Zlatá šedesátá - Série 1 (2009) (série)
Obsahy(1)
Juraj Herz (1934–2018) strávil jako dítě konec války v koncentračních táborech a už odtud si odnesl docela jiný pohled na život než jeho vrstevníci. Od loutkoherectví zběhl k filmu, školil se v praxi u Zbyňka Brynycha a Jána Kadára a Elmara Klose. Brzy se ale vydal vlastní cestou, a i když neměl vystudovanou režii, podařilo se mu postavit po bok nové filmařské generace 60. let. Samostatně se uvedl snímkem Sběrné surovosti (1965), který původně vznikal jako součást novovlnného filmového "manifestu" Perličky na dně, nakonec byl ale uveden samostatně. Snímek s poeticky brutální komikou už předznamenal jeho další tvůrčí směřování, které odráželo Herzovu fascinaci neřestmi a chorobnými projevy lidských jedinců i společnosti. Jeho vrcholným dílem je groteskní horor Spalovač mrtvol (1968) – mrazivý portrét malého českého konformisty fascinovaného v době okupace tzv. konečným řešením, jehož uvedení po srpnové okupaci se působivě střetlo se společenským ovzduším. Film zakrátko putoval do trezoru a režisérovi se nedařilo protlačit do výroby další obdobně temná díla na motivy románů Ladislava Fukse. Jeho snímky natočené na počátku sedmdesátých let (Petrolejové lampy – 1971, Morgiana – 1972) umožnily divákům naposledy spatřit na plátně autentické tvůrčí hodnoty kinematografie 60. let. Následně Juraj Herz točil zejména žánrové filmy, v nichž se občas vracel k oblíbeným hororovým motivům. V roce 1987 emigroval do Západního Německa, kde se mu podařilo realizovat několik filmových projektů, a několik příležitostí získal i v samostatné české kinematografii či tvorbě pro televizní obrazovku. (Česká televize)
(více)Recenze (2)
V titulcích epizody uvedeno: název Juraj Herz režisér; koprodukce Česko / Slovensko. ()
Geniální tvůrce, jeden z našich nejlepších režisérů a pro mě absolutní frajer. Juraj Herz. Jeho poutavé povídání o zajímavostech kolem filmů Sběrné surovosti, Znamení raka, Spalovači mrtvol nebo Sladkých her minulého léta jsem hltal s otevřenou hubou. Perfektní vypravěč, poslouchal bych ho klidně celý den. Přitom žádné bulvární drby! Nejvíc mě odrovnala informace o původním závěru Spalovače mrtvol. Měl být rok 1945, konec války, v pražských ulicích tanky a všude zbídačení a šedivý lidé a mezi nimi se objeví usměvavá tvář pana Kopfrkingla, který přesedlal na druhou stranu a vrací se s Rudou armádou. Prý když to viděl tehdejší schvalovací ředitel studia Barrandov, tak ho málem trefil šlak a konec se musel vystřihnout :D. Scéna byla uložena do trezoru, ale bohužel se nenávratně ztratila. Tohle je fakt škoda, filmu by to dodalo úplně jiný rozměr. Podobná situace se opakovala i u Sladkých her minulého léta, kdy cenzoři snímek stáhli z festivalu v Monte Carlo s odůvodněním, "že sa tam trtká" a film, tak jako Spalovač zamířil rovnou do trezoru. Škoda o to větší, poněvadž Juraj měl v plánu točit Myši Natálie Mooshabrové a další náměty podle Ladislava Fuchse, ale již mu to nebylo umožněno. Ach ti zas..ní komouši...Všem milovníkům nejen šedesátých let vřele doporučuji Herzovu autobiografickou knihu "Autopsie", která je doslova a do písmene nabita zajímavostmi, týkající se jak samotného Juraje Herze, tak i jeho filmů. A znovu opakuji, žádný bulvár, ale čtivá a přínosná kniha, doplněná spoustou archivních materiálů a fotografií. Pro mě jednoznačný top všech autobiografických pamětí. ()
Galerie (6)
Photo © Karel Ješátko
Reklama