Město žen

Výprava do životních zkušeností a zážitků s ženami, ať už reálných či jen fantazijních, které se odehrávají v hlavě jednoho muže. A ačkoli je tohle odhalení závěrečnou pointou, mě osobně to docvaklo o dost dřív. Popravdě jsem se obával, jak moc mi Felliniho údajně nejhorší film sedne a jestli bude skutečně takový jako jeho pověst předpovídá, ale nakonec to u mě dopadlo určitě líp než jsem čekal, První třetina se mi navíc líbila hodně, spousta symbolistických scén, z nichž některé byly sice zbytečně doslovné, ale pořád mi to něco dávalo, bylo zajímavé to sledovat a hlavně jsem byl zvědavý, kam to Fellini povede. Doufal jsem v nedoceněný klenot jakým pro mě je Hlas měsíce, ale od té chvíle, kdy se ve světě plném žen objeví první muž (mimo Mastroianniho), stane se z toho sice pořád dobře vypadající, ale nezajímavá nudná nikam plynoucí taškařice A takhle to bohužel vydrží až do konce a i když i v téhle části se objeví pár zajímavých scén, už mě to prostě moc nebavilo. A navíc to ani nemělo takovou hloubku jak jsem doufal, protože to pak vlastně celou dobu bylo už jen o tom samém, pořád dokola. A co mě taktéž zamrzelo bylo to, že Fellini celkem rychle utnul ten mysteriózní začátek, ve kterém Mastroianni chodí po zvláštním světě plném žen a absolutně ničemu okolo sebe nerozumí. To totiž aspoň mělo podmanivou atmosféru. Ta taškařice už moc ne. V rámci Felliniho tvorby bych Město žen určitě řadil do té slabší poloviny jeho filmů, ale v té slabší polovině by to u mě obsadilo vysokou příčku. Přeci jenom, takoví Klauni, Světla varieté, Interview, Satyricon a hlavně A loď pluje mi přijdou o něco slabší. No, a teď už konečně přijde na řadu Sladký život... Lepší 3* (15.10.2021)

V jenom mém oblíbeném songu se zpívá "přijela k nám avatngarda...." A tato slova mi často tanula na mysli při sledování filmu. Město žen je zatím jednoznačně nejšílenějším filmem Federica Felliniho, který jsem mohl shlédnout. Po první části jsem byl vyloženě nadšený, protože celá pasáž z onoho kongresu byla vyloženě geniální a taková scénka ženy v domácnosti neměla chybičku. V druhé půlce je to ale opravdu pořádné psycho, občas se vyskytla nějaká jasnější a opravdu parádní scéna v duchu první poloviny, ale jinak se nese ona druhá půlka v hodně surrealistickém duchu a přestože odmalička až dodnes jsem pod silným vlivem dvou žen, ne všechno jsem pobíral:-)) (21.10.2008)

I když by životem jednoho záletníka prošlo mnoho žen, není dobré potkat se s nimi v jednom dni a už vůbec ne najednou! Přesto je pár věcí, na kterých se feministky i zkušený sukničkář celkem v pohodě shodnou, třeba v názoru na manželství ... Fellini je jako vždy mnohomluvný jak slovem, tak i obrazem, zde je výsledek méně chaotický než u 8 1/2 nebo v La Dolce vita. Moc pěkná koncovka! A konečně vím, na co je dobrá ve skleníku matrace, to nám na střední zatajili ... (20.04.2015)

Velkolepá fantasmagorie, která je v některých momentech naprosto úchvatná - celá řada scén, dialogů, dekorací (dort s 10 tisíci svíček, balón ve tvaru ideální ženy) či lokací je neuvěřitelně nápaditých a zábavných, a snímek po filmařské stránce doslova hýří spontánní záplavou invence a výsostné kreativity, vydatně podpořené snadno rozpoznatelnými odkazy na dřívější Felliniho snímky. Přitom to rozhodně není film pro každého (což ostatně asi platí pro většinu z Felliniho filmografie), na to je až příliš symbolický, nedějový, respektive vyloženě lyrizující a rezignující na tradiční filmové vyprávění příběhu v obrazech. Po této stránce je tak tento snímek mnohem spíše jakousi filmovou mozaikou vzájemně pospojovaných volných motivů, které na prostoru velkorysé stopáže 140 minut rozehrávají pestrou paletu Felliniho fantazie a reflexe jeho současnosti - není bez zajímavosti zde vzpomenout slavnou polskou komedii Sexmise, která byla natočena o 4 roky později a která se srovnání s MĚSTEM ŽEN vyloženě nabízí; téma feminismu podle všeho bylo v té době poměrně hodně aktuální. Jediné, co mě na filmu zamrzelo, je jeho beznadějně klišoidní závěrečné rozuzlení, které je jak vystřižené z amatérské povídky začínajícího literáta - po této stránce mě film vyloženě zklamal, jinak je to úchvatná a zábavná podívaná a velký divácký zážitek. (20.04.2015)

Město žen je přesně tím druhem filmů, které se nedají zhodnotit jednou větou a kde je možné akceptovat podle nátury diváka a jeho momentálního rozpoložení prakticky jakékoliv hodnocení. Groteskní hříčka o flirtu jednoho stárnoucího seladona s neznámou ženou z vlaku se změní v typicky felliniovské putování hlavního hrdiny konfrontovaného se sebevědomými, muži pohrdajícími ženami. Barvitá podívaná, která obsahuje řadu dekadentních prvků a extravagantních scén, kde divák až do samotného závěru netuší, kde končí realita a začíná halucinace nebo sen, je vlastně režisérovým sarkastickým účtováním s moderním feministickým hnutím. Za sebe můžu říct, že například od manýristického Satyriconu jsem se velmi slušně bavil a tenhle kousek řadím k Felliniho nejlepším filmům, byť ve druhé půli se snímek zbytečně natahuje a některé obrazy jsou zatížené autorovou sebestředností. Celkový dojem: 85 %. Bez ohledu na o, že řada diváků může filmu vytýkat nedějovost a přílišnou abstrakci či nadsázku, jde v každém případě o velkou filmařinu, která ovlivnila moderní kinematografii. (15.10.2008)