Norské dřevo

Na filmové adaptaci literární předlohy Haruki Murakamiho Norské dřevo je nejpovedenější atmosféra, která se řezavě zavrtává pod kůži a nahlíží do rozbouřených niter nezkušeného mládí. Je to čistokrevná antická tragédie v celé své velikosti a bolesti. Rozpolcenost, ztracenost, beznaděj, tápání, nejednoznačnost, nesmělé volání o pomoc, odevzdanost, tíživý pocit zodpovědnosti, útěk. Veškerá vnitřní pnutí jsou jedinečně zachycena ve svých obrazech. Přes tuto až alegorickou a sugestivní kompozici vdechl filmový tvůrce Anh Hung Tran život bolesti, rozervanosti a strachu lidské duše, která se snaží pochopit složitost a nestálost lidských vztahů a citů a nalézt své vlastní místo a štěstí. Tento film není bezduchá reprodukce knihy, zaměřil se na zobrazení nálady vnitřních světů. Tyto samostatné vnitřní světy jsou ovlivňovány okolím, zejména fenoménem sebevražd, jež je poslední odpovědí jedinců na zmatek duše a na neschopnost nalézt své osobní štěstí. Sebevražda přináší vysvobození pro člověka a mnoho nejasností a rozpolceností všem zbývajícím. Hlavní postavou příběhu je samotářský vysokoškolský student Toru Watanabe (velmi zajímavý Ken'iči Macujama). To on je v centru veškerého dění a v něm se mísí všechny přímé i nepřímé impulsy, touhy a nálady. City a chtíč se perou s pocitem zodpovědnosti a Toruův vnitřní svět je zmítán v křečích protichůdných pocitů, jež berou potřebnou sílu a odhodlání a zalévají duší marností a utrpením. Hlavní ženskou postavou je Toruova kamarádka z dětství Naoko (pozoruhodná Rinko Kikuči) v prohlubujícím se uvěznění pocitu vlastní viny a pochybností, jež postupně a nenávratně uzavírá do šílenství hlasů a strachu. Třetí nejdůležitější postavou je mladá studentka Midori (zajímavá a křehká Kiko Mizuhara), která i přes veškerou rodinnou tragédii touží po životě. Bezelstná upřímnost v rozpolcenosti citů vyvolávají touhu i svazující hlas svědomí. Z dalších rolí: pacientka psychiatrického sanatoria a učitelka hudby se svéráznou metodou léčby Toruova rozháraného vnitřního světa Reiko Ishida (šarmantní Reika Kirišima), Toruův bohémský spolubydlící z kolejí Nagasawa (příjemný Tecudži Tamajama), Nagasawova trpělivá i trpící přítelkyně Hacumi (půvabná Eriko Hacune), Toruův kamarád z mládí Kizuki (Kengo Kóra). Tato antická tragédie má podmanivou sílu ve svém vynalézavém odkývání nahoty lidských duší ve zmatcích citů, viny, zodpovědnosti a chtíče. Ve strachu z podlehnutí, ve strachu z osamělosti, ve strachu neúplnosti. City a sex se prolínají i míjejí. Nálada vnitřních světů..... a já jsem spokojen! (11.12.2016)

Tak tohle se mi dlouho při návštěvě kina nestalo, abych zhruba hodinu po začátku filmu začala sledovat čas a odhadovat kdy už by mohl být konec. Možná na tom mělo svůj podíl prostředí - zakouřený sál kina Lucerna mi vážně nevyhovuje - ale asi mě k tomu nutil spíše Anh Hung Tran. Vleklé (asi umělecké) záběry na statické prostředí či lidské tváře byly v tomto filmu naprosto zbytečné a zbytečně ve mě vzbuzovaly naději, že už je konec. Ale abych jen nekritizovala. Ve filmu mě zaujalo zvláštní střídání barev. Jako by mezi sytě zelenou a šedo-bílou nic nebylo. Takže buď je člověk šťastný, stále obklopen radostí, užíváním si života a nadějí, že vše to tak zůstane a léto nikdy neskončí a nebo je obklopen jen šedí, studeným sněhem, neštěstím, nemocemi, beznadějí, smutkem a smrtí. Nic mezi tím není. Není možný žádný kompromis. (28.01.2011)

