District 9

V případě sci-fi snímku District 9 si dovolím volně parafrázovat komentář uživatele Rob Roye: ,,Bezprostřední autenticita a intenzita dění bohužel mnohdy NEpřebíjí vše, co se dá Districtu vyčítat." Všepřebíjející je ovšem vyznění celého snímku - čirá beznaděj, tahle podoba pohledu na temnou tvář budoucnosti lidstva je mrazivá (bez té sci-fi metafory se ale z pohledu kteréhokoli velkoměstského slumu může bohužel jednat i o aktuální současnost) a nanejvýše sugestivní (a také mnohem zajímavější než pozitivně koncipovaná sci-fi o kontaktu vyspělé lidské civilizace a vyspělé civilizace mimozemské), leč úplně nevytěsní stále se vracející otázku - jak se může někdo krýt snad čtvrt hodiny v širokospektrální přímé palbě jen pomocí kusu plechu a nedostat ani jeden zásah? Nevím, nějak se to ve mně sváří... Každopádně District 9 je skutečný ORIGINÁL. Apropos děkuji tímto kolegovi Rob Royovi za umožnění citace...:-) (20.09.2009)

Na dokumentárnu formu si nepotrpím ale v prvej časti Blomkampovho celovečerného debutu je jej použitie veľmi vhodným prostriedkom na realistickejšie podanie témy rasizmu so satirickým podtónom. V druhej časti sa však tento klad vytráca a ustupuje akčnému žánru, ktorý až na pár nápadov nemá čím prekvapiť. A ani tá akcia vlastne nestojí za veľa. V týchto chvíľach však District 9 najviac zráža scenár, ktorý sa z relatívne inteligentnej záležitosti plynulo presunie do výplachových vôd so silne haprujúcou logikou. Blomkampov talent síce nepopieram, ale skutočne kvalitný blockbuster si predstavujem trochu inak. (07.09.2009)

Jistě, měli jsme tu postupně Potomky lidí, [Rec] a Monstrum. Něco takového tu je ovšem poprvé. Zatímco první půle představuje plnohodnotný myšlenkový antipod k většině existujícím klišé – vesmírná loď tiše mlčí, nebojuje, a nepřistane nad N.Y., ale nad Johannesburgem, mimozemšťané mají daleko k análně-vlastnickým sadistickým agresorům apod. –, půle druhá pojednává o vykoupení člověka. Ve své boholidské Osobě obnovuje a léčí Wikus naše poškozené a nemocné lidství. Doklad prospěšnosti tvůrčí svobody režisérské a scenáristické, od Orsona Wellese doposavad neaklimatizovaný úkaz, pak obě půlky zastřešuje. (06.09.2009)

Blomkamp rozhodně je frajer. Ale že by redefinoval žánr nebo natočil nejlepší sci-fi posledních desetiletí, to teda promiňte, ale ne. Ano, chtělo to něco syrového, a zároveň dostatečně neuvěřitelného, a díky hereckému výkonu Sharlta Copleyho, práci s kamerou a nevím čemu ještě, se daří diváka strhnout, a místy si můžete říkat, že jo, sakra, takhle by to klidně mohlo být, a je to i pěkně znepokojivé. A jako obvykle, co není okoukané, to nám přijde lepší;) Má to šťávu, má to tempo, má to emoce. Ale taky to má trochu moc slzopudný přerod z povýšeného hubitele kreveťáků na jejich přítele (a následně přímo na jednoho z nich), divoké přestřelky, dalšího ikonického jihoafrického hajzložoldáka, a tak vůbec. Ano, chci hrozně moc, aby tenhle chlápek zfilmoval HALO, ale i tak dám "jenom" 80%. A nemůžu se zbavit dojmu, že z hlediska nastavení zrcadla rasismu a xenofobii to líp fungovalo v pilotním kraťasu. (25.08.2011)

Až do chvíle, kdy se Wikus ocitne v bojovém robotovi, jsem skoro uvažoval o pěti. Je vidět, že film vznikal mimo USA, taková porce syrové nekorektnosti v jednání a mluvě by ve studiovém systému asi nevznikla. Bohužel na konci přichází náhlé hrdinné rozhodnutí a z dosud sympatického účelově jednajícího hajzlíka se stane deus ex machina (takřka doslova). Takže emzák může naložit syna na dětskou sedačku ve své zánovní kosmické lodi a zamířit pryč. Naštěstí to zachraňuje otevřený konec, jak to shrnuje jeden z mluvčích v "dokumentu" paralelním k ději filmu. Po technické stránce naprosto parádní věc s perfekně natočenými akčními scénami v real stylu (cokoli od Manna, Childern of Men, Blood Diamond, Baader Meinhof). P. S. Po filmu jsem si dal krevetovou polévku. Malé zamyšlení vyvolané filmem: Hodně mě potěšil poukaz na to, jak se podobně citlivých věcí ve světě neujímají armády, ale soukromé společnosti kontraktované mocenskými strukturami. Už v dnešní době rozhodně nejde o několik žoldáků jako z časů koloniálních válek, ale o mocné organizace disponující většími silami než řada zemí (např. skupina organizací TADS, ITTC a AeroGroup vlastnila v roce 2008 přes 40 bojových letounů včetně F-16, Su-27 a Mig-29). Jak přitom tyto společnosti v praxi jednají, dokumentuje např. nechvalně proslulý případ Executive Outcomes (ve filmu to pak bylo docela hezky ukázáno v Krvavém diamantu). Takže mě vždycky pobavilo, když jsem např. slyšel z našich "informovaných" médií, že třeba v Iráku zahynul v přestřelce bezpečnostní pracovník soukromé společnosti. Takto řečeno si člověk představí nějakého chudáka ochrankáře u brány, jenže v takových případech šlo vždycky o příslušníky nějaké podobné žoldnéřské armády. (19.09.2009)