A loď pluje

Strašně mě to moje hodnocení štve, ale nemůžu jinak. Felliniho filmy ve většině případů mám hrozně rád a to i ty jeho poetické, které jsou třeba jen sledem scének (Amarcord, Roma). Zatím ve všech u mě vždycky převládala pozitiva, ale tady je to poprvé naopak. Ta jednoduchost kulis fungovala třeba v Satyriconu, tam je geniální a navíc výrazným plusem, ale tady to působí spíš jen lacině a prvoplánově. Do toho celou dobu sledujeme plavbu (a zábavu) boháčů a aristokratů v luxusní lodi, přičemž všichni na ní jsou dobrosrdeční, hodní, veselí a snad i bezchybní. A po cca třech pětinách filmu se tam objeví srbští uprchlíci (jelikož se to odehrává na začátku první světové války) a skoro všichni boháči na lodi na ně reagují naprosto přívětivě a berou je jako "svoje vlastní". A mě to celé přišlo neskutečně mdlé a nudné jak vizuálně, tak "dějově". Prostě mě tady ta poetika hodně míjí a dost to kazí i ten fakt, že to celé vlastně je nepřiznaná pohádka. Od srdíčka hodní boháči, co takřka bez zaváhání pomáhají a okamžitě se přátelí s chudými... uf. To je dost mimo realitu. Kdyby to aspoň opravdu byla přiznaná pohádka (nebo fantasy svět, chcete-li), ale tohle se tváří jako příjemný poetický film stále však ukotvený v realitě. A tenhle můj dojem jenom potvrdilo závěrečných 15 minut, které sice jako jediné fungují po stránce té působivé Felliniho poetiky (zbytek filmu totiž opravdu vypadá, jako by se o jeho styl snažil nějaký jeho fanoušek), ale zase přijdou s SPOILER mindfuck tragédií, ve které jeden ze srbských uprchlíků hodí do té lodi (ano, do té, kde se nejen k němu, ale i k ostatním, chovali tak krásné) bombu a ta se následně potopí. KONEC SPOILERU Netuším, jestli je to podle nějakých skutečných událostí nebo je to celé fikce (což by v tomhle případě bylo horší), nicméně to je podpoří nefunkčnost celého tohohle filmu. Líbila se mi ta dvě operní čísla, úplný začátek docela taky, pak ještě posledních 15 minut a postava vypravěče, která mě tu jako jediná zaujala a dodávala filmu nějaký ten šmrnc + ta poslední scéna s ním je taky skvělá. Jinak tohle šlo ale dost mimo mě. Třeba to docení časem, jinak to pochopím, fakt netuším, ale teď se mi to nelíbilo, nezaujalo mě to a ačkoli jsem nikdy ani nemyslel na to, že se to někdy stane, musím nějakému Felliniho filmu dát dvě hvězdičky. Už mám před sebou jen Město žen (jeho údajně nejslabší film) a Sladký život (jeho nejslavnější film - který se nechávám záměrně na úplný závěr), tak doufám, že nic horšího než tohle už od něj neuvidím. 2* (22.07.2021)

No, nebavilo ma to. Vseobecne sa nebranim filmom bez deja, ale musia tam hrat svetoznami herci, musia byt kulisy a exteriery na urovni alebo musi byt film natoceny nejakou reziserskou legendou svetovej kinematografie. Fellini bol sice znamy v celej Europe, ba mozno aj vo svete, ale nebavilo ma to. Snahy o humor az prilis okate a opera ma xmrti nudi. 35 % (15.03.2016)

Mírně bych upravil filmatorovův převzatý komentář: Nepřežije jen novinář a nosorožec, ale - jak sám novinář v závěru potvrdí - i většina ostatních hrdinů filmu, na záchraných člunech. Jinak tento krásný snímek je spíše magicko realistický než surrealistický, řekl bych. V každém případě jeho přesné kostýmy a kulisy, uhrančivá hudba, nápady naditý scénář a Federicova klasická, avšak právě proto se výborně hodící režie (neboť jde o poctu němým filmům a klasické opeře) tvoří nezapomenutelný zážitek. (06.06.2007)

Úvod je priam skvostný, ako z roku 1914, keď bola kinematografia takpovediac v plienkach, a podľa toho režisér s kameramanom štylizujú, a ja som si naozaj pripadal, ako v tých starých časoch. Po krátkej chvíli prechádzajú do farby, následne sa všelijakí populárni speváci nalodili na akýsi parník s názvom Gloria N, a tak vyplávajú na šíre more, aby vzdali hold zosnulej speváčke, „že jej popol vysypú do oceánu” . Avizoval som, kedy je dej situovaný, a tak si nie je ťažké už domyslieť, aká „významná” časová fáza toto bola... ? ...Čiže, „čierni pasažieri” budú zavalení samým strachom z toho, čo má prísť... _ Zase som videl “STREDNÝ” film od významného talianskeho machra- Federica Felliniho, a to už tretí za sebou, predtým : Amarcord a Casanova, ale k tomuto vzťahovému prídavnému menu „stredný” by som rád doplnil i synonymum = priemerný, že ľudovo sa vyjadrím: „Ďakujem, ale už nikdy viac” ! FELLINI ma najviac zaujímal do Giulietta a duchovia, dovtedy to boli poväčšinou všetko maximálne hodnotenia, a potom ? Zatiaľ : 60% - 4 krát. Dúfam, že nájdem ešte čosi nadpriemerné ? (04.11.2018)

Básník obrazu se mění v i v mistra epiky vyprávěné a sdílené stylem, který odráží mistrovu zálibu v rozbujelé obraznosti v neobvyklém kontextu závěrečných průhledů do zákulisí filmu. Postižení degenerace pozdní secese a posledních korzetů nepostrádá felliniovskou nostalgii ozvláštněnou jemným, hladivým humorem takřka čapkovské nebo nerudovské provenience. Přesnost v zachycení dobových reálií, v tomto konceptu zdánlivě zanedbatelná a pominutelná, je dalším kladem pozoruhodného díla nadčasového přesahu. Za zmínku stojí i sám obřad rozptýlení popela slavné zpěvačky. Relativní prostota námětu i vyprávění skrývá až filozoficky zakotvené hloubky. Vzorná práce s přesně zvolenými herci dokresluje obraz a odraz vrcholu tvorby tohoto mimořádného Itala. Názor, že Fellini je jakýmsi absolutním vrcholem hraného světového filmu vůbec, je LODÍ víc než vydatně podpořen. (21.01.2015)