Pod vlivem lásky

Tak tento film vám dá za 4 hodiny více než rok studia. Neznám okolnosti vzniku filmu, či zda chtěl režisér něco naznačovat nebo chtěl jen předvést absurdnost lidského konání. Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mě napadají přímo „hříšné myšlenky“. Přišlo mi zajímavé ukázat v převážně šintoistickém a budhistickém Japonsku problematiku katolické církve. SPOILER! Otec – kněz sobecky trestá svého syna za své hříchy, kterými porušil církevní právo. Důvod – jako katolický kněz nemůže legálně žít se svou láskou a tak ji musí skrývat, tedy věčné dilema mezi láskou k ženě a láskou k Bohu – pro Japonce málo pochopitelné. Další problém – pokrytectví církevních hodnostářů. Ten kdo má problémy s morálkou není hoden pozornosti církve, takovou duši církvi nestojí za to spasit – pro Japonce s náboženstvím bez církevní hierarchie asi také problém. Ach ta podobenství. Ale asi to bude úplně jinak – film je prostě ukázkou života dnešních Japonců, kteří přicházejí o tradiční hodnoty a hlavně o možnost klasické funkční rodiny. (13.03.2010)

Super pecka. Odkladal som si ju stále na neurčito kvôli dlhej stopáži, ale nebol dôvod. V polke by som plné hodnotenie asi nedal ale koniec to zabil. Správne úchylné, zábavné, krvavé a dramatické ako je u Japoncov už zvykom. I keď som už od Shion Sonoa videl Suicide Circle a Hair Extensions, až po Love Exposure mám chuť jeho filmografiu preskúmať do posledného snímku. (19.09.2011)

"Použij kung-fu, abys získal momentku." S tvorbou Šiona Sona jsem se zcela náhodou setkal zhruba před rokem a Koi no Tsumi mě zcela uchvátil. Na Ai no mukidashi jsem se tak hrozně těšil, byl na to zvědavý, ale zároveň, hlavně díky té stopáži, jsem se trochu obával. Bude to stejné nebo to tehdy byla jen náhoda? Takřka čtyřhodinový romantický epos o lásce z prostředí japonských katolíků (sic!) o mladíkovi, který hledá svou vyvolenou Marii, kde vás na začátku ani ve snu nenapadne, kam vás to dovede v závěru a na konci budete překvapeně vzpomínat, kde to vlastně všechno začalo. Je tady úplně všechno, humor (některé sekvence vyznívají až poklesle a podbízivě kabaretně komediálně), akce (hromadná rvačka), krev (nějaký ten ustřižený úd a tradiční japonské krvavé fontány), drama (skvělá první třetina o synovi a jeho otci knězi), lesbičky, bizar (obzvláště vyznavači dívčích kalhotek si přijdou na své, v tomhle ohledu má film silný potenciál vytvořit nový kult, v podstatě náboženství, neb "vše co hledáš lze najít v ženském klíně" - asi se naučím lépe ovládat náš foťák), lehké zastání zvrhlíků (neb i to jsou jen prostí lidé), romantiku, patos, kýč, sociální kritiku. Hrozně jsem se té délky bál, ale ani na okamžik jsem se nějak výrazně nenudil, člověk si vždycky po jakémsi zdánlivém zacyklení (kdy do závěru filmu pořád zbývá ještě nějaká ta stovka minut) o čem to ještě může být, a ono to plynně přejde do další dějové roviny, která však pořád souvisí s hlavní premisou a dál to táhne na nudli. Kamera si laškovně hraje, herci hrají (výtečná Sakura Andó), hudba perfektně sedí, delší záběry bez střihu těší, až vás nakonec ten film pohltí a zavře se nad vámi jako voda, že vám nějaké ty nedostatky budou v podstatě volné. Je to dlouhé, je to typicky japonské, nevím, zda se ještě někdy odhodlám to absolvovat znovu, ale je to výborné. Šion Sono se pevně ukotvuje v mém hledáčku. Chci něco dalšího. "Ztopoř své srdce." (27.08.2014)

"I úchyl má svoji perverzní čest." aneb 4 hodiny filmu točeného evidentně pod hlesem: šílenci a úchylové všeho světa, spojte se! Musím uznat, že Šion Sono to má natočeno opět výdatně, enormně dlouhou stopáž dokáže naplnit tak, aby se stále něco dělo, propojit funkčně více zápletek a motivů... Přestože tu Sono často využívá postupy, prvky a motivy, s jakými jsem se u něj už víckrát setkal v jeho dřívějších i novějších filmech a mnohé mě tudíž už tolik nepřekvapily, zároveň se mu opět podařilo přijít s více scénami, kde mě notnou dávkou originality doslova posadil na zadek (třeba akční zaučování v úchylném fotografování, s trojicí jako z nějaké bizarní sekty, mě v první hodině dost odrovnalo, to může vymyslet asi fakt jen Sono :D ) nebo jindy úderně zapůsobit sílou rozehraného okamžiku. A některé rodinné scény s náboženskou linií a rozporuplnou postavou otce a kněze v jedné osobě, či více silných emotivních vzplanutí lásky na pozadí hraničních okolností (nakolik se můžou zdát svou vypjatostí i s typickým japonským afektem přehnané) tu silnou údernost v sobě mají a slušně naplňují film i v dramatické rovině. Na druhé straně stejně jako v Hazardu i Bad filmu se Sonův děj zas točí kolem mladistvých postav s tak zvráceným počínáním, že můj zájem o ně i přes režisérův talent vést divoký děj občas upadal a probíhal na nevyrovnané sinusoidě. Scén, kdy mě sledování této dlouhé „voyeuristické odysey“ začalo míjet až lézt na nervy, tak nebylo zrovna málo a... prostě jsme si se Sonem jednou zas úplně nesedli. Zvláště, když tu zamíchal i akční kung-fu / karate boje, krvavé gejzíry à la Tarantino i několik totálně ujetých nechutností (jedna přijde už těsně po hodině). / Ač je mnohými tady Pod vlivem lásky označováno jako Sonovo opus magnum a také proto jsem ho chtěl vidět, nemohu si pomoct: je dost jiných Sonových filmů v čele s Hiso hiso boši, z nichž jsem si odnesl pozitivnější zážitek. [65%] (21.12.2023)

Nezvyklý a místy totálně ujetý žánrový mix, který pobaví i dojme, ale pro leckoho bude asi nestravitelně dlouhý a nejsem si jist, zda jsou všichni zdejší diváci fanoušci tosatsu. :-)) Ani já nemůžu říct, že bych byl po celou dobu nadšený a baštil všechny scény, ale jsou tam pasáže, které jsou mimořádně skvěle zpracovány. Výsledkem je, že i přes jistou roztříštěnost pocitů a dojmů nakonec shledávám, že čtyři hvězdy by nebyly pro originální a odvážné Love Exposure dostatečným oceněním. (22.06.2014)