Akage
Obsahy(1)
Režisér Kihači Okamoto oproti dobové tendenci sociálně a politicky kritických samurajských dramat využil žánr filmů se souboji na meče coby prostor pro satiru na téma revoluce požírající své děti. Film začíná jako hurónská hříčka, ale postupem času se od karikovaných postav nenápadně přesouvá do vážnější roviny, aby skončil stejně výmluvně jako režisérova předchozí vážná díla (Zběsilost a Samuraj). (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Film se rozjíždí pozvolna, ospale a nezáživně. Zatímco první část působí jako mě špatně srozumitelná komedie plná nesrozumitelných vtípků, v polovině, však příběh začne nabírat na dramatičnosti. A tak se z něj stane netradiční hrdinský film, jehož hrdina je padlý na hlavu. Jeho naivita způsobená natvrdlostí nás vede až k dojemnému závěru. Toshiro Mifune opět hraje jak o život a dělá film o něco zajímavější. ()
Naivný hrdina s veľkými ideálmi sa vracia do rodného mestečka aby priniesol zmenu. To je ale plné skorumpovaných úradníkov a chudobných roľníkov. Takmer bez súbojov a bez reálnych konfliktov je prvá polovica filmu ladená komediálne a udivuje bezprostrednou kreáciou Toširó Mifuneho, ako jednoduchého hrdinu so srdcom na správnom mieste. Ten možno na začiatku pôsobí hlúpo. Každý prečin voči morálke končí len úsmevným napomenutím, čo ma v určitých momentoch vytáčalo. V tej druhej je ale práve tento ideál postavený zoči voči skazenosti sveta a slúži ako príjemný a energický kontrast. Po väčšinu času je to konverzačka. Občas to baví, ale väčšinu času nám film skrze dialógy ukazuje postavy malého mestečka v celej ich kráse - či už sú nositeľmi dobrých alebo zlých vlastností. Finále je následne veľmi akčné a fenomenálne. Či už prevedením ale aj významom. Akage sa tak stáva poctivým zárezom samurajského žánru, ktorý je trochu netradičný, ale jeho presahy rezonujú ( dovolím si tvrdiť) aj v súčasnosti. ()
Jídlo může být prosté a jednoduché, ale taky složené z mnoha indegriencí. Okamoto je vynikající kuchař, který dokáže vše (fraška, satira, tragédie, historie) namíchat ve správném poměru tak, že vznikne delikatesa. A tak jednoduchý příběh o politickém prozření jednoho chudáka a posléze celé vesnice pozvolně a plynule přechází od typické satiry (správce, obchodník, bordeltáta) k antické tragédii. ()
Zajímavý, moderně natočený, historický film o válečných událostech, které zrodily moderní Japonsko a zničily středověký japonský šogunát s jeho samurajskými tradicemi a archaickými zvyky. Je zajímavý svou strukturou, protože začíná jako komediální příběh, kdy se nevzdělaný řadový voják Gonzo jako příslušník císařské armády dostane coby předvoj do své rodné vesnice, aby připravil hladký vstup císařských jednotek, ale pod tlakem událostí a proto, aby na sebe upozornil, převezme roli ochránce utlačovaných a vzbudí naděje na lepší budoucnost, které se zhroutí poté, co noví páni získají moc. Snímek, který začal jako komedie, se postupně mění v krvavý tragický masakr a končí naprostou deziluzí přeživších a pošlapáním ideálů revoluce. Celkový dojem: 80 %. ()
Když se u moci násilně střídají elity, kdo na to nejvíc doplatí a kdo celou tu hru zaplatí? A jak v téhle situaci dopadne čestný, ale naivní člověk, plný dobrých úmyslů, který se dostane mezi mlýnské kameny znesvářených stran? "Rudá hříva" na to dává jasnou a nadčasovou odpověď, jejíž váha je umocněná kvalitní kamerou a tradičně vynikajícím hereckým výkonem Toshira Mifuneho. ()
Galerie (11)
Photo © Toho Company
Reklama