Zabriskie Point

Už před více jak čtyřiceti lety si legendární režisér Michelangelo Antonioni všiml, že současná společnost je pohlcována konzumem. Jaké by to bylo, kdyby se jedinec odtrhnul od konzumní společnosti? Ne zrovna v tom smyslu, že by se stal rebelem nebo šel někam demonstrovat za lepší budoucnost Země. Ne, co kdyby si zvolil cestu, kdy si prostě bude dělat, co bude chtít, ale s tím, že nechce nikomu ubližovat. Dobře, možná ukradne letadlo, ale ne proto, aby kradl, ale proto, aby létal. Film má tři zásadní momenty - alespoň dle mého. Tím prvním je scéna ve vězení, kde chce Mark vyplatit svého kamaráda, ale proto, že je moc snaživý, je preventivně zatčen. Mladý člověk na přelomu 70. let, jako kdyby se rovnal něčemu nepřirozenému, co společnosti může jen ublížit. Útěk od takového zacházení se jeví jako naprosto pochopitelný. Druhým momentem je skupinový sex v Zabriskie Pointu, kde se mladí lidé milují, protože prostě mohou. Je to ukázka jejich volnosti, jejich nespoutanosti. Jenže je to pořád jen útěk. To, co chtějí, mohou dělat jenom v zemi nikoho. Třetím momentem je pak finále - exploze domu, který představuje onen nenáviděný konzum. Jako kdyby zde Antonioni říkal, že pokud chce člověk dosáhnout toho svého, lze to učinit pouze cestou destrukce. Jinak není změna možná. Útěk zůstane útěkem, pokud se starý pořádek nezmění. Dokud k tomu nedojde, vše bude stejné. Jenže cena takového rozhodnutí bývá vysoká jako v tomto případě. Film skvěle podtrhuje puntičkářsky vybraná hudba. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/parmeni-krysy-z-temnot-mi-4-blazniva.html (26.02.2013)

V Pohrobkovom obsahu čítam, že Zabriskie Point "byl ve své době tvrdě odmítnut americkou kritikou". V danom okamihu sa pridávam k americkej kritike. V istom zmysle esencia väčšiny Antonioniho tvorby: uchopenie aktuálnej a pálčivej témy tým najkokotskejším a najnudnejším možným spôsobom. Ale zároveň takým, aby európska intelektuálna elita jasala. (27.03.2021)

Zabriskie Point... Antonioni mě překvapil, podobnou věc bych spíše čekal od Pasoliniho, či Ferreriho. Antonioni se ve svých filmech politice vyhýbal, ale konec šedesátých let byl v západním světě ve znamení studentských rebelií a Michelangelo pocítil touhu po vyjádření. I když je to teze více společenská a méně politická. Zabriskie Point je osobitou filmovou ironií, když Antonioni výživně podojil hollywoodské studio a naservíroval jim undergroundovou baladu a psychedelické hemžení, prototyp komerčního neúspěchu. Zabriskie Point si žije vlastním životem, kritizuje spotřební společnost, využívá biblickou symboliku a ani podoba revolučního hnutí nezůstává bez poskvrny marnivého tápání. Duše revolucionářského hrdiny není stvořena přesvědčením, nýbrž vnitřní prázdnotou, odmítnutím unifikovaného očekávání a touhou po vymezení se i v rámci samotného předpokládaného názorového pohybu. Zabriskie Point je svobodomyslný pocit a odmítnutí, jediným útočištěm je intimita a cílem intenzita prožitku a ničím nenahraditelný vnitřní pocit svobody. Hlavní postavou undergroundové balady je Mark (Marc Frechette), mladík a vyhozený vysokoškolský student. Tesařovým motivem je touha po generačním i společenském vyhranění a otisk velikého činu hrdiny. Ideologií je pocit sebenaplnění. Pojem svoboda zde dostal hmotný tvar i vlastní vůli k přežití. Hlavní ženskou postavou je Daria (Daria Halprin), mladá sekretářka a křehčí polovička psychedelického hemžení. U ní dochází k odmítnutí spotřebního světa v myšlenkové rovině na základě romantické zkušenosti. Extrémismus je výsledkem bolesti srdce. Výraznější postavou je také Lee Allen (Rod Taylor), Dariin zaměstnavatel a milenec. Úspěšný vzor odmítaného klimatu. Z dalších rolí: se sousedním pasťákem hrubě nespokojený majitel vesnického baru (Paul Fix), blízký Allenův spolupracovník (G. D. Spradlin), pouštní motorizovaný policista (Lee Duncan), či pouštní letecký mechanik (George Dunn). Zabriskie Point má úchvatné pouštní scenérie a barevné světlo. Revoluční nadšení konce šedesátých let se samovolně rozmělnilo s přibývajícím věkem aktérů a konzum slavil své největší společenské vítězství. Zabriskie Point je trochu o politice, trochu o bohu a hlavně o pocitech. Za největší přínos filmu považuji skutečnost, kolik Američané na výrobu vydali a sklidili za to nechtěné překvapení. (15.06.2018)

Okrem mojich obľúbencov, Felliniho a Hitchcocka, ani Antonioni neustál môj o 40 rokov starší pohľad. Mrzí ma to najmä preto, že k tomu Zabriskie Point prispel nemalou mierou. Moje obľúbené sixties s veľkými spoločenskými, sociálnymi a kultúrnymi zmenami boli vo filme stvárnené nešikovným a falošným spôsobom. Úvodná pasáž s nabudenými, ale bezradnými študentmi rýchlo skončila a film pokračoval pseudoromantickým príbehom, s nelogickým správaním dvojice a klišéovitým vyústením. Neviem či kultovosť filmu malo zabezpečiť váľanie sa mladých ľudí v boritanovo-kalcitovom prachu alebo efektná deštrukcia honosného sídla. Ja som mal skôr pocit trápnosti, než kultu. A tak čerešničkou na torte bola iba málo známa skladba Roya Orbisona. (19.07.2018)

Vědět dřív, že se tam jako pracovník na letišti mihne H. Ford, víc se na to soustředím :-) Čekal jsem v podstatě těžkou kládu, ale nakonec mi to přišlo jako zajímavé, volně plynoucí story o zbrklosti lidských myslí a nepředpokládatelných následcích, s pěknou "hitchcockkovskou" leteckou příhodou, ale samozřejmě hlavně závěrečnou explozí, snímanou z několika uhlů - ta je obzvlášť lahůdková. Třeba moje přítulka už čekání na tuto fázi filmu v kině nezvládla a nadrzo usnula, já si to ale opravdu užil. Zato scéna hromadného miliskování v prachu pouště byla na můj vkus málo kontroverzní :-) Orgie si představuji jinak a hlavně jsem nepochopil, proč několik "herců" nebylo při "orgii" aspoň nahých (když už nic)? Válení se po sobě v hadrech není orgií, ale hromadným epileptickým záchvatem. Nebo nějaká výpovědní hodnota, která mi unikla? 80% (21.12.2007)