Štvanec

Štvanec není nervydrásajícím thrillerem o útěku jednoho muže před zákonem, nýbrž meditativní a atmosférou nasáklé zamyšlení o osudu člověka viděného z perspektivy různých postaviček z prostředí irského Belfastu. Práce s černobílými obrazy doplńovaná subjektivními představami hlavního hrdiny vyznívá jako předzvěst Reedova mistrovského Třetího muže, síla Štvance nicméně spočívá v barvitém podání charakterů, z nichž každý vyznává úplně jinou filosofii a má odlišný pohled na svět. Koexistují tak vedle sebe dobrosrdečný kněz, alkoholický bohémský malíř, spravedlivý policejní inspektor a mnozí další. S postupem času se film mění v zasněženou mozaiku lidských tužeb a nesplněných přání... Výborný kus filmařiny, který si ještě někdy zopakuji (nejlépe o Vánocích). (22.08.2013)

Klasické drama s prvky žánru noir, precizně natočené a zahrané, kterému ovšem k absolutnímu vrcholu dobové filmařiny schází hodnověrnější scénář. Ne že by téma uprchlíka, který se skrývá před policií pořádající na něj hon, nebylo nosné, ale postavy se v řadě momentů odklánějí od logiky a především by bylo záhodno, kdyby celá historka byla naroubovaná na klasický kriminální čin a nikoliv na téma terorismu. Tomu politickému a společenskému fenoménu terorismu totiž tvůrci nerozumí a nejspíš ani rozumět nechtějí. Těžce zraněný příslušník IRA by se těžko celou noc potácel ulicemi severoirského města s početnou katolickou komunitou bez pomoci... Dnes je Štvanec doklad vysoké úrovně britského filmu na konci 40. let. Osobně se mi líbil víc než oceňovaný Třetí muž. Celkový dojem: 85 %. (28.09.2009)

Anebo klidně pět hvězdiček, ale těch scénáristických náhod tam bylo fakt moc (například : babička vede zapáleně svůj monolog a ve chvíli, kdy jí vnučka už potřebuje vytáhnout z rukávu revolver a odejít, stará žena prostě najednou usne). Řeší se opravdu vezkrze zajímavé otázky, ale film chvílama jakoby nevěděl, v jakém se má vlastně držet žánru. Roman Polanski se dle svých slov snaží celý život ve svých dílech "dosáhnout kvality tohoto snímku". (24.08.2008)

Psychologická vec s Jamesom Masonom,ktorého Johnny McQueen je vo veľkých nesnázich,každý o ňom vie,každý v tom vidí iný význam„chlpatí” sú mu na stope,skrýva sa,prežíva muky,ľudia vôkol neho sú zmätení,bonzujú,boja sa,majú nervy-situácia,v ktorej by som asi nechcel byť... Jamesa poznám,určite toto životná rola,i keď veľký priestor tu nemá,ale keď áno,upozorní na seba. Veľmi napomáha depresívna atmoška,ktorú rejža Reed a kameraman Krasker a strihač Fergus vyplňujú do bodky. Sledovanie snímku ma robilo nepokojným,vžil som sa do Johnnyho kože,tak preto... (17.02.2014)

Vynikající, napínavý a dramatický film. Celý snímek se nese v nezaměnitelné atmosféře, vystihuje kouzlo tehdejšího města a společnosti lidí v něm žijících. Skvělý je děj, od začátku do samého konce se divák nenudí (já tedy rozhodně ne), stále je v očekávání, jak vše dopadne a samotný závěr dodává celému filmu neuvěřitelnou tečku, která celý tento Reedův počin činí nezapomenutelným. Doopravdy jsem tímto snímkem uchvácen a řadím jej na kvalitativní úroveň jako Byl jsem lynčován, Denunciant, Nepravý muž, Maltézský sokol a Jízda do Ox-Bow. Černobílý obraz jen dodává na atmosféře, kterou má jen málo z dnešních filmů (imho). Když si odmyslíme nelogické jednání Johnnyho kumpánů na začátku, tak opravdový filmový zážitek. Doporučuji! (25.08.2008)