Tsumiki no ie
The House of Small Cubes
Režie:
Kunio KatóScénář:
Ken'ja HirataKamera:
Kunio KatóHudba:
Kendži KondóHrají:
Masami NagasawaObsahy(2)
Čas plyne a my se vezeme na jeho vlnách, aniž bychom si v každodenním stereotypu našli chvilku a koukli se přes rameno. Někdy ale stačí kamínek a spadne lavina. Tento krátkometrážní Oscarem oceněný film ukáže, jakou nostalgii dokáže rozpoutat dýmka, která zapadne kamsi do minulosti... (Arbiter)
Recenze (55)
Čím je člověk starší, tím víc asi tíhne ke vzpomínkám. Stačí malé připomenutí, třeba vyschlé luxusní mýdlo, zapadlá sponka nebo starý otevírací nožík, který vysypeme při úklidu ze zásuvky. A už se rozjede vlak do minulosti. Znám to. Ano, lpíme na věcech. A když je ztratíme nebo nám je někdo chce vzít, bráníme je. Nechceme nové mýdlo, novou sponku a multifunkční kudlu, protože to nové není žádným nositelem naší emoční minulosti, minulých emocí. Film Dům z malých kostek nemohl naši paměťovou stopu vyjádřit lépe. Tvůrci tak učinili způsobem velmi originálním. Metaforicky zpracovaným příběhem muže, který se po ztrátě dýmky vydá do minulosti, aby ji našel. Najde mnohem víc, a je otázkou, zda je to dobře. Zda ta pouť do hlubin minulosti není v jeho případě spíše zbytečným uvědoměním si své samoty. Rozhodně je to téma dotýkající se každého z nás. Hodnotím výtvarníka (Kunio Kató), který volil minimalistickou barevnost, tlumené hnědé a zelené tóny, aby tak podtrhnul atmosféru filmu. Výrazově se snímek podobá grafice Adolfa Borna. Moc se mi ta výtvarničina líbí. Stejně vysoko hodnotím i hudební doprovod. Nedivím se, že Kató dostal za film Oskara. ()
Oscar 1 : Krátký animovaný film ()
Nádherná miniatura o tom, jak se s postupujícím věkem stále více uzavíráme před okolním světem. ()
Neustále se zužující (pod)mořský domek jako geniálně jednoduchá metafora lidského života. Do hlubiny za vzpomínkami, které neodnesl ani čas, ani voda. Naprosto zasloužený Oscar. 90% ()
Poutavé, dojemné, nápadité, prostě báječné - 90%. ()
Krátký film o vzpomínkách, jednom domě a jedné fajfce. Zřejmě zasloužený Oscar. ()
Melancholie nikdy nevoněla tak sladce. Příroda se rozhodla, že zaplaví Zemi přívaly vody, a lidé od té doby nepotřebují fotoalba. Místo toho může každý proplouvat svým životem dle nálady zpátky, tak, jak si ho postupně vybudoval. Zdá se to zvláštní, ale předešlá věta není metafora, a tento výborný kraťas nelze než doporučit všem ostatním, aby se o tom přesvědčili na vlastní oči... Ploutve s sebou! ()
S každým dalším patrem jste sentimentálnější a sentimentálnější, aby Vás v závěru položila na bedra tíha myšlenky, která zní: "Proč si člověk uvědomí ztrátu až po aktu smrt?". Svou dýmku si musíme pečlivě chránit...Nádhera!! ()
Jenom ta hudba to zbytečně oslazuje.. ()
[kráťas] Netřeba slov abychom něco sdělili.. Popravdě je dost často ticho to nejvýmluvnější, co mluví za vše.. Krásně nostalgické dílko. Zastavte se a vzpomínejte... ()
"Slice of life" (hovorovo slo) striktne melacholického rázu, ktorý nemá príliš čo ponúknuť. Nápad s pyramídou poschodí spomienok nie je zlý, má to zaujímavú a peknú kresbu, a áno, bol som dojatý, ale to ešte na dobrý film nestačí. Zbytočná dĺžka (nepliesť s nudnosťou) a absolútna zameniteľnosť z toho robia len priemerný sentimentálny kraťas, ktorého ocenením si opäť pár akademikov spravilo imidž. Že by som mal hodnotiť vyššie preto, že je to japonské a ja mám k ich tvorbe pozitívny vzťah? Popravde z toho okrem hudby, nápadne pripomínajúcej nádherné skladby Joe Hisaišiho z Mijazakiho najkrajšieho opusu (menovať snáď nie je potrebné) tú japonskosť vôbec necítiť. A len tak mimochodom, neviem prečo, ale zdá sa mi, že sa tu trochu inšpirovali tvorcovia Up. 60% Video tu. ()
Ocenění: Oscar 2009: nejlepší krátkometrážní animovaný film. ()
Dojemné, citlivé, nádherné. ()
Depka až to bolí ()
Pohled do minulosti ve vzpomínkách jednoho japonského staříka, který žije ve světě zatopeném vodou s patrovými věžovými domy. Snímek je natočen s citem a harmonií. Celý kraťas je doplněn krásnou a nenásilnou hudbou a zkrátka a dobře jde o unikátní snímek se zaslouženým Oscarem, který se kvalitou a hloubkou rovná Miyazakiovým celovečerákům. ()
Čas nelze zastavit, ale když už ztrácíte naději na štěstí, jsou to právě vzpomínky, do kterých se lze občas ponořit a ve který lze najít smysl života. (můj citát, jenž vystihuje podstatu tohoto brilantního dílka) ()
Pekné! Ale dosť citové vydieranie, nezdá sa vám? A hlavne in medias res, to ale nemusí byť na škodu. ()
Líbil se mi samotný nápad a animace, až do chvíle zlomu - tedy když přijede loď a muž se začne nořit do "minulosti". Přišlo mi to tak předvídatelné! Tak nenápadité, a ano, kýčovité. Není divu, že mne pointa, navíc taková nijaká, nedostala. Ale jinak stavba domu se mi líbila moc, i to stěhování, a možné úvahy, co dělá člověka člověkem. ()
Čo poschodie to spomienka. Príbeh starčeka, ktorého dni sú zrátané a ktorý sa pre svoju milovanú fajku vyberie na odyseu do minulosti. Tu vo svojich spomienkach spomína na krásne chvíľe a osudové zvraty, ktoré zostali zapadnuté prachom a zaplavené vodou. Krásny kraťas, plný melanchólie v tej najčístejšej podobe. Strašne mi to pripomína Chometov štýl kresby. ()
nostalgické vzpomínání starého muže v jakémsi zvláštním zatopeném světě, které nese melancholické poselství o tom, že čas se prostě zastavit nedá..... ()