Mary a Max

Velmi povedený animovaný film, který mě sice nedokázal zaujmout po celou dobu, ale myslím, že je to práce, před kterou je třeba smeknout. Netradiční děj a film těží hlavně právě z toho, že je úplně jiný než všechny kousky Pixaru a podobných společností. Tento animák je určen spíše pro vyšší věkové kategorie než pro kids. Humor je bezvadný, některé scénky stojí opravdu za to. Příběh mě sice až tak nezaujal, ale to všechno okolo bylo moc dobré. 75% (13.04.2010)

Krása tohoto filmu spočívá v úžasném scénáři. Propojení osudů polovičního autisty Maxe a smolařky Mary je skvělý hlavní motiv, který je navíc obohacen o náčrty životů dalších vedlejších postaviček. Výsledkem je strhující a hlavně událostmi nabitý děj, jehož tempo nepolevuje. Vizuálně se mi film až zase tolik nelíbil, ale to je asi spíš věc názoru a vkusu, než nějaké objektvní hodnocení desginu postaviček a jejich světa. Na tom ale skutečně nesejde, protože propojením loutkového filmu s dojemným příběhem dvou outsiderů vzniklo úžasné dílo, které stojí za to vidět vícekrát. (18.11.2010)

Velký duch kritického tónu nesoucího se příjemným příběhem dvou osamocených lidiček, kteří chtějí a mají co říct světu, ale říkají to jen sobě a přitom jim svět uniká... Vše v tomto dílku má svůj smysl, zrůdnost animovaných postaviček i okolního světa, vystavění příběhu a opravdu humorný a trefný text. Velmi mile mne snímek překvapil a zapisuji si jej navždy do kolonky "The best"... (18.09.2011)

Přesně takové loutkové filmy můžu. (12.02.2010)

Po malých jednohubkách (Uncle, Brother, Cousin) Adam Elliot ponúka väčšie sústo. Síce neohuruje koloritom, ani tradičnou ingredienciou ("okúkanou plastelínou"), no chutí vďaka správne zvolenému pomeru nosných prísad - hudba, minimalizmus, symbolika, pointa, emócie. Pracuje so symbolikou farieb, so všetkými odtienmi šedej a hnedej, sem tam malý energizujúci prvok, ktorý v komunikačnej línii strašne veľa znamená....a tak vzniká hravá plastelínová animácia, kde charaktery postáv definujú farby a ich odtiene, tvary a ich obmeny, citlivá komunikácia všemožnými výrazovými prostriedkami..je to také osobné, komorné, filmársky empatické a milé. (26.03.2010)

No není to zrovna oddechovka, co u animovaných filmů bývá. Originální film o dvou úplně rozdílných lidech, který spojil osud a stali se přáteli ač se osobně nikdy nepotkali.... Líbila se mi ta zvýrazněná červená barva v jinak napůl černobílém snímku. (26.10.2010)

Krásný animák mající v sobě osobité kouzlo. Výpravný příběh, do kterého se vžijete a občas se i zasmějete. Osud těm dvoum moc nepřál. Díky náhodě prstíku umístěnému u jména v seznamu našli vzájemné přátelství. (15.07.2011)

Max a Mary spočiatku vyznieva príliš predvídavo o tom, ako sa dve podobné osoby dočkajú splnenia svojej túžby nájsť si priateľa v podobnej situácii. Scenárista, režisér a výtvarník Adam Elliot však posúva dej ďalej do Maryinej dospelosti, zasádza tvrdé rany osudu, navzdory hravej plastelínovej animácii. Šeď New Yorku kontruje hnedastej Austrálii. Mary a Max nie je film ako väčšina populárnych „animákov“ z ponuky slovenských kín, v ktorých sa rýchlym tempom striedajú gagy rôznej kvality a všetko hrá sýtymi farbami. Nepotrebuje ohurovať veľkými dobrodružstvami a nasilu mámiť divácke emócie. Nie je stavaný tak, aby čo najatraktívnejšie komunikoval s deťmi. Boduje svojou inakosťou. Líši sa výtvarnou štylizáciou, rozprávačským prístupom, prepájaním tragických motívov s komickými aj celkovou atmosférou. Čo sa animovaných filmov týka, pre mňa sa jedná o jeden z najvtipnejších filmov. (12.11.2014)

Nihilistická nádhera. (29.06.2018)

Nádherný příběh, smutný, ale se spoustou vtipných postřehů. Dohromady to funguje úplně dokonale, k tomu přesně pasuje stylizovaná nedokonalá animace a dokonce i ten český dabing se tentokrát povedl. (07.02.2010)

