Jurjev den
Deň v Jurijeve
Yuri's Day
Režie:
Kirill SerebrennikovScénář:
Jurij ArabovKamera:
Oleg LukičjovHrají:
Xenija Rappoport, Olga Oniščenko, Sergej Sosnovskij, Juris Laucinš, Timofej Tribuncev, Andrej Smirnov, Taťjana Kuzněcova, Igor Chripunov, Roman Šmakov (více)Obsahy(1)
Jednodenní výlet do rodné vesnice se mění v osudovou cestu za odpuštěním. Kultivovaná operní zpěvačka Ljubov Pavlovna (Ksenia Rappoportová) jede s dospívajícím synem do rodného městečka, aby mu před stěhováním do Vídně ukázala kousek vlastní minulosti. Pubertální vzdorovitý Andrej se však náhle beze stopy ztratí. Ljubov zůstane sama uprostřed nehostinné vesnice a mění se z mondény v zoufalou matku, připravenou obětovat znovunalezení syna vše. Malé městečko, původně zamýšlené jako cíl jednodenního výletu, se stává místem, kde Ljubov nalezne svůj osud...
Režisér Kirill Serebrennikov ztvárnil ruský venkov jako mysteriózní místo, kde se zastavil čas. Vedle „skorodetektivní" zápletky Andrejova zmizení se soustředí zejména na účinek tajemného Jurjeva na hlavní postavu, na její proměnu z hvězdy a divy ve vesničanku, která nachází smysl života ve službě druhým. Jako by cítila, že se musí městu přizpůsobit, má-li jí ještě někdy v budoucnu vydat syna. Hlas Ljubov a hudbu, kterou má tak ráda, tedy postupně střídá ticho a mrazivý vítr vanoucí po nehostinných pláních. Zmizelý syn a množství falešných stop, na které hlavní hrdinku přivádí místní policie a obyvatelé nedalekého kláštera, postupně blednou a stávají se pouhým východiskem pro radikální vnitřní i vnější proměnu člověka.
(Česká televize)
Recenze (25)
Zoufalství a naděje uprostřed duchovního i materiálního zmaru. 1) V prvním plánu kafkovského snímku vystupuje matka s patnáctiletým synem, má s ním podivný vztah zahlcující lásky i nenávisti. Po synově zmizení musí matka pátrat ve vlastním charakteru, protože jenom tato cesta je nadějí, že ho znovu najde._____ 2) Ve druhém plánu film zobrazuje současné Rusko v celém jeho marasmu. Byť je Jurjev-Polskij na ruské poměry jen na skok od Moskvy (cca 200 km po silnici), ve skutečnosti nemá s Moskvou více společného než třeba s New Yorkem. Skutečný ruský svět plný zoufalství, nedostatku, materiální i duševní bídy a bezvýchodnosti není výlučným hájemstvím malého městečka, taková je celá matka Rus. Může se nám to líbit nebo ne, ale nic s tím nenaděláme._____ 3) Ve třetím, nejméně čitelném, plánu jde o stav ruské duše. Jak dokazují i komentáře nejen na ČSFD, pochopit tuto skutečnost dělá vážné problémy mnoha divákům. Matka se ujistí, že odjezd z Ruska jí ve vnitřním neklidu nepomůže, ačkoli si na začátku filmu myslí opak. Synovo zmizení jako katalyzátor uvědomění vlastních hříchů vede pak postupně k poznání, které matka pokorně přijme._____ 4) Pokud čtete rusky, doporučuji diskusi na www.kinoteatr.ru nebo nashekino.ru. O filmu se moc nedozvíte, zato se seznámíte s názory diváků, nespokojených s tím, jak film prezentuje současné Rusko. Je to přílišná depka, takhle to v Rusku vůbec, ale vůbec nevypadá (nejvyhraněnější v tomto smyslu jsou občané městečka Jurjev-Polskij), film by se měl promítat pouze pro vybrané publikum (Такие фильмы надо смотреть в "закрытом показе") a vůbec, je ostuda, že něco takového vzniklo._____ 5) Pro zajímavost uvádím názor komentátorky serveru kino-teatr (№ 76 Ира В 25.04.2015, 00:47): Никого она не теряла - это всё образно. Фильм о том, кем бы она была, оставшись в своём городке (поломойкой, неухоженной, бедной, спивающейся), откуда родом и кем бы был её сын (уголовником, больным туберкулёзом), её мужчина ("Серый", примитивный) и т.