Norské dřevo

Tran Murakamiho absolutně nepochopil, ale s tím jsem před projekcí vlastně počítal. Z výborné, zamyšleníhodné, předlohy Tran vykouzlil nefunkční filmové leporelo, kde vztahy mezi jednotlivými postavami postrádají smysl a hloubku. Především vztah mezi Tóruem a Reiko (díky neodhalení Reičiny minulosti a charakteru je závěr snímku jak z jiné dimenze) o zoufale nefunkční chemii mezi Tóruem a Midori(film jí zcela zabil) rovněž škoda mluvit. Vietnamčík na režisérském seslíku je navíc až tak liška podšitá, že na mě jeho verze vyprávění nepůsobí ani jako hezky natočená ilustrace ke knize. Nevím jak to dokázal, ale všechny scény, které na mě v knize zapůsobily, ve filmu zkrátka nejsou :) Původně jsem předlohu s filmem porovnávat nechtěl, ale natočit z knihy, která nenudí ani řádku, dvouhodinovou nudu s nahrubo vytaženým dějem a do něj otrocky naroubované a doslové repliky dialogů (monologů), je umění. A že Tran celou dobu divákovi nestydatě vnucuje (artovým pojetím), že točí umění. Kdyby raději místo šustící trávy, šumící vody, zpomalených záběrů, špatně zvolené hudby a debilně natočených erotických scén dal přednost postavám, udělal by lépe. A nevydařený casting převážně ženských postav je "sladkou" třešničkou, neměla být náhodou Naoko nádherná?! a Midory netuctová?! a Reiko?! A seru na to! Zklamání, ale z úcty k Murakamimu, který, jak jsem se tu dočetl, dal povolení k natáčení po čtyřletém přemlouvání, ty velmi slabé tři dám. Zatímco kniha se stane nedílnou součástí mě knihovny, Tranův výtvor po zhlédnutí posílám do koše. Trane za tohle bys zasloužil, nejlépe Naočinu oprátku. (07.03.2014)

Norské dřevo Anh Hung Trana je učebnicovým příkladem, jak se adaptace knih nemají natáčet. Ale také se na tomto snímku krásně ukazuje, že jakékoli srovnávání knih a filmů "podle nich" natočených je nesmyslné. Kniha je vystavěna s použitím literárních prostředků, zatímco film používá prostředky filmové... Kniha a film se tedy liší svou "řečí", ale navíc také svým rozsahem. Jakákoli snaha věrně převést knihu do filmové podoby, aniž by byly respektovány tyto zásadní rozdíly, je předem odsouzena k nezdaru. Nemluvě o tom, že nevidím naprosto žádný smysl, proč "věrně" převádět knihu na filmový pás. Není snad snazší a přínosnější si tu knihu prostě přečíst? Pokud se tedy dělá adaptace, musí přinášet něco nového, musí vhodně "přeložit" literaturu do kinematografie a vytvořit tak zcela nové dílo nezávislé na tom "původním". Odtud tedy ona nesmyslnost jakéhokoli srovnání knihy s filmem. Už z podstaty musí být jiné, jinak je to špatně - film by byl zbytečný. Tranův film zcela vyhořel právě na tom, že se otrocky snažil zkopírovat stránky velmi úspěšné (a velmi dobré) knihy do filmových okének. Pochopitelně to vede k velmi skokovému neplynulému průběhu vyprávění. Není prostor na vysvětlování jednotlivých detailů, epizod, příčin či následků. Není prostor na komplikovanou psychologii postav a jejich vývoj. Režisér chtěl mít ve filmu všechno, ale ve výsledku tam má jen neohrabanou kostru s mizernými chrupavkami a hlavně bez zdravé svaloviny. Proč dával např. do filmu onu nemocniční scénu s Midorinim otcem? Jaký smysl má tato scéna v kontextu filmu? Odpovím si sám - Byla v knize! Jenže Tran jaksi zapomněl divákovi převyprávět tuto epizodu celou a vysvětlit její smysl... A to je z podstaty špatně! Podobně by se dalo mluvit o dalších scénách. Film je více zajímavý po vizuální stránce; herci jsou také dobří. Tranovi se (zejména díky hudbě) podařilo vystihnout éru šedesátých let a vytvořit slušnou atmosféru. Ale to nevyvažuje ono selhání při "překladu" Murakamiho bestselleru, který je zde redukován na monotonní, až lhostejné oznamování, kdo už umřel, prokládané lascivitami, které v tomto filmu vypadají velmi samoúčelně. Křečovitost a snaha nezklamat vedla k pseudoartistnímu pojetí (časté záběry na krajinu, kytky v makropohledu), patetickému vyvrcholení (zoufalý Toru na skalnatém mořském pobřeží) a vůbec zbytečnému prodlužování divákova trápení. Vznikl pouhý přívěšek k dobré knize, nikoliv jeho nezávislý sourozenec, tj. svébytné dílo. Murakami měl dál tvrdošijně trvat na tom, že jeho knihy zůstanou knihami... (2 a 1/2 *) (25.02.2011)

Ach jo, treba uznať, že je to natočené naozaj s citom, kde obaja hlavný hrdinovia stoja pred neľahkou úlohou, jemu sa zabil kamarát, jej priateľ, dajú sa dokopy no spávať spolu nemôžu lebo dievčina ma nejaký blok, tak si chalanisko nájde aj inú a potom nevie ktorú si vybrať hmmmmm ... škoda dlhá stopáž by mi až tak nevadila. no tie debaty o sexe sa mi do melodrámy teda vôbec nehodili ... (22.11.2013)

Knížku jsem četl chvíli před tím, než jsem na to šel do kina a nakonec jsem byl rád. Film se knížky opravdu velmi drží a některé fráze jsou přímo okopírované. Jak už tady někdo psal, film je takový, že by čtenáři Murakamiho neměli být uraženi a ostatní dostanou romantické drama. Film se mi líbil, herci byli dobře vybraní a hudba zajímavá, delší záběry můžou někomu vadit ale s těmi se u takovéhoto filmu musí počítat... (09.03.2011)

Moja prvá prečítaná kniha od Murakamiho. Kniha sa mi páčila, tak som bola zvedavá na film. Počas filmu ma napadalo jedine jedno výstižné slovíčko - awkward. Filmové spracovanie vo mne nič nezanechalo, v čom práve exceluje kniha. Kľúčové scény mi pripadali nútené, a takže ťažko som im mohla veriť. Žáner "komédia" by tomu svedčil viac. Keby som knihu nečítala, určite by som si z filmu odniesla viac, no stále, typický b-čkový film. (16.12.2013)