Snídaně u Tiffanyho

Film který se v podstatě celý točí okolo jediné postavy - Holly v podání Audrey Hepburn. Na její postavě snímek stojí, ale bohužel taky i padá. Audrey je sice krásná holka, ale po naivní princezničce z Prázdnin v Římě jí sobecky sebestřednou polétavici už prostě nežeru a zkrátka se mi do té role moc nehodí. Možná je to jen můj osobní předdeterminovaný názor, ale je to tak. Co mi taky dost chybělo je nějaká pořádná zápletka. Celou dobu tak v podstatě jen sledujete, jak Audrey kalí nebo blbne, ale nic zásadnějšího se za tu dobu nestane a komické postavičky jako nasraný Číňan, srabovitý brazilský politik nebo prasečácký obarvený milionář to taky nezachrání. Od Capoteho jsem teda čekal trochu víc. Hlavní mužská postava mi vedle rozlétané Audrey navíc přišla hodně nevýrazná a všechno tak musel zachraňovat její úžasný kocour. Tentokrát to bude za 3 a 1/2. (15.04.2007)

Trochu sentimentální, smutná i úsměvná romantika, která zaujme natolik, nakolik jste schopni se ztotožnit s hlavními postavami. Rozpustilá Audrey Hepburn provádí psí kusy, scény, kdy se spolubydlícím krade v obchůdku či nakupuje v klenotnictví, si divák užije minimálně stejně jako oba protagonisté. Její svůdné oči, styl chůze a nádherná intonace ve mně evokovali něco nepopsatelného. Snídaně u Tiffanyho je nenáročný romantický film – s překrásnou ústřední melodií – pro lidi, kteří v životě už něco okusili (16.05.2006)

Celou dobu jsem měla za to, že jde o takový klasický romantický film, a ono vůbec ne. Snídaně u Tiffanyho mě překvapila svým moderním pojetím a především hlavní postavou, kterou Audrey zahrála skvěle. Hlavní postava lehkomyslné a bezhlavé Holly je hodně komplikovaná a Audrey jí dala potřebnou hloubku. Místy byla sice lehce otravná, když se nesmyslně hnala za životem plným pozlátka, ale tak nějak pro ni člověk dokáže mít pochopení. Bylo fajn, že se jí Paul snažil "usměrnit" a ukázat jí, co je pravá láska (přestože mě tedy nehorázně tahalo za uši jeho prohlášení, že láska znamená někoho "vlastnit").... akorát ten konec byl hodně náhlý a vzhledem k tomu, že člověk za celou délku filmu víceméně ví, jak přelétavá Holly je, tak se jen těžko dá věřit, že tohle je skutečný happy end. Až na konec ale podle mého povedené - obzlášť některé scény jako třeba, když si Holly a Paul vyšli spolu do města. ~(4,0★)~ (02.12.2017)

George Axelrod knihu ne zploštil (jelikož ta byla tenká až dost), nýbrž roztáhl do podoby celovečerního filmu. Kdyby měla Snídaně třicet minut a tvořila by jednu povídku z mnoha, jednalo by se o opravdový klenot, takhle budí dojem rychlé splácaného produktu vzniknuvšího na základě mimořádného úspěchu úžasné novely Trumana Capoteho. Arogance George Pepparda bije do očí, přitom ne on, ale Andrey měla mít v jejich vztahu hlavní slovo, nemluvě o roli Mickeyho Rooneyho, výborného komika, ne však tak výborného, aby dokázal zamaskovat, že není Japonec. Ale pořád je tu oscarová hudba Henryho Manciniho, který věděl co dělá, stejně jako Audrey, když se postavila zásadně proti vystřihnutí svého krátkého pěveckého vystoupení. Je to jeden ze střípků, které zachraňují tuto „nevěrnou“ adaptaci před úplným zapomněním. Musím podotýkat, že všem těm střípkům dominuje svůdná, rozkošná, neodolatelná, šarmantní, okouzlující, rozpustile naivní Audrey Hepburnová? Prázdiny Římě zasloužily pochvalu především díky ní, Snídaně u Tiffanyho ji zaslouží jenom díky ní. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Eddard, dzej dzej, Lavi, Vampireman (08.08.2006)

Jeden z nejlepších romantických filmů klasického období, co jsem kdy viděl. Snídaně u Tiffanyho je v mnoha momentech hollywoodsky naivní, jindy příjemně odrzlá stejně jako sama ústřední postava, někdy staromilská a jindy zase překvapivě moderní. U dnešního mladého publika může pro svou naivitu vyvolat úsměv a rozhodně se nejedná o film pro cyniky. Já jsem si ale tenhle film právě pro svou roztomilou naivitu a celkovou lehkovážnost zamiloval. Dialogy jsou zde úderné a vtipné, postavy (ač ne moc věrohodné po psychologické stránce) sympatické a velmi dobře napsané. Kamera je jedním slovem úžasná a některé záběry jsou tak bravurně zkomponované, že bych si jimi okamžitě vytapetoval celý byt. Připočtu-li k tomu famózní (opravdu famózní) Audrey Hepburn, která si mne už v první minutě dokonale omotala kolem prstu, jejího filmového partnera George Pepparda, s nímž utvořila jeden z nejkouzelnějších filmových párů a ústřední skladbu Moon River, nemohu udat jiné než absolutní hodnocení. Je to sentimentální film, ale kdo říkal, že to vždy musí být špatné 100% (22.07.2009)