д. Здесь показан контраст тех, кто выбился в люди и тех, кто влачит свою жизнь... Nikoho neztratila - vše je vyjádřeno jen obrazně. Film je o tom, kdo by byla, kdyby zůstala ve svém městečku (věčně nalitá umývačka podlahy zbídačelého vzhledu), jaký by byl její syn (zločinec a tuberák), její muž (primitiv bez kultury) atd. Vidíme kontrast mezi těmi, kteří se probojovali mezi lidi a těmi, které jejich život vláčí za sebou..._____ 6) Skutečný Jurjev-Polskij leží asi 200 km na severovýchod od Moskvy asi 60 km západně od Suzdalu. Má 19 000 obyvatel a druží se s Litoměřicemi._____ 7) Zvláštní ocenění si zaslouží výborné české titulky (sledoval jsem film na České televizi), které se nesnaží převést řeč slovo od slova, ale postihují smysl sděleného a velmi úspěšně tlumočí ruský text českému divákovi včetně různých reálií - jev dnes v titulcích i v dabingu velmi ojedinělý. ()
Toto je ruský Silent Hill a do neho vstupuje sovietska Emily Blunt s otravným synom. Ten sa však v prekliatej hmle na zvonici stratí a nasleduje zhluk udalostí, na ktorý by čumeli aj rozprávkové bytosti Ivan Carevič, Baba Jaga a Kostej Nesmrteľný. Občas sa divím, čo všetko mohlo prejsť putinovskou cenzúrou. Pretože takto surovo zobrazený život v zapadnutom malom mestečku, ktorým denne pretečú hektolitre vodky, je vskutku strašnou vizitkou národa. ()
Po shlédnutí filmu mi chvíli trvalo, než jsem ho pochopila. Taky mi k tomu pomohly zdejší komentáře, otevřeně přiznávám. Na základě těchto zkušeností ale musím konstatovat, že film je dokonalý a zvyšuji počet hvězd ze 3 na 5. Je to opravdu velmi zvláštní film, slavná operní diva se vrátila do vesnice svého dětství se synem. Vesnice i její obyvatelé byli strozí, nepřívětiví a podivní. Jediný, kdo tam byl normální, byla Ljubov a její pubertální syn. Postupem času se dějí velké změny, zmizení syna je změna první, ale zdaleka ne největší. SPOILER! Všechno to nakonec do sebe zapadá, jen si film musíte pustit ještě jednou. Tentokrát pozpátku. A pochopíte i toho utopeného chlapce s podivným tetováním na hrudi. ()
Další ruský filmový balzám na mou duši. (Och, stejně mám pocit, že ani kdybych nakoukal všechny ruské filmy světa, nenaplnilo by to mou prázdnotu po tom, co mi skutečně chybí). V momentě, kdy jsem už dávno zanevřel na ČT2, protože většinu filmů vysílá v příšerném českém dabingu, jsem s potěšením seznal, že ČT Art mi tuto ztrátu dovede velice obstojně vynahradit. U tohoto filmu mi stačilo přečíst si anotaci, abych okamžitě věděl, že ho musím vidět - a že bude skvělý. Och, ale jak skvělý! Ten film během svého rozjezdu ani nedává tušit, k jakému vyústění nakonec dospěje. Mondénní panička - v úchvatném hereckém podání Ksenije Rappaport - si vyrazí na zvláštní výlet se svým nezvedným synkem do rodného kraje, aby mu z bůhvíjakého důvodu ukázala domovský