Hymna aneb Urfidlovačka

Divadelní hra jako celek ve mně vzbudila rozporuplné pocity. Úvodní přednáška byla na jednu stranu zajímavá a poučná, ale na druhou stranu mi připadala dost rozvleklá, takže bych uvítal, kdyby byla o něco málo kratší. Hra samotná mě bavila, slušně jsem se zasmál, ale hudební vsuvky, přestože byly k věci, ji opět značně natahovaly. Absolutně mě dostala Marešova teorie univerzálního Žida i rozbor přihazování v aukci. Původně jsem byl rozhodnut pro tři hvězdičky, ale nakonec jsem udělil slabší čtyři. (31.01.2018)

K Hymně jsem se dostal už v roce vydání jejího zvukového záznamu (tehdy ještě na MC kazetě), tedy v roce 1998. Naopak tento záznam, který jsem si vždycky přál vidět, jsem měl možnost zhlédnout až o nějakých 10 let později. Přistupoval jsem tedy k němu s jistou nostalgií, protože tehdy jsem Hymnu řadil přinejmenším na stejnou úroveň jako hry DJC. A to platí dodnes. Smoljakova hra je podle mě naprosto dokonalá a to ve všech jejích třech částech - seminář, hra, písně. Totéž platí o další Smoljakově hře Fantom realistického divadla Zdeňka Nejedlého, jejíhož uvedení v obrazové podobě se už bohužel nikdy nedočkám (alespoň nevím o tom, že by existoval nějaký záznam) :-( (01.02.2011)

Ta hra je výborná, ale jak to komu má dojít, když se nejdřív musí u toho jedinýho normálně dostupnýho videozáznamu prokousat těma naprosto otřesnejma hereckejma výkonama? Smoljak sice přítomnej byl, takže by se dala čekat nějaká záruka minimální úrovně, ale třeba Šimon a Reidinger, mí tradiční neoblíbenci, tady bohužel nezklamali a svoje nekvality potvrzujou na plný čáře. Kromě toho je taky zbytečně nevyužitá přednáška, která je sama o sobě docela zajímavá, ale když se to zabije nezajímavě udělanejma a nezajímavě až nesympaticky nebo unyle zazpívanejma pěveckejma číslama, tak to se moc nedá svítit. Takže hra jako taková je podle mě výborná, ale zpracování podprůměrný a vzhledem k tomu, že jde o provední za režie a přítomnosti autora, hlavně trestuhodně nevyužitý. (11.04.2016)

Mluví - li Ladislav Smoljak o krizi a ztraceném talentu Josefa Kajetána Tyla, je nutno si zamést před vlastním prahem. Smoljak se totiž nedokázal oprostit od cimrmanovských manýrů, které však v tomto případě geniálně cimrmanovsky nepůsobí. Výsledkem je tak taškařice ve stylu Němého Bobeše, ale blbá. Sorry Láďo, takhle rekonstrukce k pramenům naší národní hymny se ti nepovedla. (11.05.2009)

Je vidět, že někdy jen půlka kvalitní dvojice není tak dobrá jako dvojice celá. Abych se přiznal, znám to tak trochu z vlastní zkušenosti. Ne že bych dokázal napsat co Svěrák a Smojlak, ale když člověk píše ve dvou, hned se to pozná. A to je i tento případ. A to je dobrá hra. Akorát se člověku hodí znalost němčiny, bez ní může být trochu ztracený. Ale je to slovní humor, jak se patří. (06.07.2016)