Podivní

Tak jsem se pro jednou zpronevěřil své zásadě nechodit do kina na žádné remaky, speciálně pak ne na ty hororové (loni jsem přitom odolal i PÁTKU TŘINÁCTÉHO a to jsem na té sérii vyrostl!) a samozřejmě jsem si pěkně nabil hubu, takže vám všem moc děkuju. Obludně klišovité, dokonale předvídatelné a bez zapamatovatelných scén (výjimku tvoří scény zapamatovatelné svou blbostí), marně se to snažící maskovat svižným tempem a náloží stereotypních lekaček. Jediné pozitivum - Olyphantovic Timmy. Klasická "scenáristická inspiračka" (film bavící tím, že si u něj vymýšlíte jeho vlastní zábavnější verze). Hodný šerif, zlá armáda a hromada lidí, co se chovají hnusně ne proto, že je jim to vlastní, ale protože jsou nakažení. Zkrátka pohádka pro děti. Připadal jsem si, jako by se mě někdo pokoušel strašit klekánicí a já mu zato ještě zaplatil stopade. Prostě jako idiot. (28.04.2010)

Krutopřísná pecka, jejíž dějovou předvídatelnost (pointu jsem uhodnul cca po pěti minutách) bohatě vynahrazuje Eisnerův um, jehož prostřednictvím režisér s divákem manipuluje jak se mu zachce. Při lekačkách jsem skákal až ke stropu, při akci byl zaražený do sedačky, a jakmile šlo říznému Olyphantovi o krk (byť jsem věděl, že o něj přijít nemůže), málem jsem se v sedačce doškrábal až na molitan. Zajímavé, že ve správných rukách mají remaky smysl. Jen je nesmí dostat do ruky Bay a jeho banda patlalů. Na Eisnerův Útěk z New Yorku (pokud k němu nakonec dojde) se každopádně těším jako na máloco. A Timothymu bych prosil přihrát Snakeovu pásku přes oko. (04.06.2010)

Proč nedat plné hodnocení, když jsem se královsky bavil. Nenudil jsem se ani minutku, vše bylo dle mého gusta. Kouzlo se nevypařilo ani po šestém zhlédnutí, a tak sahám na mety nejvyšší. O Guilty pleasure se bavit nelze, neboť nejde o brakové dílo, a tak se mi asi nějak zvráceně Podivní trefili přímo do noty. Svou zásluhu na tom má určitě výborný Timothy Olyphant, který po tomto snímku a po Dokonalém úniku našel cestu do mé TOP10. Jeho drahá polovička v podání Radhy Mitchell mi však neskutečně lezla na nervy. Uječenější ženskou jsem už dlouho neviděl, navíc její chování nemá nic společného s logickým uvažováním. Skvělou práci odvedl i Mark isham, jehož hudební doprovod ke scénám sedl jako prdel na na míru vyrobenou záchodovou mísu. U Podivných jsem se zkrátka smál (Everything is fucking moving), lekal (jen párkrát, ale dost), koukal s otevřenou hubou dokořán (vidle, hledání místa havárie, závěr) a v neposlední řadě měl na krajíčku (Fuck you for what you did). (18.08.2010)

Očekával jsem zombie úchylárnu, ale Podivní jsou na to, že je to v podstatě béčkový film, překvapivě inteligentní a smysluplnou podívanou. Mně dosud neznámý režisér Breck Eisner naštěstí nešel cestou zvrácených efektů a oprostil se od snahy šokovat za každou cenu, o to více se snaží překvapit snímkem s ne tak neuvěřitelným antimilitárním podtextem, ve kterém jsou cítit dozvuky 11. září. Film stojí na pomezí hororu a sci-fi a našlapuje spíše k tomu druhému, neboť Podivní skutečně nejsou zombie, jak by se dalo apriori předpokládat. Postavy jednají racionálně, sem tam se sice objeví nějaké to žánrové klišé, ale výsledný dojem to úplně nekazí. Breck Eisner natočil vážně míněný film, který má svou atmosféru a ne příliš pozitivní vyznění, solidně zvládnutou řemeslnou stránku a celkem chytrý scénář. Nebýt těch několika laciných hororových výstupů, mohl vzniknout hodně originální a důstojný film... (05.05.2010)

Nezbývá mi, než zatleskat. Hutná atmosféra a všudypřítomné nebezpečí od infikovaných lidí, kteří jsou něco jako vynalézavé zombie, a hlavně od armády se táhne celým filmem, tak jak to mám rád. Navíc je film proložen spoustou dobrých nápadů a brutálních chuťovek. Líbilo se mi i nasnímání. Ten film prostě vizuálně dobře vypadá a člověk by neveřil kolik se dá vytěžit z rovinaté polní krajiny někde v Iowě. A jistota všech jistot je, že hlavní dvojici hraje Timothy Olyphant a Radha Mitchell. Dvojice herců, kteří hrají většinou v hodně zábavných filmech, které mají koule. (10.11.2010)