Lurdy

Dlouho váhajíce, jestli jít na toto dílo do kina, nakonec jsem opravdu šel a rozhodně to byla správná volba. Jde totiž o obrovsky zajímavý, v mnoha ohledech tajuplný a diskutabilní film. Já jako pravověrný ateista jsem měl obavy, aby se mně z té pobožnosti nezačal po půl hodině zvedat kufr, ale nic takového se nekonalo. Stalo se totiž to, že jsem na začátku film začal sledovat, po celou dobu ho až nečekaně pozorně vnímal, občas se pousmál nebo si v duchu ze vzteku ulevil, abych ve finále zůstal sedět na místě i na závěrečné titulky a po odchodu z kina ještě dlouho přemýšlel o tom, co jsem to vlastně viděl (a tenhle pocit přeju každému, tj. Lurdy vřele doporučuju). I když jde místy až o meditativně prezentující se film, kamera nabízí dlouhé záběry i bez dialogů, žádná nuda se neobjeví a pomalejší tempo pomáhá viděné patřičně vychutnat. Na snímek se také dá dívat z několika pohledů. Můžete to brát jako dílo o zázraku, víře v boha, stejně tak se ale na něj můžete dívat jako na ostrou společenskou satiru a tato poloha se mi zamlouvala nejvíce (v kolonce žánr je sice drama, ale mohla by tam být i komedie). Divák sleduje dobrotu, nápomoc, ale hned nato také závist, nepřejícnost, žárlivost, přetvářku a někdy i hněv. Dlouhé záběry kamery dokáží zachytit mnoho pocitů postav a v některých případech (třeba pohled dceřiny matky, která se po zázračném zlepšení stavu vrátila zpátky k tomu původnímu) jsem jimi byl až zahlcen. A konec je taky docela lahůdka. Divák po něm sice není vůbec moudrý, ale tvůrci mu právě dali úkol, aby ho zpracoval sám v sobě a vyhodnocení bylo vyloženě na něm. A já konkrétně nad tou starou paní, která snad za celý film nepromluvila, musel strašně dlouho přemýšlet a ještě teď nad ní pořád dumám, nemám ujasněný názor a budoucnu tomu asi ani nijak jinak nebude. Kdo byla? Proč se chovala tak, jak se chovala? Co když ONA mohla za ten zázrak? Jenže byl to vůbec zázrak? Dá se totiž částečně odůvodnit i racionálně, věděcky, přesněji lékařsky. Ale pohled na hlavní hrdinku v závěrečné scéně při krásné písni Felicita, dojem z jejích pocitů a pak přijmutí (?) jejího osudu, se mi v hlavně usadí asi na hodně dlouho. Film rozhodně není pro každého, u potencionálního diváka bude asi nejvíc záležet na tom, v jakém bude rozpoložení; a co se týče toho zázraku, nejde ani tak moc o uvěření v něj, jako spíš o to, jak ho daný jedinec dokáže přijmout nebo se k němu postavit (a tohle napíšu zrovna já, jedinec po většinu času racionálně myslící, někdy až úzkostlivě stojící pevně při zemi, ale i to dost vypovídá o síle tohoto snímku). A jestliže ještě po východu z kina jsem přemýšlel o hodnocení mezi 3/4*, přes noc se ve mně umocnila vyšší varianta a během psaní komentáře a připomenutí si některých skutečností jsem byl už hranici 4/5*, tak na závěr Lurdám ten plný počet přece jenom přiklepnu (a pomohl tomu i ten vtip o Panně Marii, Ježíši a Duchu svatém, který byl tak nádherně cynický a přitom dokonale vystihl podstatu tohoto poutního místa a možná vůbec celého filmu). (09.02.2012) (méně) (více)