Pěst legendy

Perfektní podívaná, která sice má průzračný děj jako vodu ve studánce, ale to kung-fu, to je něco, absolutní špička mezi souboji.Jet Li prostě umí, i když vždycky na mě působil tak divně, takovým charismatem, jakým na vás kouká špalík, kterým právě chcete přiložit do ohně.Přiznávám, beru zpět, mám moc ženský názor:-) Takový Sanada,....to je charisma:-) No, Jet Li holt nemůže mít úplně všechno,hudba byla skvělá a já ještě počkám s koupí nového pásku na džíny, u nás se totiž o Asiaty zakopnete všude a co vy víte......:-) :-) :-) :-) (12.08.2013)

Souboje naprostá pecka. Jet Li tady ještě není nadrátovanej (a s chlastem to nemá nic společnýho :D) takže je pořád na co se dívat. S příběhem už je to krapet horší.... ne kecám, příběh je vyloženej hnůj. Kdyby byl film kratší, tak neřeknu ani ň, ale někdo dostal super nápad se zápletkou, kterou (ne)drží pohromadě stupidní dialogy trvající snad celou věčnost. (08.12.2013)

"Co je to za styl?" "Neptej se, když vyhraju, je dobrý." Zajímavé spojení sociálně-politické kritiky, antinacionalismu a v podstatě antirasismu, romeovské romantiky a geniálního kung-fu. Díky tomu i ty části mezi dechberoucími souboji byly fajn. A úplně nejlepší byl ten závěr. Mohli cvičit umění boje jak chtěli, na konci stejně sundal pásek a nařezal mu s ním. (07.09.2014)

Stejně jako už před ním jiná Hong Kongská magastar Jackie Chan, rozhodnul se i Jet Li vzdát čest legendě svého žánru Bruci Lee, tím, že natočí svou vlastní verzi jeho největšího hitu - "Pěst plná hněvu" z roku 1972. Ale jelikož Jackieho pokus o přímé pokračování natočený v roce 1976 nedopadl nijak valně, vydal se Jet poněkud jinou cestou a to cestou volného remaku. A jak tento remake dopadl? Předně je na něm znát, že od původního filmu už přeci jen utekla nějaká ta dékáda, vytratila se (téměř) věškerá jeho naivita (třeba jako když se Bruce převlékal za elektrikáře, šplhal po sloupech vysokého napětí a opravoval telefony) a i celý příběh dostal mnohem komplexnější a reálnější podobu. Na Japonce už tady není pohlíženo jenom černobíle jako v předchozích filmech, ale naopak se mezi nimi najdou i smysluplní jedinci schopní úcty k jinému národu a už samotný fakt, že je Jetova postava zamilovaná do japonské dívky, vnáší do příběhu zcela jiný rozměr. Příběh se sice znovu točí okolo okolo vzájemné nevraživosti mezi Číňany a Japonci, ale rozhodně to není taková vata jak tady všichni tvrdí (je zajímavé, že ti stejní lidi, kteří si tu na to stěžují dají klidně stejné nebo i vyšší hodnocení třeba Bruceově "Cestě draka", která je už opravdu výmaz bez jakýchkoliv skrupulí) a aspoň se místy dozvíme něco o čínské kultuře. Souboje jsou jak už jsme u Jeta zvyklí na špičkové úrovni (Yuen Woo-ping), kosti křupou ostošest, dočkáme se konfrontace různých stylů, pásku použitého jako nunchacky a taky efektního souboje s japonským "terminátorem" na závěr. (02.10.2007)

Konečně seriózní bojový film se vším všudy, bez předimenzovaného létání a nepotřebného Jackie Chanovského humoru. Choreografie Fist of Legend je vskutku dokonalá, nádherná konfrontace stylů (i když pro mé laické oko jsou si kung-fu i karate dosti podobné), promyšlená technika, věrohodnost i improvizace a vše pod záštitou efektní akrobacie Jeta Li. Radost pohledět... Scénář, tedy zejména dialogy jsou, jak už bývá zvykem, slabší, ovšem i přes to plné hodnocení s přihmouřenýma očima uděluji, neboť bojová složka filmu mě prostě dostala. Samozřejmě, že Fist of Legend nelze označit přimo jako revoluční dílo, ale konečně se jedná o pořádný a důstojný bojový film, něco, na co jsme po Drunken Masterovi touževně čekali.. 9/10 (05.07.2008)