Tvář

Truffaut, vtáci, odrazy v zrkadle a skle, tancujúca Salome, natáčanie filmu o nej, smrť matky, jej duch, hviezdy francúzskeho filmu, starý známy Hsiao-kang (u ktorého som po troch filmoch konečne pochopil, že je režisérovým alter-egom) + všetko čo milujem a nenávidíte na Tsai Ming-liangových filmoch. (15.07.2010)

Obrazová umelecká výpoveď s perfektne zvládnutou formálnou stránkou. Film, nemá samostatný príbeh. Je len mozaikov scén z ktorých každá je nositeľom typických znakov tvorby Tsai Ming-Lianga. Visage je tak štruktúrou akousi spomienkou na všetky predchádzajúce filmy, inšpirácie, svojbytnosť a originálnosť a formálnu jednoznačnosť. Je veľmi otázne či to na splnenie akejsi emocionálne silnej pointy stačí. Na druhú stranu, ak si po tomto filme začnete pozerať Tsaiove skoršie filmy, budete tam veľmi zaujímavo nachádzať spôsoby s akými pracuje. Tí čo majú jeho tvorbu napozeranú zase dostanú možnosť doplniť si významy, aké sa vo filme reálne neobjavujú. Síce to nemôžem prirovnať k dielam, ktoré od neho zbožňujem, ale dokázal som na to ohúrený pozerať po celý čas trvania filmu, bez toho aby som sa nudil. A toto mi všehovšudy dokázal sprostredkovať za posledný dobu pri pomalosti rozprávania len Tsai. (05.11.2014)

Hodně podobné Umíněným melounům/Chuti mraků, až na to, že je zde mnohem méně muzikálových čísel, mnohem méně humoru, mnohem méně porna, mnohem méně děje (aspoň jsem si žádného nevšiml) a mnohem více dlouhých záběrů typu: žena pomalu přelepuje okno černou lepicí páskou. Nebo: žena pomalu přelepuje zrcadlo černou lepicí páskou. Nebo: žena si čte knihu a žere jablko. Nebo: muž se plíží kanalizací (a na stěně je při tom zřetelně vidět stín kamerového vozíku). Šlo to přežít, jen protože jsem si neustále představoval, co by se asi dělo, kdyby měl někdo z N@vy smysl pro sadistický černý humor a pustil tam tenhle film v osm večer. (07.12.2010)

Mistrné. Jak asi vypadá scénář takového filmu: 1. mimoobrazový rozhovor v kavárně, snímat zpoza skla. 2. mamka krájí nějaké růžovoucí maso na prkýnku (snad krevety?). 3. syn leží na posteli - barvy modrá a červená, jako máme na vlajce (Taiwan). 4. boj s tryskajícím vodovodem v kuchyni, asi 5 minut. Výsledek = potopa. To je splněný sen! Intuitivní řazení obrazů. (Jinak poutavé, zajímavější (krásnější) kameru jsem snad ještě neviděl.) Viz zde: http://blog.fantomfilm.cz/?p=1228 (25.06.2010)

Budiž mé hodnocení důrazným varováním všem, kteří by se nechali zlákat místními procenty! Souhlasím s názory, že kamera je moc pěkná a vynalézavá, dost mi připomněla styl, jakým pracuje můj oblíbený Abbas Kiarostami. Jenomže před jeho statickým obrazem to žije, něco se děje, zatímco tady u každého (doslova) obrazu spolehlivě usnete. Chybí tomu smysl, chybí tomu soudnost a hlavně jakýkoliv děj. Pro obdivovatele modelky Laetitie Casty, kteří touží vidět ji nahou, mrkněte raději na nějaký jiný film, za těch pár záběrů to nestojí. (21.02.2014)