When You're Strange
The Doors - When You're Strange
When You're Strange
Režie:
Tom DiCilloHrají:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (více)Obsahy(2)
Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (165)
Bez hromady drog a barelů alkoholu asi není svoboda. To je smutné zjištění, ale na druhou stranu se vždy najde někdo, kdo obětuje svá játra, ledviny, srdce či mozek za to, abych si mohl vychutnat svobodnou tvorbu. Zejména morrisonovic Jim se dokáže rozdat lidem do poslední buňky, ale já jsem již poněkolikáté zjistil, že mne manzarkovic Ray bavil mnohem víc. Tento dokument zkrátka obsahuje všechno, co by měl obsahovat a že se v něm neobjevuje nic nového, lze snadno vysvětlit tím, že kapela je od roku 1973 mrtvá. Až Jim obživne, tak jistě vznikne důvod něco nového natočit a nebo to alespoň bude důvod k zamyšlení, jestli toho fetu nebylo už dost. ()
Ultimátní dokument o The Doors, potažmo o Morrisonovi. Velmi rychlý, věcný, obsáhlý (co se týče všeho co je třeba říci) a zároveň nezabředává zbytečně do detailů. Neskýtá sice žádná šokující odhalení, ale kdo by to čekal. Spíše skládá mozaiku tohoto hudebního fenoménu originálním, líbivým a dynamickým způsobem. Ve spojení s pomalu kultovním filmem tvoří opravdu "The Ultimate Doors Experience". A komentář Johnnym Deppem? V té záplavě obsahu pomalu ani nepostřehnete, že je to on. ()
skalní fanoušek nenajde v tomhle dokumentu nic,co by ho překvapilo,přesto je When You´re Strange velmi dobře poskládanou a celkově příjemnou rekapitulací krátké historie této osobité skupiny.Osobně oceňuju,že se nejedná o vyloženě "dokumentární" dokument a TomDiCillo maximálně využívá archivní záběry i na poslech příjemný komentář Johnnyho Deppa...poctivých 80% + jedna hvězda za výbornou hudbu :-) ()
The Doors nepatří mezi moje nejmilovanější skupiny, ale několik jejich největších hitů se mi líbí, takže jim určitě nebudu upírat hudební umění. Na tomhle dokumentu se mi pak líbí, že dává divákovi možnost si vybrat na kterou stranu se přikloní, jestli byl Jim Morrison geniální hudebník nebo ujetej blázen. Fakta jsou totiž předkládána bez příkras a nejsou jen oslavná, což se musí cenit. Dokonce ani Johnny Depp jako vypraveč nerušil. ()
Moje srdce patří pouze pár skupinám, ale v čele jsou pro mě The Doors. A k Doors samozřejmě patří Jim, ke kterému vzhlížím s naprostou úctou. Jsou lidi, kteří tvrdí, že to byl jen další feťák a alkoholik, který toho nedokázal zase tak moc. Když slyším podobné názory, tak mi to trhá žíly. Jima beru především jako básníka. Navíc v jeho písních jsem našla opravdový smysl, prostě jde vidět, že moc dobře věděl o čem píše. Četla jsem knihy, viděla jsem film a i tento (perfektní!) dokument mi jen potvrzuje, že to byla obrovská osobnost. The Doors jsem úplně podlehla a není dne, kdy bych si nepustila aspoň jednu z jejich písní. Když jsem slyšela poprvé The End, tak jsem si říkala, že něco na tom Morrisonovi bylo. A taky že jo. Byl to Bůh. A dala bych cokoliv za jeden z jeho zápisníků a taky za to, abych mohla žít v době, kdy byli Doors na vrcholu slávy, abych na vlastní uši slyšela jejich výbornou hudbu a Jimovu recitaci básní. ()
Galerie (21)
Photo © Studiocanal
Reklama