Turínský kůň

Skvostně zdlouhavý film s brilantní hudbou (19.04.2012)

Bela Tarr podle me timto snimkem svetove kinematografii nic noveho ani originalniho nedal. Vsechno uz tu bylo a myslim, ze i v daleko poutavejsi forme (Bergman, Vlacil, Tarkovskij). Treti hvezdicku pridavam pouze za hudbu a zvuk. (06.04.2015)

4* kvůli kameře, jinak se velice stydím, ale během filmu se mi podařilo dvakrát usnout a po každém probuzení nastal pocit, že jsem na stejném místě jako před usnutím. Film dávali v 37. ročníku Letní filmové školy - dva měsíce zpátky a já ho za tu dobu ještě nebyla schopna ohodnotit. Protože když se nad tím zamyslím, ty dlouhé záběry kamerou mají opravdu něco do sebe. Zároveň i touha ukázat všední život v pustině, beznadějnost jejich situace, kdy každý den je o něco horší až nakonec vše končí úplnou tmou. Dávám čtyři hvězdy se slibem, že se na Turínského koně ještě jednou podívám - s kýblem kafe a na nepohodlné židli - jako prevence spánku. (25.09.2011)

Chladný pohled na život dvou znavených lidí, zatímco za okny zuří bouře a padá tma. Filmová krása vyjádřena prázdnotou a smrtí. (09.11.2013)

Životní stereotypy uprostřed Apokalypsy. Uprostřed ničeho. Tarr zase kreslí své podmanivé obrazy, v jejichž prázdnotě se schovává ledacos, mezi jiným i jakýsi nespecifikovatelný vnitřní děs, strach hrdinů, který se přenáší i na diváky. Bohužel - v Turínském koni je ten stereotyp až příliš zdůrazňovaný a otázek takové množství, že se Tarrův film stává dost otravným. Forma není nikam posouvána a není naplňována novým obsahem. Škoda. Ale pořá je to hodně zajímavý film. (13.08.2012)

Vždy mě napadne, proč artové filmy zhlédnou někteří lidé i přesto, že si přečtou nějakou anotaci předem, která jim napoví, do čeho jdou. Aby se přesvědčili o opaku svých pocitů? Nebo o ne/pravdivosti recenze? Nebo o tom, jak dlouho jsou takový film schopni ne/vystát? Stačí se podívat na trailer a udělat rozhodnutí. Ale ne, i přesto je třeba to vidět a zhodnotit. A přitom by stačilo to na sebe nechat působit a prožít si vnitřně do hloubky i ty nepříjemné pocity, které tento film v člověku vyvolává. Ten neklid, tu nudu a prázdnotu, ale i pocit zmařené naděje, tmu a finální ticho a nicotu. To je, oč tu běží... Vize apokalypsy nebyla nikdy veselá. (19.03.2018)

Pokaždé, když vidím nějaký takový film, nejvíc mě zajímá názor autora samotného. Především jeho myšlenka se nám na plátně zhmotňuje. Tarr sám o sobě říká, že se považuje více za filozofa něž za filmaře. Když začal svou kariéru, byl přesvědčený, že svět je plný lži a falše a rozhodl se s tím "něco udělat" a to nejen zdvořile zaklepat na dveře. Když se ho zeptali proč dává přednost černé a bílé, řekl, že barvy nyní mají příliš mnoho barev. Sám o své práci prohlásil "je to víc než kino nebo míň než kino: jak jste se rozhodli." Můj názor je ten, že vlepil facku do tváře dnešní hedonistické společnosti plné falešných obrazů a lidské neschopnosti být chvíli sám se sebou v tichosti a zamyslet se jako Sókratés na tržišti "ani jsem nevěděl bez čeho všeho se mohu obejít" uvědomit si, že jednou všechny tyto zbytečnosti pominou a co člověku vlastně zůstane. Memento mori. Mě film osobně dovedl k myšlence, že ti, co se považují za živé, jsou vlastně mrtví, mrtví v duchu. Střídmost vyhnaná do krajní strohosti je neúnosná pro člověka pod tlakem komerční tvorby, předkládající tisíce obrazů složených z vraždění, drog, násilí všeho druhu, zombíků, pornografického průmyslu, vyžadující stále extrémnější zážitky. Člověk se stává impotentní k lidkosti samotné a není schopen najít ducha a krásu. Film je skutečná výzva. (15.01.2012)

Radši kopat kanály, než znovu pozerat TOTO. Nejzajímavější pasáže byly ty, kdy stařec loupal horkou bramboru a pak ji krapet osolil. Takhle to dopadá, když jsou na světě cikáni a tvrdohlavý koně. 0% (16.04.2012)

Zde postačí hvězdičky. Více v mé recenzi http://25fps.cz/2011/uplne-zatmeni%E2%80%A6-v-mistrovskem-havu/ (25.08.2011)

Bylo to působivé, ale příliš dlouhé. Proto "jen" 3 hvězdy. Jenže to není všechno. Den po Turínském koni jsem viděl film Marley a já. Ty dva filmy se tak doplňují, až mě z toho jímá hrůza: DOUBLE SPOILER: Hlavní hrdina dělá stereotypně ty samé věci den co den, i když mu je jasné, že to nepovede k dobrému konci. - Touto větou jsem právě popsal oba filmy. Rozdíl je v tom, že Hollywood to pokládá za roztomilé tápání, zatímco Tarr v tom vidí cestu do pekel. Díky náhodě jsem si tak zadělal na dlouhé přemítání o základních otázkách Života, Vesmíru a vůbec. (08.11.2011)

