La Citta delle donne
La Cité des femmes
City of Women
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Luis BacalovHrají:
Marcello Mastroianni, Anna Prucnal, Bernice Stegers, Ettore Manni, Dominique Labourier, Mirella D'Angelo, Malisa Longo, Brigitte Petronio (více)Obsahy(1)
Po filmech Sladký život a 8 1/2 se opět sešli režisér Federico Fellini a jeho herec, Marcello Mastroianni. Také ženy z titulu nového společného díla patří k Felliniho oblíbeným motivům: ženy všech podob, povah, tvarů, ženy staré i mladé, sebevědomě agresivní i naivně nevinné, mateřské typy i moderní emancipované... I když Město žen je spíš než o ženách o mužích, lépe řečeno o jednom z nich.
Sukničkář Snaporaz koketuje ve vlaku s neznámou kráskou. Při jejím pronásledování se ocitne v hotelu, kde právě probíhá kongres feministek. Snaporaz se stává objektem jejich zájmu a vášní - a najednou toho je moc i na vyhlášeného záletníka. Snaporaz se snaží uprchnout a dostane se do vily doktora Katzoneho, jenž právě oslavuje svou desetitisící milenku - ale ani tady nenajde uprchlík definitivní záchranu.
Mnohem více než dějem však Město žen zaujme způsobem vyprávění. Celý film je obrovským ohňostrojem obrazů a asociací, stejně jako citací z jiných Felliniho snímků. Satira se mísí s fantasknem a Snaporaz alias Fellini alias muž jako takový klopýtá svými bizarními představami a vzpomínkami.
(oficiální text distributora)
Recenze (66)
Chvíle touhy se střídají s chvílemi strachu: V úzkých se chce Snaporaz dostat z Města ven. Cesty však nelogicky přestávají existovat. Nechápe to. Nemá ale čas přemýšlet. Co chvíli se mu nabízí k ukojení léta neukojené touhy. Ale vždyť musí přece raději co nejdřív z Města ven!... Panu režisérovi se povedlo dokonale převést „cfnm“ sen na filmové plátno. Film je nepochopitelný, úchvatný, rozličný, propojený nelogickými a neočekávatelnými návaznostmi a hlavně živý. Jako právě probíhající sen spícího muže. ()
Felliniho 140 minut šílenství, barev, a feminismu. Sem tam scéna, která by nemusela být tak dlouhá, přesto velmi hravý a zábavný film, trošku mě zamrzel předvídatelný konec, ze kterého jsem byla po dvou a půl hodinách zklamaná, proto 4 *. ()
Sen o ženách nebo spíše noční můra? Fellini a Mastroianni se vyznávají ze svého obdivu k ženskému pohlaví i ze strachu z jeho emancipace a nevyzpytatelnosti. Celý film působí jako jeden velký halucinogenní trip, který mi ale byl spíše nepříjemný. Režisérova zjitřená imaginace je tu na můj vkus už příliš nesnesitelná a nestravitelná. Občas jsem měl pocit, že se dívám na film Davida Lyncha nebo Terryho Gilliama. ()
Fellini je skvelej reziser,sice se tam vyskytuje par divnych scen,ale to neva,sice sem to videl s titulkou a nekdy sem neco nestih...tak to neva,protoze i kdyby to bylo nadabovanej,tak bych to i tak nepochopil vo cem je film,ale to neva...4hvezdicky ()
Jistý slavný kritik kdysi vyslovil názor, že Fellini dokáže natočit špatný film, nikoli však nudný. "Město žen" ho podle mě usvědčuje z omylu. Začíná slibně jakýmsi zábavným, a zároveň nepříjemně obnažujícím vážením duše ; oním zkoušeným je příkladný sameček našeho mužovládného poddruhu. Pro diváka mého pohlaví není nikterak obtížné se s Marcellovým Snaporazem / Fellinim vmžiku ztotožnit, jenže v následujících dvou hodinách nám režisér nenabídne už nic dalšího. (Co nabízí druhému pohlaví, si netroufám soudit.) Neříká nic nového, natožpak zajímavého o sobě, mužích, ženách, feminismu - prostě otáčí svým osvědčeným krasohledem a přeskupuje zdobné útvary z mužských fantazií i nočních můr, povinných osobních posedlůstek, špetek kulturního dědictví (zde Dante, Carroll, Freud, Hitchcock...), z varieté, frašky a poezie, pozoruhodných (zde postmoderně ohyzdných) interiérů a píniových hájů... Co přibylo, jsou svěží feministická hesla (údajně vesměs dobové citáty), která impresário řídí s pobaveným nadhledem jako módní přehlídku bludů. Celé "Město žen" je vlastně sestupem muže do podsvětí dělohy, inscenovaným jako estráda ; komedií o zasvěcovací cestě, kde Odysseem je druhdy rujný křeček v kolotoči ; zpovědí slavného voyeura, který se ohlíží bez lítosti a závazků, zato se zálibnou nostalgií. Uspokojily mě ojedinělé obrázky, Marcello, nepřeberný harém a italština, a navíc to, co nám tu před lety vzkázala PACCO . ()
Pozdní Fellini ve vrcholné formě. Velkolepý surreálně-satiricko-symbolicko-psychoanalytický trip do (nebohé a komické) mužské sexuality. Oproti až příliš artistnímu a do sebe zacyklenému spřízněnému 8 1/2 relativně skousnutelná věc. Felliniovský imaginativní ohňostroj - létání v balonu, tobogan, pronásledování v kárkách, nezbytná estráda, střelba, atd. atp. Je to takový prales - někdo (včetně mě) by dal přednost spíše krajině řekněme bergmanovského minimalismu, ale nutno konstatovat, že toto je vrcholná filmařina, o tom žádná. ()