Hodina pravdy

Velmi kvalitní a napínavá soutěž z domácí produkce, což se tak často nevidí. Úkoly bohužel bývají svou složitostí velice rozdílné, takže pokud někdo chytí zrovna nějakou nešťastně náročnou úlohu, má smůlu. Každopádně jde o jeden z velmi mála světlých záblesků televizní zábavy od dob Kufru. (30.09.2012)

Když jsem byl malý, tak jsem si vždycky vysněně představoval, jak jsem v soutěži a plním nějaké matematické nebo logické úkoly. Největší problém mi dělalo vymyslet, co bychom si každý z rodiny zvolili jako cenu. Auto, motorku, dovolenou? Bylo to dilema. Stejně nás ty svině nikdy nevybraly. Nyní už vím, že bychom se museli do soutěže nejprve přihlásit, a i tak, výhry jsou limitovány do 450 000,-. Pro mě za mala vcelku záživný pořad, ale jak už všichni víme, každá karta má svou odvrácenou stranu v zákulisí. (07.09.2016)

A tak už je tady i tento velký rodinný zábavný pořad. Ze začátku mě to docela i bavilo, ale postupem času jsem to přestal sledovat. Myslím si, že by to ČT měla zavčas ukončit. Je to už nuda. Svoboda přijde do baráku a ptá se, co chce vybraná rodinka vyhrát. Je zajímavé, že rodiče vždy chtějí automobil. Lidi, proboha, ušetřete vzduch od smogu:-). Už takhle se nedá dýchat. Máte přece nohy. A děti si přály PC. Kam ta doba spěje:-) Také mě vadily některé úkoly, které byly nesplnitelné a na druhou stranu zase jiné, které byly lehké. Jelikož úkoly byly vědomostní a dovednostní, tak já bych se přiklonil více na stranu těch dovednostních. Bylo dobré, že to vždy předvedl přivolaný odborník. Líbilo se mi i, jak vybraný člen rodiny natáčel trénink. Některé pasáže byly velmi vtipné. Po dobu plnění úkolu hrála napínavá melodie, která mě dokázala udržet v napětí. Ale jelikož jsme Češi, tak si myslím, že skoro každý divák, který sledoval plnění úkolu, si přál, aby se úkol nepodařilo splnit:-( K moderátorovi pořadu žádnou výtku nemám. Bylo od něj velmi sympatické, že rodinám fandil a prožíval s nimi radostné i smutné okamžiky. Hodnocení je tím pádem pro mě průměrné. Takže 55% a ani kapku navíc. (31.01.2009)

Hodina? Co HODINA? To sem nikdy nedal. Mě stačí úvodní uspávací kecy pana Svobody. Proč to povídá? Vy opravdu chcete, aby povídal takový věci? Vtipný to není, chytrý taky ne... Ale přejděme k našim (očividně, kdysi) souložícím, dvěma místním nýmandům-co-chtěj-do-telky a jejich třeskutě chytrým potratům. Inteligence rodinky výborně koresponduje s úvodním rozhovorem. Fuuj, ty maj ale hnusnej byt. A jak sou vošklivý. Ale zas za to dostali balík peněz, pravděpodobně. ...ééé... Dobře, zpět do studia. Důchodci v publiku snaživě plácají a jásají, přesně dle instrukcí z režie. A už tu máme naše hrdiny, Pitomovi. Tak co, taťko Pitomo, jak se pitomí? Jáásně, to je fakt zajmavý. Tak se podíváme, co natočil náš štáb u vás doma, konec konců, už jsme se tam asi 5 minut nepodívali. Béézva. Mamka, taťka, mladý pitomčata. Jak se pěkně pitomí. Tak ještě nějaký vtípek pro kameru a hurá zas do studia. Dokážem to opravit? Ne, počkat, to je z jinýho seriálu. Tak to asi bylo jiný trapný týmbildingový heslo nahraný pro kameru. To není podstatný. Vono taky co v tomhle pořadu je. Kromě prachů. Tak bacha, už jdou na to.... Jupí, hurá, sláva.... --- Ani po odstranění těla s otvorem po průstřelu v lebce a důkladném očištění stolu od krve a zbytků mozku se nepodařilo nalézt zbývající text. Důvod sebevraždy mladého, krásného a inteligentního autora zůstává neznámý. Pro Šestou televizi Lukáš Mathé v dědečkově svetru. (25.12.2017)

Ano, soutěž má některé chybičky na kráse (občas docela vtíravý a za každou cenu "humorný" Svoboda s blbými kecy, někdy je fakt dost suchej, a to mám suchý humor i rád), ale je to jedna z mála soutěží na kterou se dívám skoro pravidelně a na kterou se těším. Navíc to je v poslední době jedna z mála soutěží, kde soutěžící nejdou proti sobě a kde není jejich účelem někomu se zalíbil, zaujmout ho svým "charismem", vlezdoprdelectvím, vzhledem atd., jako v jiných soutěžích (superstar, big brother atd., atd.) Prostě a jednoduše - dostanou úkol a buď ho udělají, nebo ne, o jejich výhře nebo prohře nerozhoduje nikdo jinej, než jen oni sami. Občas až zírám, co jsou lidé schopni se za týden naučit a zvládnout. Jako divák patřím k těm, co soutěžícím výhru přejí, v tomhle nemůžu být škodolibý z jednoho prostého důvodu - tady si tu cenu fakt musí dost často tvrdě vybojovat - mnohdy v potu, bolesti a modřinách. pokaždé odhaduji, zda bych daný úkol za ten týden zvládl, občas zjišťuji, že bych Svobodovi řekl asi rovnou, že na to seru, ať na nás za týden nečekaj (učit se např. nějakých 70 árií a duetů z oper, poznat je, zapamatovat si jejich název a ještě kdo je složil, o to bych se snad ani nesnažil). Je to taky asi jediná televizní soutěž, do které bych byl ochoten jít. (12.09.2009)