Režisér udělal zajímavou věc: Některé části knihy musel samozřejmě vynechat, přeskočit nebo "vzít zkratkou", to, co se však do filmu dostalo, jsou ve většině případů docela přesné pasáže z knihy, při kterých jsem viděl a cítil, co jsem očekával vidět a cítit. Na základě více kritických recenzí na ČSFD jsem čekal, že to bude horší a jsem příjemně překvapen. Fascinuje mě zobrazení scén sexu, které neobsahuje ani jedno odhalené ženské ňadro (nebo cokoli jiného podobného), přesto je však extrémně erotické, intimní a odhalující. Líbilo se mi vyobrazení deště v mnoha scénách, líbila se mi kamera. Některými lidmi kritizované pomalé tempo mi vůbec nevadilo. Důvod proč nedávám maximální hodnocení spočívá (a teď to může být můj subjektivní dojem, protože manželka nic takového necítila) v hudbě. Zhruba v polovině filmu mi začala být hudba svojí hlasitostí nepříjemná a až do konce jsem si to uvědomoval. Nemohu si pomoci. Současně mě maličko nesedla scéna s Hacumi a Nagasawou v restauraci. Do té doby se Hacumi a Nagasawa příliš nerozebírali. Rozumím režisérovi, že tam dotyčnou scénu chtěl mít, ale připadlo mi to trochu násilné a maličko mě to rozhodilo ve sledování příběhu, který mi až to té doby připadal logicky plynoucí (žena opět nic takového necítila - asi proto, že nečetla knihu). ■ Moje recenze knihy: http://scobak.blog.sme.sk/c/260302/Recenze-knihy-Norske-drevo.html 85% (28.03.2011)

Je to dosť dobrá romanticky ladená dráma z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o mladíkovi, ktorého priateľ spáchal samovraždu, s čím sa jeho priateľka, ktorú miloval aj on len ťažko vyrovnávala a tak keď sa po dlhšej dobe obaja znovu stretnú, vytvoria pár aj napriek tomu, že ich spája tragédia z minulosti. Ale jeho priateľka musí časom kvôli problémom odísť do vzdialeného prírodného sanatória a on sa zatiaľ zamiluje do druhého dievčaťa, ktorá ho má tiež rada a tak si musí vybrať. So spracovaním som celkom spokojný, ale nie je úplne ideálne. Dej je dosť prepracovaný a obsahuje viac výrazných prvkov, než je v tomto žánri obvyklé, ale s týmto samozrejme nemám problém. Spočiatku ma to až tak moc nezaujalo, mal som problém si vypracovať vzťah k niektorým hlavným postavám, vzťahy medzi nimi sú podané tak zvláštne a navyše tu vôbec nefunguje romantika, celé je to podané tak chladne, no je mi jasné, že to bol zámer. No po polhodine ma to už chytilo a celá prostredná hodina je výborná s niekoľkými skvelými situáciami, väčší priestor dostane priateľ hlavného hrdiny a jeho láska, ktorá mu toleruje neveru, čo to celé ešte v zaujímavosti rozšíri, chválim hlavne skvelý dialóg pri večeri medzi hlavným hrdinom a týmto párom, ktorý síce nie je obsahovo nijak zvlášť výnimočný, ale má mimoriadne silný náboj, je zaujímavo pojatý, keďže väčšinu času kamera zaberá len postavu dievčaťa a úplne ma pohltil, zaujala ma aj originálna scéna, pri ktorej sa hlavný hrdina rozpráva so svojou láskou, pričom bez jediného strihu počas toho prejdú niekoľkokrát lúku z jednej strany na druhú a podobné výnimočnosti, ktoré tomuto film pridávajú na zaujímavosti. Len škoda, že posledná polhodina je zase taká zvláštna, tiež obsahuje pár zaujímavých scén a chválim poslednú myšlienku filmu, ale už to nie je až tak pôsobivé, ako stredná časť. A prekvapilo ma aj to erotické ladenie, čo v tomto žánri nie je práve najbežnejšie, ale tento film obsahuje až niekoľko erotických scén a podobne ladených dialógov. Herecké obsadenie nie je zlé, ale ani zvlášť výnimočné. Vôbec si ma nezískal hlavný hrdina, ku ktorému som si až do konca nedokázal nájsť cestu, skôr ma bavili všetky ženské postavy, či už obe priateľky, podvádzané dievča alebo aj opatrovateľka v sanatóriu. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, ale nevyšli až tak kvalitne, ako asi bolo zámerom. Film chce pôsobiť výrazne umeleckým dojmom, čo mám rád, ale tu to pôsobí až príliš umelo a samoúčelne, ale páči sa mi vizuálna stránka, je tu skvelá kamera, množstvo vizuálnych nápadov, pozerá sa na to dobre. Po vlažnom hodnotení som moc od tohto filmu nečakal, ale som spokojný, škoda, že prvá a posledná polhodina už čiastočne zaostáva, ale celý stred je výborný a celkovo sa mi to páčilo. Určite si to ešte časom pozriem. 75% (30.10.2012)

Na vině mého nijak zvlášť nadšeného hodnocení je z části i fakt, že jsem nečetla knižní předlohu. Spousta obrazů pro takové "nečtenáře" pak nedává smysl. Hlavní problém ale spočívá v absenci citů. Murakami je pro mě autor imaginativní, zvláštní, ale především emotivní, který ve mně něco zanechá. Filmové zpracování Norského dřeva je jenom studeným a neskutečně zdlouhavým pokusem o převedení originálu. Pořád lepší než Stmívání, ale to je trochu smutná obhajoba. (26.02.2011)