Nezapomeň na mě

Naše otisky nikdy nezmizí z životů, jichž se dotkneme..... PLATÍ TO O KAŽDÉM? Vyznavači čehokoliv se jménem Pattinson již mají dávno jasno. Mají ,,ho“ celý film jen a jen pro sebe. Milá Emilka zase udělá společnost těm náročnějším. Vztahy, silné city, dojemné pocity, slova, která se špatně poslouchají a smutné příběhy. Láska mezi rodiči a dětmi, sourozenci, přáteli. Tento film hraje jen a jen na smutnou strunu a občas přibrnkne trochu pocitu štěstí. Přestože konec je ,,patolízalský“, zapadá do celkového charakteru dramatického příběhu, takže slza v oku nepřekvapí. Každopádně odpůrci klišé v jakékoliv podobě, by měli raději vyrazit do přírody. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nechápu, proč by rodina měla držet pohromadě. 2.) Nevím, co znamená K.UN.DA. 3.) Chci vědět, kde má E. de Ravin mateřské znaménko. 4.) Trocha filmového klišé ještě nikoho nezabila. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.10.2010)

Není důvod být shovívavý, film nedisponuje vůbec ničím zajímavým a postavy jsou neskutečně zmatené až pomatené. Po většinu filmu jsem nechápavě kroutil hlavou nad jejich chováním a uvažováním. Robert Pattinson není a nebude nikdy žádný herec, pokud mě ve filmu někdo zajímal tak to byla role Pierce Brosnana, bohužel se jedná o velice okrajovou záležitost. Moc dobře si pamatuju když film začínal na csfd s hodnocením okolo 84%, trošku mě to zarazilo a myslel jsem si že asi film něco do sebe má. Bohužel musím konstatovat že vysoké hodnocení dle mého zřetelně ovlivnila účast vlkodlačího Pattinsona. Pokud se filmu něco povedlo tak to bylo asi závěrečných 10 minut, kdy se konečně něco začlo dít a divák tuší že film směřuje k nějakému vyústění. Jenže já tentokráte u této americké slaďárny nehodlám hýbat díky povedeným závěrečným scénam s hodnocením a tak se mi film uhnízdil na 40%. (01.09.2010)

Jednou jsem takhle viděl trailer na nový film s tím "bledým ksichtem" Pattinsonem. A hned jsem si myslel, že tenhle kluk prostě nemá na to, aby vystoupil ze stínů Twilight ságy. Jenže dnes, když jsem dokoukal tento film, už o tom nejsem tak přesvědčený. Neříkám, že je to nějaký extra herec, ale svou roli zde (až na některá místa) zvládl solidně. A takový je i celý Remember Me. Je to solidní film, který nestojí jen na tom překvapivém konci (mimochodem, musím "vřele" poděkovat několika lidem v diskuzi, že mi zkazili zážitek a napsali tam pointu, aniž by předtím bylo varování nebo alespoň to debilní slovo SPOILER!) ale stojí i na skvělých hercích. Emilie de Ravin mi potvrdila, že i když Ztraceni skončili, ona rozhodně neskončila - v tomto snímku byla dokonalá, navíc i ve 29 letech jsem jí věřil, že je studentkou, která má 21. Po hodně dlouhé době (nebo snad i poprvé?) jsem viděl Pierce Brosnana v dost záporné roli, kterou si ale parádně užil. A Chris Cooper to je jen ta pomyslná třešnička na dortu. Ale nesmím zapomenout ani na malou Ruby Jerins (Caroline), která na svůj věk podala parádní výkon. Těsně po skončení filmu jsem chtěl dát plný počet, navzdory tomu, že jsem si neužil pointu, ale po půlhodině, co film skončil, ten "správný" pocit už nemám. Na tenhle film sice nezapomenu, ale vyprchal ze mě vcelku rychle, proto dnes "jen" za čtyři s tím, že na Pattinsona se dá dívat jedině bez toho bílého make-upu! (21.09.2010)

Kdyby se jednalo o film z roku 2019, patrně bych předem věděl zápletku a neudělalo by to na mě takový dojem. Jelikož jsem ale pointu neznal, tak na mě zafungovala výborně. Robert Pattinson už během upírského řádění dokazoval, že dokáže zahrát i něco víc a naštěstí se mu to daří dodnes. A Claire ze Ztracených (kde mi přišla vždycky spíš otravná a příliš těhotná) je tady fakt kus. (11.07.2019)

Nahorázně intenzivní dílko, u kterého jsem, po opravdu hodně dlouhé době, vydržel v kině až do poslední řádky závěrečných titulků. Pattinson zahazuje vizáž impotentního upíra a energeticky se představuje jako normální člověk do pohody, který do sebe kopne panáka(y) whisky, denně dá krabku Marlborek a s týden neoholenou tváří naplno prožívá každý moment v prosluněné džungli velkoměsta. Sice to stále není to pravé ořechové, ale jakmile se skicou v ruce rozrazí dveře konferenční místnosti a vypustí své vnitřní démony, tak obdivně tleskám. Tentokrát nevolám s hlavním hrdinou o pomoc... Tentokrát na něj nezapomínám. (09.04.2010)