Zvláštní den
-
Giornata particolare, Una
-
Zvláštny deň
Drama
Itálie / Kanada, 1977, 105 min
Režie:
Ettore ScolaObsah
-
Je 8.5.1938: Hitler se sejde v Římě k rozhovoru s Mussolinim a je přijat s velkou slávou za účasti téměř všech obyvatel města. Antoinetta, utiskovaná žena a matka šesti malých dětí, potká v domě Gabriela, který také nešel na slavnostní uvítání. Jako homosexuál přišel o místo hlasatele a čeká, že bude poslán do vyhnanství. Tito dva zcela protikladní lidé se ve své osamělosti sblíží. Za tu krátkou dobu, kterou spolu stráví, v nich narůstá tušení lepšího života, v němž není místa pro tupé násilí. (oficiální text distributora)
Je 8.5.1938: Hitler se sejde v Římě k rozhovoru s Mussolinim a je přijat s velkou slávou za účasti téměř všech obyvatel města. Antoinetta, utiskovaná žena a matka šesti malých dětí, potká v domě Gabriela, který také nešel na slavnostní uvítání. Jako homosexuál přišel o místo hlasatele a čeká, že bude poslán do vyhnanství. Tito dva zcela protikladní lidé se ve své osamělosti sblíží. Za tu krátkou dobu, kterou spolu stráví, v nich narůstá tušení lepšího života, v němž není místa pro tupé násilí. Komentáře uživatelů k filmu (28)
-
Houdini
Oscar 2 nominace: Cizojazyčný film, Herec HR - Marcello Mastroianni . . . . . . . . Zlatá Palma - výběr(13.4.2004)
-
Amarcord_1
85% - Duo Lorenová + Mastroianni jsem byl zvyklý vídat ve spíše odlehčenějších kouscích. Zde jsem se konečně dočkal něčeho jiného a byl jsem nadšen. Nádherná atmosféra opuštěného sídliště… Rozhlasem komentované setkání Duceho a Führera je zde dlouhou dobu jediným symbolem života okolního světa… V tomto prostředí se krátce setkají dva lidé. Setkání zdánlivě všední, zdánlivě nevšední... Ona podivnost vztahu dvou hlavních postav je to, nad čím může divák zapřemýšlet, a svým podvědomím se stává sám sobě jedním z hlavních zdrojů zábavy tohoto filmu. Svým dějem tento film tak trochu vytěžil z minima maximum. V přátelské minutáži se vkusně dotkne témat, jako je láska, ideály, vliv společnosti na život jedince, a především izolace, osamělost a odcizení. Další z filmů, který si užijete i dlouho po jeho skončení.(11.5.2007)
-
sportovec
Zvláštní den je všedním dnem totality. Osvědčená metoda mikrosondy je očividně přivedena k jednomu ze svých dosažitelných vrcholů. Pro nás tragický osmatřicátý rok je pro tehdejší Řím dnem jedné z mnoha Hitlerových návštěv. Funkčně použité dobové týdeníky a mrazivá syrovost jejich komentářů se prolínají s fízlovským systémem bdělých domovnic. Nebýt odlišných znamení, log, znaků, jazyka (dokonce i typ interiérů je srovnatelný s tím, který byl v československé realitě běžný ještě během první poloviny šedesátých let) mohl by se člověk cítit opravdu doma, v naší předlistopadové minulosti. Vteřinové prolnutí dvou životních osudů - ženy z domácnosti a redaktora-homosexuála před vypovězením italskou formou někdejšího tzv. práva postrku - je ve svém jepičím štěstí ještě prchavější, než si uvědomují sami jeho aktéři. Špičkový výkon dua Lorenová-Mastroianni (jeden z posledních v jejich dráze) je nutno doplnit o ještě jedno jméno velikána. Je jím Ettore Scola, osobnost mladší generace italského neorealismu. Mladší v tomto případě neznamená horší a epigonský, ale svůj a dále rozvíjející a posouvající. Námětem, příběhem i celkovým vyzněním patří tento skvělý film k nadčasovým.(17.9.2007)
-
Gilmour93
