Hymna aneb Urfidlovačka

Z cimrmanských her to vykradlo hlavně tu strukturu seminář/hra, kdy se ale nejdříve dozvíme spoustu (asi) pravdivých informací z historie a že jsme měli několik verzí hymen. Paradoxně to pravdivé je na celém představení to jediné zajímavé. Ta hra se mi totiž vůbec nelíbila a děj byl nudný, s blbejma postavama a s minimem vtipů. Když se objevily jakékoliv zpěvy, točil jsem oči v sloup a cítil se trapně, že na to vůbec koukám. I kdybych ale nebyl takovej ignorant, zabila by mě ta hromada němčiny. Nezávidím těm, co německy nerozumí skoro nic - já to dal jen proto, že nějaké základy mám, ale stejně mě to hrozně sralo. Vtip se záměnou otce a syna kvůli onkání je zprvu docela dobrej, ale jeho neustálé opakování to úplně zabije. A konečně - vůbec jsem nepochopil, proč se to vlastně jmenuje Urfidlovačka (co to UR?). Takže je to přesně ten typ divadelní hry, na kterou bych nikdy nechtěl narazit. (07.02.2020)

Kdyby energii, kterou vložil pan Smoljak do této hry, využil na tvorbu s panem Svěrákem a vytvořili (popřípadně objevili) novou hru Járy Cimrmana, udělal by bezpochyby lépe. Takto vznikl jen nepříliš vtipný mišmaš. Uznávám, že tam byly světlé chvilky, při nichž jsem se vyloženě bavila (Němci slovo přizabít neznají-Němci rovnou zabijí), ale většina věcí mne nechávala chladnou. Nemilým překvapením byly také ženy.. Bohužel- slabší průměr. (07.02.2009)

Zdá se, že záměrem Ladislava Smoljaka bylo především sdělit, že Tylova Fidlovačka není moc dobrá hra. To je ostatně pravda, ale s kvalitou Urfidlovačky si rozhodně nemůže nijak vyskakovat. A pomineme-li text, ani představení samotné není dobré. Pěvecké výkony zúčastněných byly mírně řečeno nevyrovnané. Herecké výkony naopak vyrovnané byly, ale bohužel v nesprávné části kvalitativní škály. Zatímco v cimrmanovských hrách předstíraně špatné výkony působí roztomile a humorně (a má to své odůvodnění), zde to jednak nedává smysl, jednak to dost ruší. Navíc jsem měl dojem, že z velké části se nejednalo o herectví předstíraně špatné, ale prostě jenom špatné. Docela ostuda. Když si člověk pomyslí, kolik skvělých inscenací po celé republice volá po zaznamenání pro příští generace, sledování tohoto jalového žertíku bolí dvojnásob. /// Pokud byste se na Hymnu přesto chtěli podívat, najdete ji v internetovém archivu ČT. (06.02.2009)

Mluví - li Ladislav Smoljak o krizi a ztraceném talentu Josefa Kajetána Tyla, je nutno si zamést před vlastním prahem. Smoljak se totiž nedokázal oprostit od cimrmanovských manýrů, které však v tomto případě geniálně cimrmanovsky nepůsobí. Výsledkem je tak taškařice ve stylu Němého Bobeše, ale blbá. Sorry Láďo, takhle rekonstrukce k pramenům naší národní hymny se ti nepovedla. (11.05.2009)

Jako celek to není nezajímavé a určitě i tento Smoljakův počin vyniká vysoko nad průměr polistopadové "bavičské" zábavy. Na druhou stranu propojení exkurzu o historii hymen - sám o sobě je nesmírně zajímavý a jeho věcně popularizační forma nikoliv nepoutavá - s druhou dramatickou částí není nejšťastnější. I tak jde ovšem o dílko cimrmanovsky něžné, hravé a o kultivovaný, nápaditý pohled na kus naší novodobé národní historie, který Tylovi sice nadměrně nelichotí, ale také jej neuráží a nesnižuje. Zvolená míra poměru popularizace a dramatu však přesto zanechává v divákovi pocit nejistoty a vnitřní pochybnosti o ústrojnosti zvoleného žánru. (20.06.2009)