Již při sledování Muže z Londýna jsem měl pocit, že Tarr se začíná až moc opakovat. Vše začalo Prokletím ve kterém si teprve stavěl půdu pod nohama. V Satanském tangu už přícházel na ten správný krásný styl, který byl dokončen v naprosto geinálních, překrásných a dokonalých Werckmeisterových harmoiích. A jako u Muže z Londýna i zde mám pocit, že Tarr se stal parodií sama sebe. Je to všechno krásné, pomalé a geniálně zvládnuté, ale možná to je ten problém. Přijde mi, že Tarr se zde už bojí experimentovat a nějak posunout svůj styl. Možná že to cítil i on sám a proto se rozhodl rozloučit tímto filmem. Každopádně ať už natočí, či nenatočí další film zbyde nám tu po něm geniální filmy, které ale někdy bohužel minou účinkem. Alespoň pro mne. (06.07.2020)

Ani druhé setkání s Tarrem mě nepřesvědčilo, že je tím pravým dědicem Tarkovského. Narozdíl od geniálního Rusa mi přijde Tarr vyumělkovaný a záměrně artově "vytuněný". Všechna ta přehnaná nedokonalost: šilhavý stařík, ošklivá dcera, všude špína a kůň na chcípnutí. Jako by se předpokládalo, že čím víc sraček nahrnete před kameru, tím větší je to umění. Realita sice bývá nehezká, ale nakupení ošklivých věcí ještě nedělá realitu. Jediné co mě zaujalo, byl nezvykle dlouhý úvodní záběr koně táhnoucího povoz. Na to bych se vydržel dívat celých 146 minut. (17.07.2011)

Genialitu tohto snímku som schopní oceniť až odstupom času. Slová po skončení projekcie na LFŠ 2011: " Gratulujem že sála zostala plná a film ste dopozerali do konca. V Karlových Varoch odišla polovica publika už v polovici." Áno, nesporne je to náročná snímka, sám by som mal obrovské problémy dopozerať ju keby som si ju pustil doma a nie v kine. Za pár dní si však uvedomíte, aký klenot ste si mali možnosť pozrieť, aké boli tie zdĺhavé obrazy, aká bravúrne mystická bola tá absencia slov a že posolstvo, ktoré nám film nesie je naozaj silné. (06.09.2011)

Roztahaný epos o nezadržitelném úpadku lidské civilizace, aneb pojídání zemáků stokrát stejně, ale pořád méně. Říct že Turínský kůň je jednotvárný film je mírný eufemismus. Život v domě je omezen jen na nejzákladnější úkony nutné k přežití a postavy žádné jiné ambice neprojevují. Což o to, nějakou dobu to mělo svůj smysl. Režisér točit umí a i přes banálnost zobrazovaného ze záběrů proudí hluboké emoce. Ale postupně jsem se začal nudit a někdy před druhou hodinou projekce jsem se definitivně vzdal naděje na jakýkoliv zvrat. Chápu že ten by šel přímo proti smyslu stavby snímku, ale stejně. Nepochybuji o tom že se najde spousta lidí kterým Turínský kůň přinese zážitek na hranici dokonalosti, ale upřímně, tři roky stará Cesta od Johna Hillcoata, která by klidně mohla být ze stejného světa, strká tenhle film do kapsy jak atmosférou bezútěšnosti, tak silou výpovědi. To co lze Tarrovi přičíst k dobru je konec, který je podstatně působivější, než ten nedomrlý závěr od Hillcota. (20.03.2012)

3. MFF Cinema Mundi Brno (01.03.2012)

Nevím, zda Nietzschemu dobře rozumím. Nevím, zda mu rozumí Béla Tarr. Ale tu únavu a tíhu živoření chápu. Ano, je to úmorné... Co nám zbejvá – jít – jsme kůň (tudíž se nemůže jednat o film určený toliko snaživým studentíkům ;)). (27.01.2012)

Deprese, pálenka, větr, chudoba a...zemáky... (05.02.2012)

Ha ha! Nebudem vypisovať, že film bol nudný, dlhý, že sa tam hovorilo menej ako v lochu na samotke... Páči sa mi, že Béla Tarr má diváka úplne na háku. Točí si filmy ako chce, bez ohľadu, či to niekto bude pozerať (alebo vydrží pozerať), alebo nie. Niekedy ide až proti divákovi, ale evidentne ho to nijako netrápi. Presný opak režisérov, ktorí sa riadia vkusom širokej verejnosti a veľkých producentov. Možno som miestami aj zaspala, ale aj tak som štyri hviezdy. (09.02.2017)

Nejen bezprostorovost, ale i bezčasí; nejen bezeslovnost, ale i bezmyšlenkovitost; nejen bez radostí, ale i bez naděje. Zminimalizování, které zbořilo hranice jež snad mohly vymezit sféru působení tohoto filmu, konec světa se tak rozlije po všech polích a nikde se nezastaví a touto všeobsažitelností Turínský kůň dusí nevinné diváky. Metafyzično bolí mnohem více než úder cizí planety... (05.10.2011)

Na základě diskutujících na volné, jsem si tento snímek dnes musel "koupit" a opravdu jsem krom Stalkera neviděl větší shit. Ale asi nejsem dostatečně hluboký na to, abych tu maďarskou slátaninu pochopil. (30.05.2012)