Lurdy

Promyšlený film o katolickém poutním místě a lidech, kteří tam přijíždějí. Naděje a čekání na zázrak je korunováno jeho naplněním, a v tu chvíli to začne být ještě zajímavější. Režisérka bedlivě sleduje dění kolem a její přístup nemá daleko k Formanovu Hoří, má panenko! Takže i toto v zásadě náboženské téma mě bavilo sledovat, protože neřeší ani tak otázky víry, ale dívá se na zázrak s až cynickým odstupem. Výborná Sylvie Testud skvělý dojem z výjimečného filmu ještě umocňuje. Bravo! (09.05.2014)

Velmi zajímavý snímek natočený překvapivě v neutrálním, skoro až odtažitém duchu s nádechem černé komedie. Zachycuje nejen fyzický stav a následné "uzdravení" hlavní hrdinky, ale především psychologický dopad, který tento zázrak doprovází ji i její okolí. Výborná je místy atmosféra a hlavně herecký výkon Sylvie Testud. Zakončení je prosté a přesto působivé. Finální scéna s vozíkem tak nejen díky vybranému hudebnímu doprovodu známe italské písně Felicita, což znamená v překladu štěstí, donutí nejednoho diváka k zamyšlení. (8/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Ja som v Lurdoch bol. Preto pre mňa tento film bol citlivo natočeným pripomenutím atmosféry, ktorá tam bola, hoci samotný zájazd bol viac utrpením než potešením. Viem, že pre ľudí, ktorí tam nikdy neboli, je toto len obyčajný film, o ktorého výbornej kamere (posúva dej bez slov kompozične zaujímavými zábermi), príjemnej hudbe (Felicita od Poverovcov bol v detstve môj najobľúbenejší hit), prepracovanom scenári (viaceré, často rozporné dejové línie a dojem cyklického opakovania "v neustálom kruhu", ktorý navodzuje koniec filmu) a dialógoch, ktoré tnú do živého (Keď sa uzdravilo vaše telo, prečo nie je osvietená aj vaša duša? Ako to, že ona vyzdravela a my nie?) sa dá diskutovať. Pre mňa tento film aspoň v náznakoch zachytil mystérium, ktroré ťažko opísať, ale možno ho v Lurdoch pocítiť Bál som sa, ako "rebelka" Hausnerová pojme tento námet, keďže rada zonrazuje vyhtotené "excesy". Musím s uspokojeným povedať, že sa toho ujala bez pátosu, ale s patričnou úctou. Verím, že tento dokument popchne aspoň niektorých ľudí bez ohľadu na svetonázor, aby si na Lurdy urobili názor na vlastnej koži. To miesto nikoho nenúti uveriť, ale vždy sa vám nezmazateľne vpáli do pamäti. Závisí od okolností a daností pútnika, či tie spomienky budú pozitívne alebo negatívne. Pre mňa najlepší FILM ROKA 2009! (01.12.2009)

Pomalu plynoucí film se skoro až dokumentárním nádechem má svoje čaro i atmosféru, je zajímavý jak po té vzdělávací stránce coby umělecká exkurze do Lurd, i jako malá sbírka lidí různých charakterů se stejným cílem na jedném místě a dá se určitě v pohodě zhlédnout bez ohledu na věrovyznání diváka. Nepochybuji však, že silně věřící mohou mít z podobného filmu mnohem silnější zážitek, než jaký jsem měl já, co ho beru spíše jen jako zajímavý. Pomalé tempo mi vzhledem k celkové náladě snímku a projevu jisté piety k postiženým a věřícím dlouhou dobu ani nevadilo, ale když se mimo jeden zásadní zvrat celý děj nikam moc neposouval a mimo to už v druhé polovině občas neměl co dalšího nabídnout, začal se mi tenhle film přeci jenom táhnout. Ve výsledku zdaleka nebyl po obsahové stránce naplněn po celou dobu natolik, abych sáhl po vyšším hodnocením, než po 3 hvězdičkách, ani případné poselství tu nebylo pro mě podáno dostatečně silně, nicméně zhlédnutí Lurd určitě nelituji. Ať to zní jakkoliv kacířsky, mým favoritem na téma Lurdy zůstává nadále Zázrakem uzdravený. ;o) [65%] (28.03.2022)

Film nabízí divákovi jedinečnou možnost: přistoupit trochu blíže k mechanickému betlému, než bývá v muzeích zvykem. Ne sice tak, že by odstranil sklo a dovolil hrát si s figurkami, ale aspoň umožňuje vidět zblízka jednotlivé řezy obličejů. A oproti klasickým betlémům je tento ozvučen: modlitby a gesta ale ztrácejí svůj původní význam, který by mohly mít, kdyby se opravdu týkaly lidí, a stávají se replikami v rámci mechanismu, který je naplňuje významem novým: jakousi pobožností, náboženskostí, věro-stí. Autorka ale navzdory všem pravidlům mechanického betlému vpustí mezi figurky živého člověka, byť paralyzovaného, přesto nejpohyblivějšího. Ženu, která narozdíl od ostatních figurek, nedává ničím najevo svou zbožnost, a do jejíhož nitra (stejně jako do nitra ostatních) nás autorka nepustí, tudíž si nemůžeme pěkně po-soudit její pravovíru (stejně jako u ostatních). Každopádně, což ostatní figurky, které ochotně jednají podle pravidel mechanismu, pobuřuje (taky podle pravidel mechanismu), zázrak (?) se stane právě jí. Vpravdě vratký zázrak. Diváci i ostatní poutníci sledují každý pohyb hrdinky a čekají "vysvětlení", ujasnění, ustabilnění: buď ať chodí pořádně, nebo ať si sedne! Nejednoznačnost je přece proti pravidlům strojku! Ale nikoli proti pravidlům filmu: celou dobu nám je přístupný pouze povrch, pouze z něj můžeme odhadovat podstatu. Povrch se zdá být řízen přísným vnitřním mechanismem, nebylo by tedy co řešit, kdyby se neobjevila nejasnost, odchylka, patologie. Co ta nám řekne o podstatě? Co nám řekne o podstatě, když CHYBOU je splnění toho, v co všichni ZJEVNĚ doufají? (16.10.2011)