Režie:
Rudolf TesáčekObsahy(1)
Záznam komedie režiséra Antonína Procházky z roku 1996 (Divadlo J. K. Tyla v Plzni), ve které se manželský pár snaží preventivně předejít krizi středního věku, která podle slov manželky Alice čeká každého. Když se na radu svých přátel vydávají na druhé líbanky na hory, požádají svého nejlepšího přítele Luboše, aby občas dohlédl na jejich osmnáctiletou dceru Sandru. Tím se spouští kolotoč omylů a trapasů, který jako by nebral konce. Pro filmové fanoušky je kromě Antonína Procházky, který exceluje v roli bytaře Česti, na tomto záznamu zajímavá například účast Pavla "Šimona" Kikinčuka nebo velmi mladého Martina Stránského v roli Sandřina tajného přítele Robina. (Ištván87)
(více)Recenze (30)
Tuhle hru si pamatuju jako výbornou a jednu z Procházkových nejlepších. Umakart nebo "Přijeďte si pro mě!", na to se nezaopmíná. Ale teď po letech mi první třetina nepřipadala nic moc. Nicméně pak příšlo to, co mi kdysi utkvělo v paměti! Slušná porce humoru postavená na spoustě omylů. ()
Antonína Procházku musí Plzni každé divadlo závidět. Tak skvěle napsanou konverzačku bych čekal od nějakého anglického slavného divadelníka než od českého autora, hra je navíc velmi dobře provedená, všechny postavy jsou výborné. I po druhé jsem se u téhle hry smál jako blázen. Když o tom tak přemýšlím, kolikrát se mi totéž stalo u představení některého pražského divadla? ()
Někdy manželství ani nemusí procházet krizí, aby se ve snaze jí zabránit, všechno sesypalo... Nastávají generační i mezigenerační krize, nepochopení, někteří chytají 'novou mízu a básnické střevo', jiní se snaží všemi prostředky znovu zaujmout partnera. Nastává řada komických situací, příběh se víc a víc zamotává, a pak...ještě ten bytař v koupelně... Procházkovy hry jsou výborné, srší humorem, opravdu vtipnými hláškami a trefně komentují svět kolem nás a tahle navíc patří k jeho nej. Plzeňské divadlo navíc opět ukázalo své kvalitní herecké výkony, sehranost skupiny i slušnou scénografii. Škoda, že jsem neměla možnost vidět hru naživo... ()
Celkem povedená a veselá taškařice. Má však několik vad. Hodně fórků je dost prvoplánových, herci přehrávají, ale mě vadil hlavně závěr. Ten se mi nelíbil a tady A. Procházka vůbec nevěděl, jak to ukončit. Prostě už to příliš zamotal a nerozmotal to příliš dobře. Hlavně scéna, kdy mají všichni zraněné oči, je nevtipná a trapná. Přesto jsem se většinou docela bavil a jako takovou nenáročnou oddychovku to lze doporučit. ()
"Jakže se jmenujete?" "Umakar. Nebo tak nějak." Procházkovy hry mám ráda především "naživo" v plzeňském divadle, nadšení České televize v jejich dokumentaci si ale nesmírně cením. S tvojí dcerou ne jsem totiž, podobně jako řadu dalších, v dětství viděla, jenže paměť už za ty roky lehce pokulhává a bez záznamu (nebo nového uvedení) si ji jen těžko osvěžím. A i když se S tvojí dcerou ne mým nejoblíbenějším dílem tohoto plzeňského dramatika, herce a režiséra asi nestane, je hezké vidět, že ty pozitivní pocity i po letech přetrvávají. (Havně druhá polovina, kdy se na scénu dostává bytař Česťa je velmi vtipná.) U podobných her by byla velká škoda, kdyby měly upadnout v zapomnění. ()
Reklama