On vyděděný společností a dobou. Ona fádním životem co žije. Na pozadí vojenské přehlídky ve věčném městě prožijí den, který jim hodně dá, ale ještě více vezme.. Scolovo volně plynoucí drama s přijatelnou stopáží a hvězdným tandemem Loren / Mastroianni.(3.11.2008)
-
gudaulin
Žánrově jde o psychologické drama, komorní příběh dvou outsiderů, kteří se na několik hodin setkají a tohle setkání oba dva citově poznamená. Jakkoli užívám označení psychologické drama a komorní příběh, nejde o žádnou nudnou záležitost. Těch sto minut uplyne neuvěřitelně rychle. V dialozích jsou cítit silné emoce a napětí. Oba dva herci patří k italské špičce a navíc se už setkali v řadě filmů předtím, takže chemie mezi nimi fungovala dokonale. Výborně funguje zvukové a obrazové pozadí, setkání dvou evropských diktátorů, které je zprostředkováno vyšňořenými účastníky oslav a zejména nadšeným komentátorem rozhlasu, který svým monologem vypovídá o atmosféře tehdejší fašistické Itálie víc než dokumentární filmy dneška. Zajímavé je i zobrazení velkého činžovního domu a jeho obyvatel včetně prorežimní domovnice. Film mimoděk vypovídá i o fašistické ideologii, o tom, jaké místo v něm měly ženy a jaký byl jejich skutečný úděl. Depresivní, ale hluboce lidský film. Celkový dojem: 95 %.(17.11.2008)
-
Altamir
Komorní drama o setkání dvou osamělých lidí za války ve ztichlém domě. Zatímco venku hromadně všichni oslavují Mussoliniho, hlavní hrdinka se setkává s homosexuálním rozhlasovým reportérem v podání Mastroianniho.(25.3.2003)
-
liborek_
Pro většinu Italů historický den, o kterém měli v úmyslu za iks let vyprávět svým dětem a vnukům. Minimálně dva lidi se však všeobecného veselí a průvodů neúčastní - prostá žena v domácnosti Antoinetta a bývalý rozhlasový hlasatel Gabriel. S jejich náhodným setkáním se současně střetávají dva světy: Svatá prostota, naivita, avšak také frustrace z machistického prostředí na straně Antoinetty a zoufalství pramenící z naprosté ostrakizace na straně Gabriela. Jejich vztah, odehrávající se ve velmi krátkém časovém úseku několika hodin jednoho zvláštního dne, velmi výstižně poukazuje na život a možné role obyčejných lidí v totalitním systému. Jinakost je démonizována (homosexualita, volnomyšlenkářství), většinou vítězí hrubá síla (všudypřítomný rozhlasový přenos z vítání Hitlera, nevěrný manžel), primitivní vlastenectví, vzájemné šmírování a nedůvěra (sousedka) a nakonec i lhostejnost k druhé lidské bytosti. Zvláštní den poskytl dvojici Lorenová/Mastroianni netypické role, se kterými si poradili tak, že ani čeští obrozenci nevymysleli vhodné adjektivum, kterým by se tito herci v tomto filmu dali pochválit :-) Není co vytknout, Zvláštní den je zážitek. __ (Dlouho mě nepobavilo nic tak, jako komentář na imdb.com k tomuto filmu od přispěvatele s nickem Bo Schreurs - Ve filmu opravdu nikdo neumře, není tam žádná akce, žádná nahota, prostě nic takového. Je to prostě nuda pro lidi, kteří od filmu čekají akci, zabíjení, krev a nějakou tu děsivou scénu... )(14.2.2010)
-
WANDRWALL
Zvláštní den? No tedy...(27.10.2010)
-
Exkvizitor