marasmus, z něhož před lety vybředla. (Postava syna má pro tento výlet podle všeho ještě méně pochopení, než sama matka, která možná ani sama neví, proč se tam vydali). Bezútěšnost, s nímž je zpěvaččino rodné město vylíčeno, postupně graduje s nebývalou intenzitou. Jeden nehostinný záběr stíhá druhý a člověk žasne, v jakých podmínkách mohou někteří lidé žít i v 21. století. Pohrdání střídá hnus, zloba ústí v rezignaci. Tu symbolicky završuje moment, kdy si zpěvačka nejlevnější barvou přebarví svoje vlasy na stejný odstín, který používá většina žen ve vesnici, a stává se tak jednou z nich. Záhadné synovo zmizení, které film ani v závěru nijak nevysvětlí (vážně se v Rusku ročně navždy ztratí 40 tisíc lidí? proboha!), je ve skličujícím kontextu jedné ospalé ruské díry pouze iniciačním momentem, který odstartuje dalekosáhlé změny v životě hlavní postavy. Magnetismus rodné hroudy podle všeho není radno podceňovat - člověk může odjet na konec světa, ale před svým původem stejně neuteče. Zpěvačka se postupně stává člověkem, který nemá co ztratit a který se nakonec s překvapivou snadností adaptuje na nové prostředí. Člověk by se mohl divit, proč na začátku nebyla aktivnější při hledání syna - když třeba v jedné scéně zmiňuje, že má v Moskvě řadu vlivných známých, přímo se nabízí, aby u nich hledala pomoc. Rezignace, do níž ale fascinující rychlostí upadá (s vydatnou pomocí otupující samohonky), v posledku vysvětluje vše, a zdánlivě skličující a otevřený konec lze jinou optikou vnímat vlastně jako... úlevné zbavení se dosavadního strachu, který hrdinku sužoval. Už se nebojí a je odhodlána dále čelit životu, se všemi jeho strastmi. Vpravdě krásný a očišťující konec. Mimořádný film, o kterém bych mohl popsat spoustu stran a který budu z hlavy dostávat jen těžko. UPDATE 1. 4. 2015 - Na druhé zhlédnutí mě film uchvátil snad ještě více než prve, protože jsem si tam všimnul věcí, které mi dříve unikly. Pozornosti by například neměl ujít dialog, který spolu vede matka se synem ve věži kláštera. Matka: "Jehlanová architektura. Zkus to do sebe nasát. Celý se rozplynout v ovzduší své vlasti. Brzy už ho mít nebudeš." Syn: "Vzduch je všude stejný. Tak dobře... Zkusím se v něm rozplynout... No nic... Uvidíme se ve Vídni." Matka: "Nemáš přece operu rád." Syn: "Počkám venku na schodišti, až v ní budeš zpívat." A pak syn navždy zmizí - a mezi jinými je tu fascinující domněnka, kterou vystihla uživatelka spotczek, že si to celé možná jen vyfantazírovala ubohá uklízečka, a žádná kariéra operní pěvkyně ani syn nikdy neexistovali, ach! Nedoceněný filmový skvost, který mi ani napodruhé nevyjevil všechna svá tajemství - vpravdě znepokojivý a drásavý film, který člověka dokonale rozerve na cucky. () (méně) (více)
Jako kdyby jel do kopce dýchavičný starý dieslák, tak je to natočené, zbytečně se to táhne. Výborný výkon představitelky hlavní role nemůže zamaskovat častou režisérskou bezradnost. Takový námět by si zasloužil lepší zpracování, barvitější vykreslení atmosféry a rozhodně cirka poloviční délku. Pak by možná byl snesitelný i ten konec bez pointy. Pak bych ho vnímala jako otevřená vrátka mé fantazii, takhle to vidím jenom jako další nedodělek tvůrců. ()
Reklama