Přerušený krok čápa

Studie mikroskopického řezu, kterým se lze odetnout od všech polarit, včetně nadechnutí a výdechu. Jako u Včelaře, jehož ctím - a po léta se snažím sjednotit svůj dech s jeho pozvedáním křehkých včelích bydlišť, se i zde zadrhávám o spolehlivě výmluvné a poutající mucholapky nepostižitelných světů. Vše je tak jasně prázdné, že se sem vejdeme všichni - a bohužel stranou nezůstanou ani ti, kteří do toho ticha budou klást nálože nepatřičného smíchu. I zde mi chyběla vůle to poutavé, lepké ticho umlčet a umožnit lidskému hlasu, aby se rozezněl tím bytostně jiným zněním, pod nímž se vše zobrazené sesype a nedovolí si vybavit se ani v tom nejhlubším rozpomínání. (23.02.2018)

Let It Be... Opet velike diky, mistre. Jedna se o dilo silne, existencialni, v rok sveho vzniku mimoradne aktualni, smutne az depresivni, plne druhoplanovych emoci, ktere jsou vyjadrovany implicitne pomoci situace a deni kolem postav, ktere dava jejich zamerne neutralnim vyrazum silny citovy podtext. Na scenu svatby pres demarkacni reku nebo "oslavu" vanoc za zpevu Let It Be jen tak nezapomenu. Jako vzdy u tohoto autora se cely snimek sestava z dlouhych pomalu plynoucich zaberu s vyraznou hloubkou pole, tentokrate ladenych do studenych az mrazivych barev, kdy kazdy objekt v ramu ma svuj nezpochybnitelny smysl. Vsudypritomna diegeticka i nediegeticka tahla balkanska hudba podtrhuje veskery smutek, ktery reziser do sveho filmu vlozil. (16.06.2009)

Když se umí vyprávět kamerou, je to paráda. Přiznávám že patřím do skupiny těch, kterým nevadí dívat se na tříminutový záběr. Pokud má o čem vyprávět. Je to dlouhé, šedé, smutné, plné mlhy, opak Řecka tak jak jej znám z našich ostrovů, a Theodoros Angelopoulos tady navázal nejvíc ze všeho na Včelaře, když už na něco. Hodně toho zůstává nepochopeno, i tak je to ale krásný film. (24.02.2021)

Tento recky film ma daleko od te recke letni idylky, kterou zna drtiva vetsina ceskych turistu a dovolenkaru. Jen to recke tempo zustalo, ktere da asi nejednomu divakovi zabrat. Vcetne me malickosti. Diky nametu jsem se na film tesil, cekal jsem sice neco trochu jineho, ale vylozene zklamany byt nemohu. Uzasna kamera, dlouhe zabery, pekna hudba a ta ponura filmova atmosfera me snad nikdy neprestane bavit. (09.06.2021)

"Niekedy musíme byť ticho, aby sme začuli hudbu, ktorá znie za zvukom dažďa." Malé pohraničné grécke mesto na hranici s Albánskom. Pulzuje tu zmes jazykov, národností, náboženstiev utečencov z rôznych krajín. Kurdi, Albánci, Turci... Nie je to však radostný virvar kozmopolitného dotyku kultúr, skôr mrmlot zúfajúcich nešťastníkov na okraji záujmu. Pošmúrne jesenná nálada filmu sa prejavuje v obrazovo rozmazaných plochách ošuntelého mestečka, rieky a výjavoch osamelosti, či tichého zúfalstva. Dej plynie v spomalenom tempe zamyslenia sa nad spoluúčasťou človeka na danom stave vecí. Byzantínsky zadumané, ťaživé, no obrazovo krásne rozvažovanie gréckeho intelektuála. (09.08.2006)