarknuť utrpenie ruského ludu a zároveň ich nezlomnosť a hrdinstvo počas 2 svetovej. Zábery na zbombardovaný Leningrad,mŕtve a zamrznuté telá na uliciach či prehlbujúce sa zúfalstvo Leningradčanov, keď od nariekania postupne prešli na konské mäso a kanibalismus, presne tieto účelové zábery mali podporiť ideu a získať si diváka, žiaľ vsadené medzi nudné a rozťahané chvílky v mrazivom Leningrade stratili na sile. Problémom Leningradu bola vata, bolo jej dosť a bola nepozeratelná, prázdne frázy a dialógy nudili, tiež technická stránka filmu bola biedna(či už bombardovanie ale taktiež aj prestrihy tie vidíte lepšie aj na slovensku). Tiež mi nedá nespomenúť Armin Muellera-Stahla, všimol som si že tento v celku dobrý herec sa(neviem či je to úmyselne) stále objavuje v podobných rolách. Jeho postava je väčšinou taký skrytý záporak bez chrbtovej kosti, proste mám ho už prečítaného a to mi na ňom v Leningrade vadilo. Bola to mierna dilema či dať dve alebo tri napokon som sa rozhodol pre vyššie hodnotenie, možno konštatovať že Leninrad je dôstojnou pamiatkou na tých ktorý padli za svoje ideály a presvedčenia. Nič svetoborné však nečakajte. (07.02.2010)

Historický film vypovídající o životě v Leningradě v době nacistické blokády. Do obklíčeného Leningradu přijíždějí zahraniční reportéři a při náhodném bombardování zmizí novinářka Káťa. Objeví ji rudoarmějka Nina, která ji ukryje v domě, kde žije matka se dvěma vyhladovělými dětmi a také operetní pěvkyně. Když se přítel Káťi, dozví, že je Káťa naživu, vyhledá ji, ale Káťa se z břehu Ladožského jezera vrací k opuštěným dětem, aby se vydala na dobrovolnou smrt hladem. Nádherný příběh o přátelství, který se však nevyhýbá ani pohledu na Stalinovu krutovládu. Stalin radši nechal půlku města chcípnout hladem než vydal povel ke kapitulaci. Pět hvězdiček dramatu jen podtrhuje vynikající režie i projev představitelů hlavních rolí. (10.05.2015)

----- "Nikdo se odtud nedostane. Ty ani já. Ta blokáda nikdy neskončí." ----- Trochu nesoustředěný a tudíž i nespolehlivý - nebo spíš nedostatečně motivovaný ... či prostě jen neschopný příběh. V úvodu se zdá, že zamýšlí obsáhnout úporný hlad stejně jako ubíjející bombardování, neúprosný mráz a pohasínající jiskřičky naděje - snad i jakousi zatrpklou, byť nelidskými podmínkami otupělou a skutky jednotlivců nahlodávanou zatvrzelost celého města ... ale vzápětí jakoby začal o sobě pochybovat - jakoby se zalekl svého smělého cíle a spokojil se "jen" s dramatickým osudem jedné ženy a jejího blízkého okolí ... ve spojení s drobnými epizodami z každodenního života obléhaného Leningradu. Bohužel i tady částečně selhává. Nedostal se mi pod kůži, abych ho mohla spolu s jeho hrdiny PROŽÍT. (03.11.2015)

Ani ne tak válečný film, jako pohled na blokádu Leningradu očima anglické novinářky, která nešťastnou náhodou zůstala v obleženém městě. Obrázek kruté reality - smrt hlady, umrznutí, kanibalismus, to vše pod neustálým strachem z německých náletů, ale i před vlastními lidmy, kteří při záchraně vlastního života se nebojí okrádat nebo zabíjet druhé. (09.01.2011)