Mother and Child

Jsem matkou, jsem i dcerou a nepřestávám rekapitulovat, co jsem dostala, co mi dluží, co dávám já a jaký dluh tu jednou zanechám. Co jsem pochopila je, že nikdy není pozdě věnovat někomu svůj čas. Je to dar, co se dárci i obdarovanému vyplatí. V Mother and child sledujeme i matku a dceru, co spolu nežily, navzájem se neobrušovaly, ale mají stejnou studenou krustu, naštěstí se záruční lhůtou, a ta jednoho dne povolí a pustí na svět laskavou a milující ženu, co se zaštítila před světem. Byla jsem dcerou, jsem matkou. Když už není komu vracet, pošlu svůj čas dál a poděkuju, že mám kam, stejně jako matky a dcery v tomhle úžasnym filmu. (31.01.2011)

Spletenec 3 příběhů, které se na konci protnou mě dost dostal. Byly totiž všechny tak nějak přirozené, uvěřitelné, skvěle herecky obsazené (oblíbenců bych zde našel až překvapivě hodně, nejvíc se mi ale asi líbila role Annette Bening, u které byla vidět největší změna charakteru) a se všemi 3 "matkami" jsem dokázal soucítit a fandit jim. Ty niterné a křehké pocity, které je naplňovaly, ta intimní hudba a pomalejší ubíhání příběhu mi připomněly Iñárritův rukopis a možná, kdyby se sám ujmul režie, mohl být výsledný dojem ještě silnější. Tím však nechci říct, že by Rodrigo García zklamal, spíš naopak. Možná to není na čistých 5*, ale já je s radostí Mother and Child přiklepnu. Pro Swansea: To by ses divila :-D aneb tento film nemusí zasáhnout pouze ženskou část publika. (09.01.2011)

Emoční, osudové, nenaplněné, poutavé, matky a dcery. Nádherné a ladné, ale něco mi tam chybělo. Co, to nevím. Rozhodně to ale není snímek k zahození, myšlenek spousty, některé rozumné, jiné zase méně. Annette Bening hrála úžasně chladně, Samuel L. Jackson naopak až velmi starostlivě. Film to není možná pro každého, a i když tu není žádná akce, tak se nenudíte. .."Ella představuje smíření".. (08.11.2010)

Hodně povedená filmová mozaika, které jako producent pomohl i mistr Alejandro González Iñárritu. Postmoderně roztříštěné drama s příběhy 3 žen: matky, její dospělé dcery a ženy, která si chce adoptovat dítě, zdánlivě spolu nesouvisející příběhy. Jenže splynutí těchto dějových linií, kterého se dočkáme v poslední čtvrtině snímku, je přímo brilantní, a překvapí diváka tím, kolik vrstev, myšlenek a silných emocí nabízí. 80 % (18.06.2017)

Obrovské zklamání. Ať jen nebrblám, tak ze všeho nejdřív musím ocenit to jediné, čím mě snímek zaujal a tím jsou herecké výkony. Naomi Watts předvedla standartně výborný výkon, které zdatně sekundoval Samuel L. Jackson a svůj prostor naplno využila, od dob Americké krásy nepříliš využívaná Annette Bening. Jenže, co naplat, když se bezesporu zajímavý nápad utopí v pateticky-uslzeném a do jisté míry zbytečně překombinovaném scénáři (slepá dívka..wtf?, přílišné využívání fotografií) a to celé dostane do rukou nepříliš schopný „seriálový“ režisér, který to celé jednoduše naprosto nezvládl ukočírovat. Divák je vhozen do životních osudů tří žen, jejichž charakter, který v průběhu následujících dvou hodin, zažívá až příliš násilnou a nepříliš důvěryhodnou proměnu ze zahořklých, cynických a sobeckých mrch se postupem času, za pomoci nejen (slepé dívky či malé dcery pečovatelky…proč má někdo ten pocit, že do již tak smutného příběhu musí zařadit další postavy, které vzbuzují divákův soucit??.. že to nakonec celé působí tak strašně vykonstruovaně, chjo) stávají zcela jinak smýšlející osoby. Ovšem ke vší smůle a režisérské neschopnosti, to zjišťujeme způsobem, který mě dokáže vytočit a to příliš velkými dějovými skoky, nedostaneme kloudně vyřešenou jednu otázku a hned se zjevíme o „devět měsíců později“ a tím, během pár sekund musíme začít vnímat charakter úplně jinak. Tomu všemu nasadí hořkou pachuť dokonale slzopudný závěr, podpořený vlezlou hudbou, která nemá za úkol nic jiného, než rozplakat i skálu. A já se ptám, proč? To si opravdu někteří tvůrci myslí, že divák neumí sám pracovat se svými emocemi a musí nám je násilně nutit a říkat tak a teď plakej..pche!! Ovšem nepochybuju o tom, že především valnou většinu žen tento příběh skutečně dojme a upřímně si popláčou, takže to splní svůj účel. Pro mě však promrhaný potenciál, který v rukou schopného režiséra mohl být pecka, takhle jsem jen posledních několik minut protrpěl s chutí mrsknout po mé TV ovladačem a tím mé citové utrpení ukončit. Škoda. 50% (25.09.2010)