Tento film je naprosto modelovou ukázkou toho, z čeho si utahovala mimo jiné třetí Bláznivá střela (když se tam hlavní hrdina, hraný Leslie Nielsonem, ocitne na udělování Oscarů, cenu získávají filmy s popisem jako "příběh ženy, která se musí vyrovnávat se smrtí své kočky na pozadí největší letecké tragédie všech dob".) Ano, Zvláštní den je o tom, jak jsou drobné lidské osudy drceny koly tzv. velkých dějin - což je vskutku jedno z nějvětších klišé v dějinách kinematografie. Zde jsou dokonce velké dějiny připomínány takřka v každé vteřině všudypřítomným rozhlasovým vysíláním, kterému se titulní postavy marně snaží utéct. Jenže film uniká zaběhlým stereotypům vynikajícími dialogy, přesvědčivými hereckými výkony osvědčené dvojice Lorenová - Mastroianni, jakož i povedeným obrazovým ztvárněním (zejména skvělou kompozicí záběrů). A to z něj činí dílko, které by nemělo uniknout vaší pozornosti.(1.12.2006)
-
Fanucci
Skvělé vybroušené dialogy, perfektní herecké výkony. Odloučení a samota obou postav je vyjádřena naprosto fantasticky. Paráda!(3.11.2008)
-
danecek24
35. Zlatý Glóbus za rok 1977 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Itálie + nominace (1) - Nejlepší herec (drama) - Marcello Mastroianni(31.12.2008)
-
fantoci
Komorní příběh odehrávající se v jednom činžovním domě. Je konec třicátých let, nacházíme se ve fašistické Itálii a na návštěvu Říma přijíží Adolf Hitler. Obyvatelstvo je nadšeno. Téměř všichni jdou tuto "vzácnou" návštěvu vítat. V domě zůstávají pouze tři postavy. Matka šesti dětí a homosexuální hlasatel jednoho z rádií. Herecký koncert Sophie Lorenové a Marcella Mastroianniho. Jedno odpoledne oběma postavám radikálně mění pohled na svět. Trojici doplňuje nadšená stoupenkyně fašismu - paní domácí.(9.3.2008)
-
Sokkk_y
Tady není co rozebírat. Opět se sešla jedna z nejlepších hereckých dvojic v historii Mastroianni & Loren a opět oba předvedli to nejlepší co kdy italská země ze sebe zplodila. Jediné, co je odlišné od ostatních filmů, je fakt, že vzácně nehrají v komedii, nýbrž v dramatu, což si vyžaduje utnutí jejich bohatého temperamentu. Na druhou stranu oba ukázali co v nich je a zároveň dokázali, že umí zahrát i mnohem náročnější role. Jinak k filmu samotnému žádné výtky prakticky také nemám. Úžasnou atmosféru italské průměrné domácnosti podtrhává přímý rádiový přenos z vojenské přehlídky. Tyto dva elementy jsou v jakési symbióze, neboť když zrovna Marcello Mastroianni rozebírá svou mužnost, hlasatel v rádiu vychvaluje mužnou sílu Mussoliniho armády. Právě takovéto drobné detaily dělají ze Zvláštního dne nepostradatelné dílo ve sbírce italské kinematografie.(27.12.2008)
-
mortak
Ač film využívá základních pravidel klasického melodramatu, je hustě protkán nitkami reality. Ukazuje na jednom činžáku všechno to fašistické davové šílenství a fanatické zbožňování duceho a Hitlera. Jestliže závěrečná proměna Antoinetty je až moc scénaristicky chtěná a neodůvodněná, nemůže už vymazat z paměti vynikající začátek (budíček ve fašistické rodině a odchod na přehlídku), taneční scénu či mletí kávy.(6.8.2009)
-
d-fens
ocenenia : Oscar 1978 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ V samote a intímnosti možno odhaliť skutočnú tvár každej totality. Stačí jeden dom, dvaja osamotení ľudia schopní úprimnosti, a patetická heroická vízia fašizmu (predstavovaná hlasom z rádia, ktoré znie skoro počas celého filmu) padá ako domček z kariet, neschopná odolávať fragmentácii ľudských osudov z más na človeka-jednotlivca......Krásna kamera, výborní herci(30.11.2006)
-
ddf76
Skvely komorní prineh dvou lidi a herecky koncert Sophie Loren a Marcella Mastroianniho a k tomu vyborna hudba.(2.3.2007)
-
Block
