Biutiful

Vypadá to, že zaměření celého firmu na jedinou hlavní postavu Iňárrituovi nevyšlo tak dobře. Jakoby získaný prostor nebyl využit účelně, jako tomu bylo v jeho filmech vždy do poslední scény. Biutiful, byť skvěle provedený, nemá onu nálehvost a razanci jeho předchozích děl. Přeci jen Iňárritu mě upoutal hlavně tím, jak dokázal ve zkratce nastínit osudy svých postav, ale celé domýšlení již přenechal na diváka. Zde je sice také použitá filmová obdoba špičky ledovce, jen je možná prozrazováno víc než je nutno a vhodno k identifikaci Uxbala. Avšak přesto všechno je Biutiful krásným filmem a pozornost si rozhodně zaslouží. Jen to prostě není Amores Perros ani 21 gramů. (03.01.2012)

Iňárritu už zjevně neví coby. Každá scéna je vypiplaná a vlastně sama o sobě působivá. Ale celek by mohl trvat 90 minut i tři hodiny, nehrálo by to roli. Těžko určit, jestli tu jde víc o sociální portrét bídy, napínavý příběh o jednom člověku, nebo apartní snaha vnést do každodennosti trochu mystiky. Biutiful neobstoji nakonec ani v jednom. Málokdy se vidí takové mrhání talentem. (26.01.2011)

Tak já tady musím klukům přiznat, že tohle byl tak nechutně realisticky pesimistický film, že jsem dobrou chvilku nemohla usnout a musela přemýšlet nad tím, jak moc jsou situace, které jsou nezáviděníhodné. Bardemův výkon jako vždy svádí k tomu označit snímek za one man show, což bych možná nebyla tak daleko od pravdy. A ačkoli tvorba pana režiséra nepatří k těm, které bych měla bůhví jak nasledované, musím se přiznat, že se mi jeho práce moc líbila. Přijde mi to dotažené do konce a bez zbytečných průtahů (i tak je stopáž dost dlouhá). Ani mi dokonce nepřišlo, že by tomu některá z linií přebývala. Na co ovšem nemám jednoznačný názor je závěr, který je sice očekávaný, ale tak nějak jsem nevěděla, co si mám myslet a co se mi předává. (15.06.2011)

Něco tak beznadějně depresivního jsem asi ještě neviděl. Každopádně mi přišlo, že na to jak je tohle drama smutné a nic se v něm nedaří, je příliš dlouhé. Biutiful má co vyprávět, má hodně povedenou režii, ukazuje syrový život ve kterém je spousta věcí špatně, ale nedočkal jsem se takového emocionální prožitku, o jaký se film pokoušel. (02.09.2012)

Utahaná, byť kvalitní filmařina, která nic neřekne. Javier Bardem umírá na rakovina a dumá o životě. Do toho všeho se Iňárritu snaží podat jakýsi sociální portrét současné Barcelony a celé povznést duchovním poselstvím. Mít to něco přes hodinu je vše v pořádku, nechápu však, proč je taková zápletka rozvedena do tak nesnesitelné skoro tříhodinové délky. Zbytečný film, nejen v režisérově filmografii. (05.12.2011)