Hodina pravdy

Tři rodiny, tři rozdílné náročné úkoly, jeden týden (nebo kolik) na jejich splnění a natočení reportáže o tom, jak příprava ke zdolání cíle probíhala. Kvalita pořadu hodně závisela na atraktivitě konkrétních úkolů a pochopitelně taky na tom, jak sympatická/nesympatická rodina je měla plnit. Podle toho si divák drtil palce, aby soutěžící uspěli a odvezli si výhru dle vlastního výběru, případně aby vyhořeli jak stoh slámy po návštěvě promrzlého bezdomovce. Občas vtipné a zábavné, občas nuda k uzívání, celkově lepší průměr, který sráželo do kolen hystericky fandící publikum, zřejmě složené z podplacených příbuzných, a bukvicovitě nezáživný moderátorský projev Petra Svobody. Velmi přemýšlím o dvou puntících za mizerné provedení v režii ČT, ovšem vzhledem ke snaze soutěžících přivřu oči, uši, jedním prstem si ucpu nos, druhým ten dýchací otvor pod dolními zády a udělím 51%. (31.03.2010)

Vždy sa mi páčilo a obdivoval som, ako sa dokážu jednotlivci, ale aj kolektív popasovať s úlohou a dokážu zvládnuť za pár týždňov tréningu aj kúsky, ktoré by si človek myslel, že vyžadujú dlhodobejší tréning. Pravda, nie vždy to každému vyšlo a nervozita v štúdiu bola častokrát veľká. Doteraz si napríklad pamätám, ako sa pani musela naučiť Ludolfovo číslo na 100 desatinných miest. Neviem síce, načo to pani využije v reálnom živote, ale má za to doma nový bicykel, plastové okná a jej deti nový PC :) Českú mutáciu som navyše vždy sledoval radšej, ako slovenský nepodarok, ktorý svojou veľkou papuľou kazila pani Malachovská. (14.02.2009)

Když jsem byl malý, tak jsem si vždycky vysněně představoval, jak jsem v soutěži a plním nějaké matematické nebo logické úkoly. Největší problém mi dělalo vymyslet, co bychom si každý z rodiny zvolili jako cenu. Auto, motorku, dovolenou? Bylo to dilema. Stejně nás ty svině nikdy nevybraly. Nyní už vím, že bychom se museli do soutěže nejprve přihlásit, a i tak, výhry jsou limitovány do 450 000,-. Pro mě za mala vcelku záživný pořad, ale jak už všichni víme, každá karta má svou odvrácenou stranu v zákulisí. (07.09.2016)

To okatě "fandící" publikum si teda mohli odpustit... Jinak jedinou chybou formátu Hodina pravdy je nevyrovnanost úkolů vzhledem k cenám. Některé úkoly jsou na hranici neproveditelných bez xx let cvičení a jiné jsou naopak o dost lehčí. Jinak je to vcelku slušná soutěž, která je však hodně "lacině" vyšperkovaná po americku a divácích, co fandí s velkými srdceryvnými nápisy, babičky mačkají své dlaně a modlí se a ukápne nejedna slza... (30.08.2009)

Ano, soutěž má některé chybičky na kráse (občas docela vtíravý a za každou cenu "humorný" Svoboda s blbými kecy, někdy je fakt dost suchej, a to mám suchý humor i rád), ale je to jedna z mála soutěží na kterou se dívám skoro pravidelně a na kterou se těším. Navíc to je v poslední době jedna z mála soutěží, kde soutěžící nejdou proti sobě a kde není jejich účelem někomu se zalíbil, zaujmout ho svým "charismem", vlezdoprdelectvím, vzhledem atd., jako v jiných soutěžích (superstar, big brother atd., atd.) Prostě a jednoduše - dostanou úkol a buď ho udělají, nebo ne, o jejich výhře nebo prohře nerozhoduje nikdo jinej, než jen oni sami. Občas až zírám, co jsou lidé schopni se za týden naučit a zvládnout. Jako divák patřím k těm, co soutěžícím výhru přejí, v tomhle nemůžu být škodolibý z jednoho prostého důvodu - tady si tu cenu fakt musí dost často tvrdě vybojovat - mnohdy v potu, bolesti a modřinách. pokaždé odhaduji, zda bych daný úkol za ten týden zvládl, občas zjišťuji, že bych Svobodovi řekl asi rovnou, že na to seru, ať na nás za týden nečekaj (učit se např. nějakých 70 árií a duetů z oper, poznat je, zapamatovat si jejich název a ještě kdo je složil, o to bych se snad ani nesnažil). Je to taky asi jediná televizní soutěž, do které bych byl ochoten jít. (12.09.2009)