Zatímco římané mávají v ulicích pravicemi na své dva polobohy Hitlera s Mussolinim, v prázdném činžáku se nevzdělaná manželka fašistického úředníka a matka šesti dětí setkává s homosexuálních rozhlasovým moderátorem, který zrovna čelí hrozbě doby. Herecký koncert Lorenové a Mastroianniho.(14.7.2006)
-
troxor
Film ve znamení dvou setkání. Na pozadí jednoho velkého, historického, se odehrává jedno (téměř) tajné. Pohled na muže, pronásledovaného fašistickým režimem otřese Antoinettinými životními hodnotami. Oba si uvědomují bezvýchodnost svého postavení... Ettore Scola nám předkládá nádherně lidský příběh, který je podtržený skvělými hereckými výkony - koncertem dua Mastroianni / Lorenová. Další skvělý film italského původu!(23.12.2006)
-
tomtomtoma
Vynikající film o osudovém sblížení dvou nešťastných lidí. Nešťastných ve své osamělosti na pozadí společenského a lidského pokrytectví, které těží ze strachu a lží mocenských ambicí fašistického režimu, který přikazuje, jen aby mohlo pár vyvolených začít uskutečňovat své zvrácené choutky o blahu lidstva. Každému je přidělena role a běda tomu, kdo se jí nechce, nebo nemůže podřídit. Ale i když je to zrůdné zobrazení fašistického režimu, tak nejde ani tak o ten režim, neboť snad za každého režimu bude někdo utiskován a všichni tlačeni do rolí, které sice přijímají, ale jen z toho důvodu, že jsou k tomu donuceni. Stále se setkáváme s xenofobními názory, které jsou uměle vyvolávány a stupňovány štvavou propagandou, do které se z neznalosti a ze strachu většinou zapojuje široká vrstva veřejnosti. Neboť odlišnosti nás děsí a jejich odmítnutím se prohlubuje vnitřní integrita těch, kteří šlapají spokojeně v davu. Nebo snad masturbace způsobuje oslepnutí? Tak to by na Zemi byli skoro všichni slepí. I když jsou, ne fyzicky, ale duševně ve své omezené schopnosti chápat ty druhé. Antonietta (skvělá Sophia Loren) je typickou ženou, která přijala roli manželky a matky, má se starat o domácnost, vychovávat pokud možno vojáky, smířit se s přezíravostí, neupřípností a hulvátstvím svého manžela a ještě ke všemu být nadšená z toho, jak je ten stát tak skvělý a báječný, když ji donutil k této roli. V ní je nešťastná, očekávájí se od ní jen povinnosti, ale žádné uznání. Může jen snít o pohlazení a tak není divu, že se vrhne na Gabriela (výborný Marcello Mastroianni), který je na ní vlídný. Gabriele má smůlu, že je homosexuál. A i když se snaží vše maskovat, je odhalen, popliván a odstraněn na bezpečné místo, kde nebude vadit ve skvělém rozvoji lidského společenství, které bylo tak ambiciózní, až pohltilo samo sebe ve své kruté aroganci. Ona se těší, že snad našla konečně někoho, kdo dokáže ocenit její prosté kvality, on tuší svůj nevyhnutelný osud, který mu naplní ochotně věrní obyvatelé, kteří snad doufají, že z toho něco kápne, či slepě věří v oprávněné potírání všeho cizího, všeho z čeho máme strach, všeho, co by nás snad mohlo v budoucnu ohrozit. Lidský život a schonost si navzájem ubližovat zřejmě lidem zůstane napořád. Bohužel však vždy z důvodů mocenských ambicí jednotlivců. Je to smutně nádherný film, který odhaluje lidskou omezenost ve své nahotě.(4.5.2010)
-
Gagner
Perfektní dialogy a hlavně herci mi zapříčinili to, že mi film utek jako voda. Pro mě nejkratší "milostný románek" (půl dne?), který má však výpovědní hodnotu, týkající se pocitu osamění, lásky a zaslepení společnosti.(18.3.2011)