Nelze popřít, že tohle osobité dílo má myšlenku posouvající ho okamžitě na vrchol dosavadní animované tvorby. Abychom ve filmu viděli takhle polopatě zobrazenou snad veškerou špínu a pachuť moderní společnosti (a to se tvůrci pro jistotu vrátili ještě o 30 let zpátky), na to není vyzrálejší divák zvyklý ani v přítomnosti Davida Lynche nebo Lanse Von Triera, natož pak když se vše děje v příběhu, který je určen primárně pro mladší publikum. A tady je právě jediný problém. Přestože se jedná o neskonale podnětný, pravdivý a originálně pojatý snímek, který kombinuje místy až depresivní atmosféru s humorným nadhledem snad tím nejlepším možným způsobem, jeho emocionální dopad je často tak vyumělkovaný a násilný, že jsem nad všemi těmi brouky, mrtvými ptáky a rybičkami, nekonečnými pohřby a enormní divností obou hlavních postav i já často jen nevěřícně kroutil hlavou. Ale co tvůrci chtěli říct, to také celkem jasně sdělili - hlavně proto zůstávají mé sympatie jednoznačně na straně filmu. (02.02.2014)

Nejpříjemnější překvapení posledních měsíců. Za úžasně odpudivou vizuální stránkou se odehrává jeden z nejsilnějších, nejkrásnějších, ale i nejvtipnějších příběhů o přátelství a lidské jedinečnosti. Vyprávění je protkáno dětskou fantazií a naivitou, zároveň střihnuté nekompromisní realitou a okořeněno humorem černým jak kafe. Vše ještě umocněno fantastickou hudbou a výše zmíněnou vizuální jedinečností. Co více dodat, prostě TOP 20. Od teďka taxíkem jedině pozpátku! (16.02.2010)

Co na to říct, výborný úvod s melodií, která ne mě působila zábavně, dojímavě, hravě a byla z ní cítit naděje. A nač se tu rozepisovat, když úplně stejné dojmy ve mě vzbudil i film jako celek. Jeden z nejzajímavěji udělaných animáků pro dospělejší publikum, u kterého mě chvílemi přepadaly silné deprese a přesto jsem si ho dokázala užít, hlavně díky té ironii ze života, jíž je film bohatě prošpikován. (13.05.2011)

Nebudu tady nijak zastírat, že Mary a Max je od začátku až do konce jeden velký citový kalkul. Od barevného ladění (šedá pro neosobní a nelidský NY, sepiová pro zpátečnickou a citový a osobnostní rozvoj potlačující Austrálii), přes hudbu perfektně dokreslující jednotllivé momenty (Prokofievův Op. 64 by udělal drama asi i z dětského večerníčku) až po samotnou tragičnost postav, která je pro citlivého diváka vždy umně vyvážena lehkým příslibem naděje do budoucna. Stejně jako Elliotův předchozí počin je i M&M o samotě, odcizení a smíření, ovšem tentokrát je to formou lehce rozvleklejší a mnohem méně údernou. Ve chvílích, kdy by stačil čistě jen obraz se Elliot bohužel uchyluje k patetickému a nemístně deskriptivnímu vypravěči. I přes to všechno ale nemohu říci, že by mě křehké přátelství Maxe a Mary nechalo chladnou. Právě naopak... Přišlo režisérem krutě naplánované Que sera sera a vešekeré mé pokusy o chladný analytický přístup se rozplynuly do ztracena. Ještě teď mám chuť vzít Zlaté stránky, zabodnout do nich prst a... (19.11.2009)

God gave us our relatives...thank God we can choose our friends. (10.08.2011)

milá mary, milý maxi (ale i vy ostatní)... nemám sbírku noblíků, nemám rybičku ani kohouta, nemám (snad) žádnou duševní poruchu, nemám na čele žádné mateřské znaménko, nemám doma psací stroj ani valium, nikdy jsem nejedl čokoládu v rohlíku, nechodím na schůzky anonymních žroutů, nemám doma sherry na vaření (což musím napravit) a nemám souseda s agorafóbií (aspoň myslím)... přesto mě váš křehký, nápaditý příběh pobavil a dojal zároveň, jste jako amélie a forrest, jenže animovaní, ale s podobně dobrou hudbou v zádech... věřím, že si k vám zase jednou najdu cestu! 90% (02.03.2011)

Ha, a pak že prej já jsem divná! Vy jste divní!!!! (03.04.2011)

Vyjádřím tento animovaný film třemi slovy, nuda, nuda a nuda.. 2/10 = 20% (07.02.2010)

Všechno je krásné - příběh, originální dialogy, jedna epizoda zajímavější než druhá, všechno to ústí do velmi dojemného a emoce zasahujícího závěru. Vlastně mi na tom vadí jediná věc - že je to animované. (13.09.2011)

Na animovaný film až nečekaně trpká výpověď o lidské osamělosti. O spříznění lidských duší, které je značně nepravděpodobné, ale o to více opravdové. V mnoha ohledech film působí vykonstruovaným dojmem, ale významem své výpovědi je tím naopak ještě upřímnější. Navíc to není hraný film, takže nemá ambice nastavovat zrcadlo skutečnému světu. Skutečný svět místo toho karikuje a to se mu daří velmi dobře. (04.12.2011)